CADDIE: KDY ZAHRAJETE NEJLEPŠÍ SKÓRE?

LEHCE SE TO ŘEKNE, ALE HŮŘE UDĚLÁ, o tom žádná. Ale když budeme hledat cestu, jak nemyslet jen na skórování, stanou se z nás lepší hráči. Je mnoho způsobů, jak toho dosáhnout, ale nejlepší z nich je vybudovat si silnější předúderový myšlenkový proces.

Nejdříve bychom si ale asi měli říct, co to takový „proces“ v golfu vůbec je. Vybudovat si svůj silný proces v podstatě znamená vymyslet si opakovatelnou rutinu, tedy umět se pomocí procesu dostat do komfortní zóny, ve které se cítíme příjemně a můžeme ji v jakékoliv situaci navodit. A to stále stejně a do posledního detailu, od prvního odpaliště až po poslední putt daného kola. Cílem je zachovat si naprosto stejnou rutinu před každou ránou. Jen takto se dokážete soustředit na hru, nebo chcete-li na „proces“, a nikoliv na to, jak si v daném kole stojíte nebo co chcete ten den zahrát. Je to vlastně recept na to, jak jít kolo ránu za ránou, zůstat silný v dané chvíli a ani v myšlení se nepředbíhat.

            Z vlastních letitých zkušeností dobrého amatérského univerzitního hráče a profesionálního caddieho na PGA a European Tour bych jednotlivé části silného „procesu“ popsal asi takto:

• SBĚR INFORMACÍ: odkud a jak silně fouká vítr, jak daleko jsou překážky
• VÝBĚR SPRÁVNÉ HOLE: zvážení všech možností v závislosti na délce rány
• MÍŘENÍ NA CÍL: v tomto okamžiku byste si měli vybrat jasný cíl, který vám vyhovuje, leží v uvažovaném směru rány a mimo váš uvažovaný dostřel. Může to být vzdálený strom, sloup elektrického napětí, komín nebo třeba jen hrana bunkeru
• PŘEDÚDEROVÁ RUTINA: předposlední částí je cvičný švih, ať už vám stačí jeden, dva, tři nebo žádný. Následuje správné zamíření, založení za míč a jeden nebo dva poslední pohledy na cíl, který chcete zasáhnout
• DŮVĚRA V SEBE SAMA: teď už nezbývá než si jen věřit, nepochybovat o svých rozhodnutích a provést zamýšlený švih

 

Bez ohledu na to, zda máte handicap 30, nebo jste profesionál, vždy všem důrazně doporučuji soustředit se jen na svůj „proces“, a to tak důkladně, jak až to jen jde. Na ten „proces“, který můžete kdykoliv v průběhu soutěžního kola opakovat. Zejména pak v momentech, kdy hrajete pod tlakem. Mít možnost spolehnout se na svůj ´proces´ je nesmírně důležité.

Soutěžní nebo, chcete-li, čistě na výsledek orientovaný golf je odlišný. Přemýšlíme o možných souvislostech a důsledcích špatných rozhodnutí, zaměřujeme se na problémy, které před námi leží, na to kde je hranice hřiště nebo jak daleko jsou trestné oblasti. Hraje si s námi napětí, vztek, netrpělivost, a v důsledku toho nekonáme, jen reagujeme.

            Bohužel to, s čím jsem se v České republice setkal, je jakási obsese handicapem, tedy právě ten převážně jen na výsledek orientovaný golf. A teď upřímně – není nejvyšší čas přestat přemýšlet jen o samotném handicapu? Ono totiž právě myšlení na toto nic neříkající číslo nejvíce omezuje váš skutečný herní potenciál.

            Jasně, je důležité mít cíl, a snižování handicapu je zcela jistě jedním z nich, ale mnohem lepší je nejdříve zapracovat na silném vlastním herním „procesu“.

            Všichni moc dobře víme, že golf je také o frustraci. Ale já vám garantuji, že pokud si tento silný „proces“ vybudujete, budete i frustraci lépe přijímat. Lépe zvládnete zklamání z neočekávaného odskoku, nepovedené rány, nepovedeného švihu nebo všech útrap, které na vás ten den golf připraví.

            Během těch let, co jsem na tour dělal caddieho, jsem měl to štěstí, že jsem byl svědkem mnoha skvělých kol. Třeba v březnu 2015, kdy jsem byl u bagu Adriana Otaeguiho na turnaji Tshwane Open v jihoafrické Pretorii. Adrian ve druhém kole trefoval drivy přesně tak, jak a kam potřeboval, skvěle trefoval železa a proměňoval putty. Co bylo nejdůležitější, před každou ranou dokázal zopakovat svůj „proces“, který ten den vypadal silně a neprolomitelně. Jak mi říkáme, jel na vlně a byl ve své komfortní zóně. Platilo to až do 17. jamky, krátkého drivovatelného paru 4. V tu chvíli byl Adrian devět ran pod par a jen dvě birdie ho dělily od historicky prvního výsledku 59 ran na European Tour. Ani to v tu chvíli sám netušil. Zahrál krátký drive a minul green vlevo, na správnou stranu, aby následně mohl zahrát krátký chip, putt a skórovat. Pak se na něj ale začaly zaměřovat televizní kamery a on si najednou uvědomil, že jde o víc než jen o dohrání kola. Najednou si svůj výsledek začal uvědomovat a při další ráně nedodržel svůj zažitý „proces“. Zahrál par a na poslední jamce bogey. Bylo to pro něj zklamání, ale na druhou stranu do karty ten den zapisoval skóre 62 ran.

            Dalším příkladem by mohla být rána z týčka Roryho McIlroye na 72. jamce hřiště TPC Sawgrass v březnu na The PLAYERS. Rory vedl o jedinou ránu, a přesto se rozhodl ignorovat vodu vlevo, rough vpravo i vítr, který ten den foukal z pravé strany, zahrál svůj typický agresivní drive a posadil míček přesně na střed úzké fairwaye. Z mého pohledu to byla nejpůsobivější a nejsebevědomější rána letošní sezony.

            Zkuste si tedy pro rok 2020 dát jen jediný cíl: vybudovat si svůj osobní jasný a silný „proces“, který zvládnete. Vaše skóre půjde rychle dolů a budete i tu občasnou frustraci mnohem lépe přijímat.

– BASILE DALBERTO

Autor je profesionálním caddiem na okruhu PGA Tour a spolupracovníkem magazínu Golf Digest C&S.

CELÝ ČLÁNEK naleznete v říjnovém vydání magazínu GOLF DIGEST C&S, které vyšlo ve čtvrtek 3. října 2019.