Jak si poradit v časech roušek a zastavení golfu

Když se nedá hrát na hrát golf na hřištích, neznamená to, že se golf nedá hrát vůbec. Lidský důmysl je nekonečný a člověk si dokáže najít cesty, jak situace řešit. Platí to i o hraní golfu v dobách, kdy jsou česká hřiště, drivingy, indoory uzavřené.

Na diskuzním fóru 19jamka.cz najdete vícero příkladů domácího i nouzově venkovního hraní golfu, nejvíce v debatě Co děláme v karanténě. Lidová tvořivost golfistů člověka upřímně potěší, pobaví. Máte pocit, že nejste sami, že komunita podobně nadšených golfistů žije. Tipy a triky zde uvedené jsou skutečně rozmanité, doporučuji jako inspiraci.

Mám to štěstí, že bydlím v bytovém domě ze socialistických dob, ke kterému přiléhá menší pozemek v zadní části, u garáží. Je tu asfaltová plocha a také kousek zeleně, přesněji řečeno zelené pruhy trávy a pár stromů. Na délku má celý prostor asi 45 metrů a na šířku 15.

Před několika měsíci jsem si koupil malou odpalovací rohožku, abych mohl přes zimu trénovat kratší rány vedžkami, na vzdálenost do 40 metrů. Hrát se dají čipy, piče a loby. Míček nedobíhá, v jen málo sekané vyšší trávě uvízne. Což je dobře, protože jinak by se mi míče nekontrolovaně rozbíhaly do různých stran.

Tento minidriving samozřejmě využívám i teď. Lidé chodící s rouškami po cestičce za plotem na mne koukají (to ale koukali už před tím), ale já si jich nemohu všímat, protože se musím soustředit, abych třeba nezahrál k sousedům na balkóny, neposlal míč až přes plot, nebo nerozbil manželce květináče, co má u záhonů.

Cíle jsou různé. Hraju na budku pro ptáky stojící vpravo, hraju pod stromy, hraju ke kompostu v rohu zahrady, čipuju přes asfalt na nejbližší travnaté místo. Odehraju si vždycky tak 100 míčů, pak mně to přestane bavit – přece jen, jde o omezený typ ran.

Na patování jsem si také před nedávnem koupil role dvou odřezků z koberců, vyšly mne asi na 100 korun každý. Mají oba na délku tak 4 metry, na šířku 40 centimetrů, rozkládám je v obýváku. Kancelářský koberec je pomalejší, naopak umělý zelený „trávník“ je mnohem rychlejší, tipuju tak k 10 stopám.

Uvažoval jsem i tom, že bych si teď v eshopu Lidlu objednal stan-síť, do které se dají odpalovat plné rány. Instaloval bych ji na trávě. Ale jeden z diskutujících na 19.jamka.cz udává zkušenost, že síť lze snadno míčem prorazit a že jsou to vyhozené peníze. Tak jsem od nákupu zatím ustoupil.

A teď druhý příklad. V pátek 20. března, když už byla povinnost nosit venku roušky, jsem vyrazil na procházku k Trojskému mostu. Okolo něj jsou u řeky rovnější travnaté plochy a na jedné z nich se pohyboval muž s golfovou holí. Vlastně se dvěma, druhou měl v záloze.

Hrál jedním míčem, rány 20 až 50 metrů. Přihrával si od jednoho stromu ke druhému, chodil za tím svým jediným hraným míčem. Držel přitom ještě v ruce tašku, takže to bylo náročnější. Byl oblečen zcela všedně, golfistu z hřiště vůbec nepřipomínal.

Řeklo by se: zajímavý nápad. Jenže problém byl, že ten muž neměl roušku. V blízkosti u něj sice nikdo nebyl, pěší či cyklisté na asfaltu ho míjeli ze vzdálenosti minimálně deseti metrů, ale každý na jeho poněkud solitérní a překvapivé počínání koukal. Co si asi tak ti, kteří šli okolo a roušky měli, o golfistovi pomysleli? Nepochybně si někteří řekli: „No jo, ty golfisti… Ignoranti…“

Onen muž tak na jedné straně sympaticky dokládal, že golf se dá hrát mnohde a za nejrůznějších okolností, není k tomu potřeba mít nákladné golfové hřiště. Na straně druhé však prokazoval golfu medvědí službu, potvrzoval stereotypy, které o hře panují. Projevoval lhostejný egoismus a málo respektu k druhým.