Švihové techniky na tour
LIDÉ HODNĚ MLUVÍ O MÉ DLOUHÉ HŘE, o ranách driverem. Ona je to sranda, pálit to takhle daleko, a navíc mě to obvykle dostane do slušných pozic. Jenže golf není jen o tom, jak daleko dokážete poslat míček z týčka. Skórování a vítězství na turnajích se většinou rodí okolo greenů. Asi tak před třemi roky jsem si uvědomil, že musím začít brát trénink krátké hry opravdu vážně. O analýze mé hry driverem vám něco řekne můj trenér Butch Harmon, já s vámi ale chci mluvit o krátké hře. Ta ze mě teprve udělala kompletního hráče.
Moje postavení ve světovém žebříčku bylo obvykle na některé pozici v top 10. Jenže já se chtěl přesto dál zlepšovat, a jedna z oblastí, kde jsem viděl rezervy, byla hra wedgemi. Nedělám si legraci, když říkám, že ještě před pár lety jsem tuhle část hry vůbec netrénoval. Ne že bych vůbec na drivingu wedge do ruky nevzal, ale odehrál jsem jen pár ran a nikdy pro ně neměl tréninkový plán. Mou největší slabinou, kterou jsem potřeboval zlepšit, byla kontrola vzdálenosti. Nikdy jsem o tréninku krátké hry ani nepřemýšlel. V podstatě jsem ani pořádně netušil, jak daleko, jakou holí a jakým švihem v rozsahu 60 až 145 metrů míček poletí. Vlastně jsem to jen odhadoval. I přesto jsem byl poměrně přesným hráčem, ale hlavně pocitovým.
Vše se změnilo v okamžiku, kdy jsem si koupil TrackMana a začal sledovat data. Najednou jsem viděl, jak daleko a jakou holí míček letí vzduchem, a mohl začít pracovat na lepší kontrole vzdálenosti. Co jsem udělal, bylo, že jsem si ke každé wedgi přidělil čtyři typy ran. Poloviční nápřah, tříčtvrteční nápřah a plný nápřah. A čtvrtému, který používám pouze ve výjimečných případech, říkám max. Asi tušíte, o co jde - prostě švihnu, co to jde. Mám ho pro případy, kdy je navrtáno úplně vzadu nebo když fouká vítr proti. Vím, že když se opřu do sand wedge, dokážu míček poslat nejen hodně daleko, ale také hodně vysoko. A ten si pak sedne na green a zůstane stát vedle jamky. Tenhle tréninkový systém pro mě znamená jediné, a sice že mám hůl a švih pro každou vzdálenost. Tak například lob wedgí hraju 78 metrů, když zahraju poloviční švih, 84 metrů tříčtvrtečním švihem a plný švih znamená 95 metrů. O deset metrů víc to je pitching wedgí.
Když hraju ránu na lay-up na paru 5 nebo kratším paru 4, snažím se, aby mi k vlajce zbývala právě jedna z těchto vzdáleností. Vždy se mi to vyplatí. V roce 2015 jsem byl až na 108. místě v přesnosti ran ze vzdálenosti ze 100 až 115 metrů. O dva roky později už jsem byl devátý a stal se světovou jedničkou. Ten systém mi dodal hlavně sebedůvěru v krátké hře, a navíc mi to pomohlo lépe pochopit vlastní švih.
Když mám problém trefovat správné vzdálenosti, vím, že to není chyba systému; něco je špatně s mým švihem. Obvykle mi míčky létají dál a po nižší trajektorii. Vypozoroval jsem, že to je obvykle tím, že tlačím ruce v impaktu moc dopředu. Jindy to může být tím, že jdu do míčku příliš strmě a ten pak neletí tak, jak bych si přál, takže zapracuji na tom, abych trefoval míčky po plošší linii švihu.
Vtipné je, že tohle všechno, co funguje u krátké hry, mi pomohlo i při hře delšími holemi. Lépe se mi podařilo pochopit mechaniku švihu a stal jsem se citlivějším na drobnosti, když něco nefunguje. Navíc mi to pomohlo hrát uvolněněji, protože teď už vím, že mě krátká hra podrží.
Moje rada? Zajděte si na range a zapracujte na vzdálenostech při hře wedgemi. Zamyslete se nad tím, kolik a jakých ran obvykle na hřišti hrajete ze vzdálenosti nějakých 110 metrů. Snažte se je vždy dostat na úroveň jamky, a stanete se pro ostatní velmi nebezpečným soupeřem.
Komentáře (0)