JIM FURYK: už pomalu vyhlíží padesátku

V GOLFOVÉM SVĚTĚ asi nenajdete nikoho, kdo nemá živé vzpomínky na to, jak poprvé hrál s Jimem Furykem. Kdo by taky mohl zapomenout na švih, o kterém kdysi David Feherty prohlásil, že „vypadá, jako když chobotnice padá ze stromu“?

Například Justin Leonard, který si s Furykem poprvé zahrál ve svých 15 letech jen pár dní před turnajem pořádaným American Junior Golf Association roku 1988 v Texasu, líčí: „Pamatuju si, že jsem si říkal: No páni, v Pensylvánii teda učí golf o hodně jinak než u nás.“ Pak se zasměje a pokračuje: „Jenže pak mi došlo, že ten kluk zahraje up and down na požádání a golf v jeho podání vypadá naprosto jednoduše.“

Bill Calfee byl v 70. a 80. letech po deset let členem PGA Tour a zkraje 90. let pro ni začal po skončení kariéry pracovat. Když se v roce 1993 konalo školení pro nováčky tour, kteří úspěšně prošli sítem kvalifikační školy, vzal jednoho dne dva z nich – Furyka a Petea Jordana – zahrát si na TPC Sawgrass devítku. „Do té doby jsem Jima hrát neviděl,“ vzpomíná Calfee. „Byl to příjemný kluk, trochu plachý. A když jsem viděl jeho švih, pomyslel jsem si: Chudák, ten nemá na tour šanci. A když jsme dohráli, řekl jsem to i Peteovi. Souhlasil. Dneska se tomu musím smát – vždyť se podívejte, jak to s ním dopadlo.“

A jak že to s ním dopadlo? Ten chudák, co neměl mít na tour šanci a měl švih, u kterého lidé nevěděli, jestli se mají smát, nebo brečet, oslaví v květnu 50. narozeniny a má na svém kontě od začátku svého působení na tour v roce 1994 hodně vělké úspěchy.

 

S JOHNEM FEINSTEINEM

Zvítězil na US Open.
Vyhrál 17 turnajů na PGA Tour.
Byl členem devíti rydercupových týmů.
Byl v Ryder Cupu kapitánem.
Za kariéru vydělal 71 milionů dolarů, což ho staví na třetí místo v historii.
Už dvakrát zahrál na PGA Tour kolo za méně než 60 ran (skóre 59 zaznamenal na BMW Championship 2013, a na The Travelers Championship 2016 zapsal dokonce jako první v historii 58).

Pozice v žebříčku podle kariérních výdělků je samozřejmě zavádějící, protože nebere v úvahu ohromný nárůst prize money od dob, kdy Sam Snead vyhrál 82 turnajů a vydělal si jen 712 972 dolarů. Ale i tak – když jsou před vámi jen Tiger Woods a Phil Mickelson, něco už to znamená.

„Myslím, že můžu být se svou kariérou spokojený,“ zhodnotil to sám Furyk během jednoho pro-am loni v listopadu, když jsme s ním mluvili v šatnách klubovny. „Jsem hrdý na to, čeho jsem dosáhl.“ Odmlčí se a pak se mu po tváři rozlije úsměv. „Ale přemýšlím spíš o titulech, které jsem si nechal proklouznout mezi prsty, než o těch, které jsem získal. Jasně že jsem vděčný za vítězství na Olympia Fields [US Open 2003], ale zrovna US Open jsem mohl vyhrát víckrát. Hodně blízko jsem byl i na Masters 1998 a na The Open [v Royal Birkdale] téhož roku.“

Jako by si to znovu promítal v mysli, Furyk dodává: „V životě jsem to netrefoval tak dobře jako tehdy v Birkdale. Jenom mi tam nechtělo nic spadnout.“

ŠVIHEM SE ODLIŠUJE, ALE JE TO TÝMOVÝ HRÁČ

FURYK už na adresu svého švihu slyšel snad všechny vtípky, které se dají vymyslet, ale nijak se tím netrápí. Slýchal je už jako dítě, potom jako mladý profesionál a slýchá je i teď. Celý život měl jen jediného kouče švihu – svého tátu. Mike Furyk, který kdysi pracoval jako učící profesionál, si brzy uvědomil, že tenhle švih je pro jeho syna přirozený a že funguje. Totéž platí o Furykově držení putteru s překříženýma rukama…

CELÝ ČLÁNEK naleznete v březnovém vydání magazínu GOLF DIGEST C&S, které vyšlo VE ČTVRTEK 5. BŘEZNA 2020