Po dvou: jaký je smysl turnajů?

Minulý týden se mohlo začít hrát a já bych rád viděl někoho, kdo tak brzký návrat na greeny předpověděl, čekal. Myslím, že jsme všichni byli poněkud pesimističtí a toto rozhodnutí nás v tom dobrém překvapilo.

Samozřejmě jsem nemohl odolat a šel si zahrát. Na skoro všech lidech bylo vidět, jak jsou rádi, usmívají se: konečně na golfu a dokonce tak brzo! Je jedno, že mi hra nejde, je jedno, jaké jsou grýny a že bunkry nejsou moc uhrabané. Prostě rozumný člověk ví, co je prvotní a co druhotné.

Budu také jen opakovat, co jsme se už mohli dočíst na různých facebookových stránkách a debatních fórech. Hrálo a hraje se v klidu, flajty po dvou urychlují hru a moc se nečeká. Hráči se chovají ve většině disciplinovaně a rozumně a jsou si vědomi toho, že případné nedodržování regulí by mělo za následek jak faktické problémy, tak by vrhlo stín na celou golfovou sféru.

Nicméně se vyskytli jedinci, kteří hráli po třech, mohli jste potkat mimo hřiště hráče bez roušky. Vždycky se najde pár těch, kteří jednají jinak, nedodržují pravidla – někdy jde o vědomé pochybení, jindy o neúmyslné. Různě jsou například některé skutečnosti vykládány v případě drivingu a cvičných ploch. Nejasnosti spojené s tím, jak si vyložit ministerská nařízení, byly a jsou přitom pochopitelné. Události jdou rychle za sebou a není možné všechno byrokraticky ošetřit do detailů.

Jediný větší problém se vyskytl ohledně pořádání turnajů - nejprve to vypadalo že ano, pak ale přišla zpráva, že ne. Nechci nijak zpochybňovat rozhodnutí těch, kteří okamžitě začali turnaje připravovat, chápu je. Sám jsem si říkal, že na nějaký takový pojedu, abych viděl, jak to v praxi vypadá. I hřištím to může hodně pomoci - bez turnajů, především těch větších firemních, to budou mít stále hodně těžké.

Mnozí si ale položili otázku, zda opravdu má smysl začít už nyní pořádat turnaje? Je to ještě turnaj, když se může hrát jen po dvou a vše kromě hry odpadá? A čím se takový turnaj liší od toho, když si hráči jdou zahrát nesoutěžní výsledek? Otázka má přitom hlubší rovinu a správně by měla znít: jaký je vlastně smysl golfových turnajů rekreačních hráčů?

Za současné situace, kdy se lidé de facto nemohou příliš setkávat, je jejich smysl ještě zřejmější: tkví právě v možnosti setkávání a ve vzájemné komunikaci s ostatními účastníky. Turnaj má samozřejmě mít svoji sportovní stránku, má „o něco“ jít a musí se hrát podle pravidel. Ale jeho přínos je především v rovině sociální, mezilidské. Někdo jde s partou na výlet, někdo si jde sednout do hospody a někdo jede na golfový turnaj…

Základním typem turnaje byl a také by měl zůstat ten klubový. Lidé z klubu, kteří se znají, se sejdou a zahrají si spolu. Je fuk, zda jde o mistrovství klubu, zábavný turnaj s dvěma holemi, karnevalový či série sportovních turnajů po celý rok. Turnaje rozhodně utužují klubovou vzájemnost, pocit sounáležitosti. Stejně tak má smysl pořádat turnaje firemní, „oborové“, podle různých skupin hráčů, kteří mají k sobě blízko atd. Prostě pozvat lidi spřízněné a dát jim možnost vzájemně se pobavit. Existují i další typy turnajů, existují „komerční“ tůry, ale i tady je často jádrem nějaká skupina pravidelněji se setkávajících hráčů. A tak je to dobře.

V Česku se od roku 2000 nejen výrazně rozšiřoval počet hráčů a hřišť, ale také turnajů. Všichni zahraniční hráči se podivovali nad jejich počtem, někdy i nad opulentností. V zahraničí se mnohem více hraje „jen tak“. Po krizi z let 2009-2013 počet turnajů neklesl, ale snížil se průměrný počet hráčů na jeden turnaj, ceny už nejsou také tak atraktivní. Pořádá se hodně menších turnajů s 30-50 účastníky.

Osobně mám atmosféru turnajů poslední doby rád. Bývají komornější, nesjíždí se na ně stále tytéž tváře, které před rokem 2008 člověk na některých prestižnějších akcích potkával pravidelně. Hned z loňského roku si vybavuji nejméně pět turnajů, kde atmosféra byla výtečná a sedělo se dlouho po hře. Právě na takové turnaje se zase těším.