CADDIE V UTAJENÍ: Peníze vs. politika?

SVĚTEM GOLFU, na rozdíl od mnoha jiných profesionálních sportů, málokdy hýbou nějaké kontroverze. Občas se řeší sporné pravidlové situace nebo třeba pomalá hra, ale to není nic, co by nějak otřáslo médii či veřejností. Ale o turnaji European Tour, který se poslední dva roky hraje v Saúdské Arábii, se mluví docela hodně, že?

Většinou nesleduju, na které podniky jezdí kteří hráči – dá mi dost zabrat, abych si udržel přehled o tom, kam jedu já –, ale kdykoli se nějaký slavný golfista přihlásí na turnaj Saudi International, pomyslím si: Ten to schytá. A pak stačí rychlý pohled na Twitter, a vidím, že jsem měl pravdu – fanoušci už ho za to rozhodnutí cupují. Hned první komentář zní většinou asi takhle: „Proč tam vůbec jezdí?“

To jako fakt? Vážně nevíte proč? Ale prosím vás. Jistě, podpořit podnik v zemi ovládané režimem, který zrovna neproslul dodržováním lidských práv, nevypadá zrovna dobře, zvlášť po politické vraždě novináře Džamála Chášukdžího v roce 2018. Ale proč všichni děláme to, co v životě děláme? Přece pro peníze!

Oficiálně samozřejmě hráči vysvětlují svou účast tím, že chtějí podpořit růst golfu nebo poznat novou kulturu, případně že se tam sejde zajímavá konkurence… Ale ve skutečnosti jim jde o to, aby jim nabobtnalo konto – startovné může být 300 000 dolarů, ale taky tři miliony – a možná aby se i setkali s novými potenciálními sponzory. To, že dostanou luxusní ubytování a že jejich manželky tam budou hýčkat jako nějaké princezny, určitě taky nezaškodí. Když hráči omlouvají svou účast čímkoli jiným, jsou to jen řečičky.

Teď vás slyším, jak říkáte: „Copak tihle hráči nemají peněz dost? To si neuvědomují, že si můžou tak poškodit své PR, že jim to nakonec způsobí ztráty větší, než kolik si účastí vydělají?“ Podívejte, vžijte se do jejich kůže: Představte si, že vám někdo nabídne šestimístnou sumu v dolarech, a možná víc, za to, že budete čtyři dny hrát golf. Odmítnout? To se snáz řekne, než udělá.

A když pomineme komentáře na sociálních sítích po dobu turnaje, nevšiml jsem si, že by popularita někoho z hráčů, kdo se loni saúdskoarabského turnaje zúčastnili, nějak poklesla, ať už šlo o Dustina Johnsona, Brookse Koepku nebo Justina Rose. Během samotného turnaje hráči určitě nějaké „drama“ na sociálních sítích neřeší.

Upřímně řečeno, většina hráčů se o lidskoprávní ani sociální otázky v cizích zemích nestará. Všechna čest výjimkám: Rory McIlroy veřejně prohlásil, že pozvání na turnaj odmítl ze zásady, a Paul Casey se vyjádřil obdobně. Já rozhodně nechci tvrdit, že když někdo takto otevřeně nevystoupí, je morálně zkažený. Jde spíš o to, že většinu profesionálů geopolitické otázky prostě míjejí. Spousta z nich žije tak uzavřená ve své bublině, že by ani nedokázali vysvětlit, proč je účast na takovém turnaji kontroverzní. Není náhoda, že Rosův výrok „jsem golfista, ne politik“ začali všichni opakovat jako ozvěna.

Chápu, proč jsou někteří fanoušci naštvaní. Ale to by se mohli rozčilovat pokaždé, když jedeme na turnaj někam do ciziny, protože všude jsou nějaké problémy. Ostatně ty jsou i ve Státech. A za celou dobu, kdy nosím hole na PGA Tour, jsem nezažil, že by některý můj hráč zvažoval vynechání nějakého zahraničního turnaje a jistého příjmu proto, že daná země nemá ideální pověst u mezinárodního společenství.

Přece jen to ale nejsou jen peníze, podle čeho se hráči o účasti na zahraničním turnaji rozhodují. Svou roli hraje také bezpečí pro ně a jejich rodiny. Dvakrát třikrát za rok se s mým hráčem bavíme o tom, jestli do některého města z tohoto důvodu jet, či nejet. Záměrně jsme takhle vynechali už takový tucet turnajů. Zrovna před pár lety se jednomu kedíkovi stalo, že ho během turnajového týdne v Mexiku zastavil policista. Vymyslel si nějaké porušení předpisů, mám dojem nezapnutý bezpečnostní pás, a vyhrožoval mu, že ho za to nechá zavřít, když mu nedá peněženku.

Na jiné zastávce, v Maroku, nás už na letišti „vítaly“ ozbrojené vládní jednotky se samopaly, které nás pak celý týden všude doprovázely. Prý tam ti ozbrojenci byli pro naši ochranu, ale nebylo nám jasné, před čím nebo před kým nás vlastně mají chránit. Za takový stres žádné peníze nestojí.

Vždycky když letíme do zahraničí, radši preventivně předpokládáme, že nás sledují. Že nám odposlouchávají telefony a že poslouchají, jestli někde neřekneme něco neuváženého. V řadě zemí cenzurují internet. Existuje nepsaná dohoda, že se vždycky snažíme chovat co nejuctivěji a nejlépe, protože reprezentujeme celou tour a potažmo i svou zemi.

Hráče tedy k účasti na turnajích v cizině motivují peníze. Ale to neznamená, že z toho nemůže vzejít mnoho dobrého. Ať už se hraje na Středním východě, jinde v Asii, nebo třeba v Africe, fanoušci tam jsou nadšení, že se můžou jít naživo podívat na hráče PGA Tour. Často jsou vlastně fanoušci živější a přívětivější než ve Státech. Nechci vám věšet na nos takové ty fráze o tom, že „pomáháme golfu růst“, ale asi se shodneme, že světu by nezaškodilo víc míru. A jestli může golf pomoct v budování mostů mezi lidmi a národy, proč to nepodpořit?

Zvlášť když nemusíme platit za letenku.

– S JOELEM BEALLEM

CELÝ ČLÁNEK naleznete v březnovém vydání magazínu GOLF DIGEST C&S, které vyšlo VE ČTVRTEK 5. BŘEZNA 2020