Muzeum na Ypsilonce: ráj golfistů

Existuje dost herních důvodů, proč si zajet na severočeskou Ypsilonku. Nádherné okolí, perfektní design, ticho a klid okolo… Je tu ovšem ještě jeden nový a unikátní prvek, který může být příčinou návštěvnického zájmu. A tím je muzeum golfu umístěné v horním patře zdejší klubovny.

Muzeum golfu bylo na Ypsilonce otevřeno loni, a když jsem do jeho prostor vstoupil, nestačil jsem se divit. Čekal jsem spíše skromný historický koutek, nicméně toto je regulérní muzeální expozice, jejíž koncepce, exponáty a celkové aranžmá snesou profesionální měřítka.

Je to dobře a bohatě připravená procházka historií golfu. Jsou zde početné řady exponátů, a to nejen těch nejpřípadnějších - holí a míčů, ale i mnoha dalších artefaktů, které jsou s dějinami golfu spojeny. Jsou tu staré plátěné bagy, oblečení, markovátka, vypichovátka, počítadla, značkovače míčů, golfové hodinky, ale i deskové hry s golfovou tematikou… Exponáty jsou umístěny ve velkých, dobře osvětlených vitrínách, jsou pečlivě popsány a logicky seskupeny. Většina z nich pochází z 20. století, jsou zde ale i starší kousky. 

Při pohledu na řady muzeálních golfových holí si současný golfista uvědomí, co všechno už dokázali výrobci vymyslet a jakými nejrůznějšími cestami se vývoj ubíral – včetně omylů a slepých uliček. Byl to také technologický pokrok z konce 20. století, který otevřel golf mnohem širšímu spektru zájemců. Staré hole už od pohledu vypadají jako nelehko trefitelné, mají malé sweet spoty.  Naopak současné hlavy holí jsou masivní a mají velkou úderovou plochu, takže hraní golfu je snadnější.

Co mne zcela překvapilo, jsou meziválečné mechanické přístroje, které hráčům umožňovaly určit při tréninku typ rány. Dnes to měříme elektronicky, nejrůznější trackmani nám sdělí, zda jsme zahráli šlajs, fejd či topinku. V minulosti základní typ rány zjistili tím, že dali míček na provázek, udeřili do něj a provázek pak aktivoval mechanické ukazovadlo směru. Byla to jistě jen základní orientace, bylo to jednoduché – ale z hlediska nápadu geniální a funkční.

Invencí naši golfoví předci rozhodně nešetřili, s málem dokázali mnoho. Ten samý dojem ve mně mimochodem před časem vyvolalo muzeum cyklistiky v zámku na Nových Hradech na Pardubicku. Když jsem tam viděl „celoodpružené“ kolo někdy z období první světové války, které se nápadně podobalo dnešní celopérům, tak jsem musel před cyklo techniky a objeviteli časů minulých jen smeknout. To platí i pro ty golfové.

V muzeu najdeme také hodně knih, protože je zde samostatná golfová knihovna. V angličtině vyšlo o golfu na 15 000 titulů, logicky jich tu může být jen zlomek. Českému zájemci o historii golfu se nabízejí publikace, které mají pro jeho poznání ohromnou cenu. A navíc se hned vedle nachází „badatelské pracoviště“, tedy možnost posadit se ke stolu a dělat si z knih (ty se nepůjčují k domácímu studiu) výpisky. Případně si lze některé části publikací pohodlně ofotit.

V českém jazyce vyšlo od počátku 20. století do dnešních dnů zatím jen 130 titulů, i z nich tu návštěvník některé najde. Ty nejcennější ale nejsou v sekci knihovnické - jsou umístěny ve vitrínách a k půjčování určené nejsou. Jedná se o ucelenou řadu českých Pravidel golfu a základních informačních příruček, jak vycházely během 20. století do roku 1989. Představuje to ani ne desítku knížeček, či spíše brožurek, přičemž dnes prakticky nedostupná jsou vydání z 50. a 60. let.

Ypsilonské muzeum sestavil a zdejším kurátorem je ing. Vítězslav Hoffmann. Jeden z mála lidí v této republice, který skutečně zná golfovou historii, kterého jeho náklonnost ke golfu dovedla k důkladnému poznání celé oblasti. Nadšení se v jeho případě velmi rychle prohloubilo do té míry, že se mu podařilo nashromáždit sbírku skutečně hodnotnou. Nadšenci v mnoha oborech vytvářejí svá „malá muzea“, ale toto je v zásadě profesionální práce, která má systém a jejíž provedení je na úrovni.

Svůj díl na úspěchu má samozřejmě i Ypsilonka, bez jejíž podpory by takto koncipovaná expozice vzniknout nemohla. Prostory v prvním patře klubovny jsou relativně veliké, vše je zde seskupeno přehledně a byla zvolena přesně ta správná míra kvantity. Exponátů je tu hodně, ale každému je dán jeho prostor. Muzeum není věcmi přeplněno a zahlceno.

Když jsem byl v muzeu poprvé, hned jsem věděl, že tohle je „můj svět“. Měl jsem sice už startovní čas na hřiště, ale prostě jsem neodolal a procházel se, kochal se, bavil se i dovídal jsem se. Tee time jsem logicky musel posunout – ale i tak jsem neodcházel z muzea plně saturován a rád se sem znovu vydám. Někomu bude na prohlídku stačit třeba jen půl hodinka, někomu hodinka, já bych tu mohl strávit celý den. Zkoumal bych nejen exponáty, ale usedl do pohodlného křesla a četl si golfové knihy jednu za druhou. A když už bych byl poznáním nasycen či znaven, vždycky bych mohl vzít hole a vyrazit na hřiště… Ideální spojení fyzična a duchovna.

Ypsilonce se podařil skvělý počin: krásné hřiště dostalo krásnou nadstavbu, přidanou hodnotu. Jakkoli si jako Pražák mohu stýskat, že něco podobného není v Praze a tudíž blíže, v tomto případě mi to nevadí. Muzeum se do zdejšího kultivovaného prostředí, k reprezentativnímu hřišti výtečně hodí.

A ještě provozní info: vstup do muzea je zdarma, otevírací doba odpovídá otevírací době celého areálu. Dveře muzea vám otevřou na požádání, stačí se nahlásit v recepci.