Nová golfová liga mistrů: pro a proti

Myšlenka nové světové golfové profesionální série nabývá konkrétnějších rozměrů. Ačkoli se už někteří nejlepší hráči nechali slyšet, že projekt s chystaným názvem Premier Golf League je nezajímá a nebudou jeho součástí, měli bychom mu věnovat pozornost. Říká totiž mnohé o současném stavu špičkového profesionálního golfu.

Nebylo tajemstvím, že za projektem stojí peníze ze Saúdské Arábie. O spojení této země s golfem jsem psal nedávno, v souvislosti s turnajem Saudi International: angažmá konzervativní absolutistické monarchie, která se řídí náboženskými dogmaty a lidská práva zde stojí zcela v pozadí, se mi pro golfový růst nejeví jako vhodné (byť patrně jde o peníze ze zdrojů spíše technokraticky orientovaných Saúdů, tedy těch snažících se o modernizaci země). Řečeno jednoduše: saúdskoarabské peníze poněkud „smrdí“, stejně jako nejsou úplně čisté některé investice čínské či ruské. Za všemi je vidět nejen obchodní zájem, ale také politický či ideologický. Je to export moci a vlivu.

Z tohoto pohledu tedy nemá projekt Premier Golf League ideální základy. Namísto pevné zeminy stojí na nejistém podloží horkého písku a mazlavé ropy. Nicméně když se detailně podíváme na to, jak by měla celá soutěž vypadat, uvidíme zajímavé věci. Je z nich i jasné, že projekt nevznikl v hlavách saúdských milovníků golfu, ale v kancelářích mnohem zkušenějších západních golfových manažerů, kteří dobře vidí, kde má dnešní vrcholový profesionální golf svá slabá místa a mezery.

Celá soutěž si bere inspiraci z úspěšného projektu fotbalové Champions League, což je skvěle fungující sportovní továrna, v níž se hraje ten nejlepší fotbal na světě. Kdysi se hrály tři víceméně rovnocenné fotbalové evropské poháry (Pohár vítězů pohárů, Pohár UEFA a Pohár mistrů evropských zemí), ale Champions League vše změnila a vytvořila tak trochu „uzavřenou“ soutěž nejlepších evropských klubů. Ti jen trochu horší byli odsunuti, ti lepší ještě více posíleni. Co na tom, že šanci na výhru má úzká skupina nejbohatších? Sype to miliardy a diváci jsou spokojeni.

Premier Golf League sleduje stejnou strategii. Uzavřená skupina pouze 48 hráčů, kteří hrají na 18 turnajích po celém světě od ledna do srpna. Deset turnajů v USA, čtyři v Asii (včetně jednoho na Blízkém východě), tři v Evropě a jeden v Austrálii. Bude se hrát jen na 54 jamek, tedy tři kola, navíc canon startem, takže se ušetří čas. Hráči se rozdělí do týmů po čtyřech, soutěž bude individuální, ale i týmová. V závěru bude play-off. Každý turnaj bude mít dotaci 10 miliónů dolarů. Současné majory nejsou termínově narušeny.

Co nám tento formát říká? Například potvrzuje, že čtyřdenní turnaje PGA Tour i European Tour jsou moc dlouhé a nudí. Dále že diváci nechtějí vidět početné pole složené z áček i béček – zajímají je pouze áčka. Také se ukazuje, že koncept týmového soutěžení je v současném golfu značně podhodnocen a nevyužíván. Golf je dnes příliš individualistický, zatímco sportovní diváci všude na světě milují spíše týmová klání (fotbal, hokej, americký fotbal, basketbal, baseball i kriket, štafety atd.).

Premier Golf League tak reaguje na současné divácké požadavky, jde směrem k větší atraktivitě a živosti. Zatímco PGA Tour se snaží o atraktivitu formátem FedEx Cupu, zatímco European Tour se marně snaží s PGA Tour držet krok, PGL chce uskutečnit to, o čem obě tyto série spíše jen mluví. Její výhodou je, že není vázána tradicí a zvykem. Může stavět na zeleném poli.

Současná existence dvou túr, americké a evropské, je v lecčems nepraktická, zbytečně si konkurující. Američané si pro sebe uzurpují jen své teritorium, hraje se v USA, což ale neodpovídá faktu, že nejlepší golfisté jsou dnes z celého světa. Ovšem v USA jsou zase sponzorské peníze, tůra nemá potíže s financováním a golf tu má zázemí jako nikde ve světě. Naopak European Tour je sice dobrá v tom, že dává větší šance neamerickým hráčům, je teritoriálně pestřejší, ale chybí jí jak americké miliardy, tak tamní divácký zájem. Logika věci volá po tom, aby se PGA a ET propojily. Jenže k tomu z mnoha důvodů asi nedojde.

A tak když se dva perou, třetí by se mohl smát. Modernější, živější struktura projektu PGL by měla být inspirací i pobídkou pro současné lídry obou stávajících túr, aby něco udělali, někam se posunuli. Jinak by se mohli brzy ocitnout mimo hru. Saúdské peníze sice tvoří v současnosti jistou bariéru, přes kterou se nebude chtít některým hráčům jít, ale kdo ví, zda to nebudou za pár let třeba čínské peníze. Na ty už hráči ani veřejnost nereaguje tak citlivě.

Ať už projekt PGL vyjde nebo ne, jisté je jedno: PGA Tour ani European Tour nemají nic jisté. Diváci i sponzoři vidí a vědí, že golf potřebuje četné změny. A mělo by k nim dojít co nejrychleji. Sportovní byznys v mnoha odvětvích se přitom ubírá právě tou cestou, kam míří PGL: nabídnout v hutné formě jen to nejlepší. I golf k tomuto cíli bude postupně veden, nasměrují ho tam totiž přirozené finanční zájmy. A o peníze jde v současném špičkovém profesionálním golfu až na prvním místě.