Jak jsem si koupil výsledek pod 80 ran

Lze si za peníze koupit lepší golf? Lze si koupit nižší výsledek tím, že si pořídíte lepší vybavení, že utratíte tisíce, možná i desítky tisíc korun za nové hole? Vždycky jsem si myslel, že tomu tak není, ale skutečnost mne částečně vyvedla z omylu.

Moje běžná výkonnost je okolo 87 ran za kolo, když mi hra jde líp, zahraju 83. Ale za 16 let hraní golfu jsem se dostal na výsledek lepší než +10 jen coby na prstech jedné ruky spočítal; párkrát +8 nebo +9. Teď jsem ovšem dosáhl výsledku +4, tedy pouze 76 ran. Jak se mi to mohlo podařit? Do jisté míry tak, že jsem si koupil nové vybavení.

Nutno předeslat, že podmínky byly příznivé. Hrál jsem 1. listopadu na severočeské Barboře a bylo asi tak pět, šest nad nulou. Nedělám si legraci, byly skutečně dobré podmínky… Vůbec nefoukalo, po pár jamkách se člověk zahřál, hřiště ve velmi dobrém stavu: grýny kvalitní, spadané listí sesbírané, ferveje nepromáčené. Hřiště považuji za jedno z nejpříjemnějších u nás, taky jsme s kamarády přijeli v dobré náladě, protože jsme hráli ZADARMO. Na Barboře si totiž může hráč 1x až do konce letošní sezóny zahrát bez placení.

A teď k věci:

1/ Před pár týdny jsem si koupil nový driver. Ten starý byl starý devět sezón. Moje zkušenost mi říká, že sportovní věci (kola, tenisové rakety, golfové hole, lyže) stárnou tak, že po zhruba deseti letech běžného používání se opotřebují, zastarají technicky i morálně. Za deset let ujde vývoj takovou cestu, že do ruky dostanete skutečně jiný, lepší výrobek. Když si naopak budete každý rok kupovat novou techniku, rozdíl skoro nepoznáte.

Nový driver, který je v mém bagu, je Ping G410, verze SFT, tedy Straight Fligt Technology. Přeloženo: SFT závaží v hlavě podporuje rovný let míče, eliminuje přirozenou hráčovu tendenci hrát šlajs. Ceníková cena driveru, který jsem kupoval u GolfGearu a kde jsem si ho taky mohl vyzkoušet (sídlí v Čechii), je 11 290 korun.

Netušil jsem, že nová technologie mi tak pomůže. Těch 76 ran se urodilo i proto, že jsem driver vzal do ruky 13x za kolo a 12x jsem trefil fervej; a v tom jediném případě jsem na ni nehrál, záměrně jsem si krátil doglegovou jamku. Všechny rány byly plus mínus rovné, oproti mému starému driveru jsem byl také o něco delší (namísto 200 nyní 210 m). To si pak více věříte i s ostatními holemi, když dobře drajvujete. Hrál jsem s novým driverem už před 10 dny i turnaj (zde 83 ran) a spoluhráči se divili, že hraju tak rovně. Přiznal jsem: „Chlapci, já si ty rovné rány koupil. Mám nový driver.“ S tím starým jsem hrál svůj běžný fejdošlajs, tedy ránu jdoucí do šlajsu, ale zkrocenou na jakýsi falešný fade.

Mám od Pingu už dva hybridy a vedžku 56°, mám tu značku rád a model G410 je údajně jeden z vůbec nejtolerantnějších. V testu Golf Digestu dostal plný počet pět zlatých hvězdiček. K variantě SFT jsem se ovšem dostal náhodou - původně jsem si chtěl koupit klasický základní typ G410 PLUS, ale zrovna ho neměli, musel bych čekat. Tak mi při zkoušení hole v GolfGearu nabídli SFT. A ono to létalo dobře.

Možná se někdo zeptá: Je normální kupovat si takto lepší hru, utrácet za driver přes 10 000 korun? Vždyť je to šílené, dát tolik za jedinou hůl… Ano, my golfisté jsme ve své golfové vášni v podstatě šílení… A člověk taky nemusí manželce říct, kolik ho to stálo. Jak říká jeden kolega: „I ti nejodvážnější z nás přiznávají doma jen polovinu ceny…“

2/ Měřič vzdálenosti. Ten jsem si pořídil někdy na konci léta, jde o běžný laser, základní model Nikon Coolshot GII. Stojí okolo 4 500, nemá stabilizátor obrazu, ale ruka se mi při zaměření ještě neklepe tak, abych nebyl schopen vlajku zaměřit i na 300 metrů. Před nákupem jsem váhal, zda laser nebo GPS hodinky. Nakonec jsem zvolil laser, protože je zcela přesný, bodový, a na hodinky kvůli mé zvyšující se krátkozrakosti bez brýlí ani pořádně nevidím.

Laser mi potvrdil důležitou věc, chybu, které se dopouští většina rekreačních hráčů: při hře do grýnu bereme příliš krátké hole. Nejčastěji jsem hrával do grýnu hole 9-6, teď díky přesnému měření na vlajku hraju mnohem častěji hole 7-4 (hybrid). Co se okem a odhadem podle kolíků zdá jako 130 metrů, bývá ve skutečnosti třeba 145 metrů.

Laser mi pomáhá i na pětiparech, když uvažuji o druhé ráně. Změřím si po drivu celkovou vzdálenost k vlajce, změřím si bunkery či vodu v dopadu druhé rány a většinou dospěji k rozhodnutí: stačí mi sedmička železo, pak to budu mít do grýnu už jen 120 metrů. Vůbec se netlačím druhou ranou vpřed. Právě na Barboře mi to vyšlo na třech pětiparech ze čtyř, včetně složité a pěkné jamky č. 2. To byl dobrý terčový golf.

Laser může pár ran ušetřit. Nedokážu říct, jestli dvě, tři i více, ale rozhodně máte jistější pocit při hře. Znáte dobře terén a víte, jak se v něm pohybovat. Laser eliminuje nahodilost a zrakové klamy, pomáhá zvolit správnou hůl i správnou strategii. Pochopitelně se hodí hlavně pro hráče, kteří znají délky ran jednotlivých holí a mají jistou konzistenci.

3/ Patr. Ten můj nový mám rád, ačkoliv jsem asi jediný, komu se líbí. Už se nevyrábí, ostatně firma Nike už hole vůbec nevyrábí. Koupil jsem ho letos na turnaji European Tour na Albatrossu ve stánku firmy Intermedia. Patr se krčil kdesi vzadu s jinými zlevněnými holemi. Jeho design je vskutku neortodoxní: kolega spoluhráč se ptal, jak se mi patuje s potrubím? Hezký asi moc není, ale já ho v tom stánku vzal do ruky, líbila se mi červená barva, dal jsem si s ním asi tři paty na koberci a hned jsem věděl: beru. Stál mne jenom 1 500 korun.

„Potrubí“ vzadu je přitom tak konstruované, že patru zajišťuje velkou stabilitu, nemáte tendenci ránu kazit (v podstatě typ malet). U patru hodně rozhoduje pocit a psychika, ale určitě se tu projevila i mechanika: masa železa pomáhá. Ve zmíněném kole za 76 jsem s ním zahrál jen 32 patů. Nespadl mi tam žádný „šťastný“ třímetrový a delší pat, ale s jistotou jsem proměňoval paty ze vzdálenosti jednoho, jednoho a půl metrů. Ovšem nemyslím, že bych s ním hrál líp než se starým Odyssey Two Ball Blade. Jen mám jistější pocit.

A propos štěstí: i to jsem při hře měl, když jsem namísto do grýnu zahrál železo č. 6 do lesa a šťastným odrazem mi míč vyskočil na fervej. Štěstí k dobrému výsledku taky patří.

*

Když to sečtu: za nový driver, laser i patr jsem dal přes 15 000 korun. Vykládejte pak někomu, že golf je levný sport… Ale takhle se to nedá brát. Prostě jsem si udělal radost. A taky jsem se přesvědčil, že technologický pokrok jde kupředu, že některé hole mohou být po určité době trochu zastaralé, možná už i „vyšvihané“. Ovšem oněch 76 ran jsem také zahrál - vedle nového driveru – s devět let starými železy, s nimiž jsem trefil celkem 11 grýnů v regulaci. A s deset let starou vedží, s níž jsem si přihrával k vlajce tak, že jsem pak mohl zahrát pouze jeden pat.

Jsem zvědav, zda se tato moje proměna výbavy projeví v další sezóně. Zda budu schopen hrát v průměru méně než těch zmíněných 87 ran, zda se mi podaří dostat se víckrát pod 80. Anebo zda výsledek 76 byl zcela výjimečný, daný shodou příznivých okolností, a zůstane i ojedinělý.

Pokud bych měl poctivě odpovědět na otázku z titulku, zda si lze koupit za peníze lepší golf, pak odpovím: v principu ne, v užším smyslu „do jisté míry“. Rozhodně si nelze koupit určitou úroveň hry. Kdo hraje běžně nad 90, ten se nedostane pod 80 tím, že utratí 50 000 za kompletně nové, pro něj ideálně nafitované vybavení. Ale nové technologie a vhodné hole, které hráči sednou, mu pomohou. Neplatí to v mém případě jen o driveru - před rokem jsem si koupil hybrid Ping 19 stupňů a ten je mi prospěšný na dlouhých tříparech, na krátkých a technicky obtížných čtyřparech (pro první ránu).

Technika tedy pomáhá, ale její pomoc má vždy své limity. Ty vycházejí z toho, jak je na tom daný hráč/sportovec z hlediska celkové výkonnosti, zdatnosti. Sportovní náčiní lidský um nenahradí, ale může ho vhodně podpořit.