Jak velké budou ztráty? To ještě uvidíme

Golfový provoz se v případě českého rekreačního golfu jakž takž rozjel. Půjde-li vše podle plánu, měli bychom zhruba v červnu začít pořádat turnaje, ovšem patrně jen s 50 účastníky jako maximem. Kdy se rozjedou série amatérských mistrovských a profesionálních turnajů, to se uvidí. Kdy se vše vrátí do normálu a jak tento „nový normál“ bude vlastně vypadat, to si teď troufá jen málokdo odhadnout.

Někdy na přelomu března a dubna vypadala situace málo nadějně, pak jsme s otevřením hřišť pocítili závan velkého optimismu. Teď ovšem reálně spatřujeme, že letošní sezóna bude jiná, složitá, pro někoho těžká. Takto „vykolejenou“ sezónu jsme od roku 1990 vlastně nezažili.

Budou chybět především turnaje, které pro mnohá hřiště znamenají klíčový finanční přísun. Před patnácti lety se říkalo, že ekonomika hřiště stojí na třech nohách: fýčkaři, turnaje, klubové poplatky. Jenže jak šel čas a přišla i ekonomická krize 2009-2013, fýčkařů ubývalo. Lidé zdaleka tolik nejezdí po hřištích, jedna noha začala velmi kulhat. Ekonomika tedy stála hlavně na turnajích a klubu.

I když lidé zaplnili v dubnu hřiště solidně, byli natěšení, nelze předpokládat, že jejich platby nahradí ztráty z neuskutečněných turnajů. Pokud jste měli naplánovaný turnaj o 70 lidech, za každého jste inkasovali cenu plus poplatek za zpracování výsledků a jídlo – tak v ten samý den na hřiště nepřijede 70 fýčkařů, kteří vám do kasy nasypou stejný výdělek. Přinejmenším za jídlo neutratí nikdo nic - restaurace jsou zavřené.

Dobrá zpráva je, že mnoho dubnových či květnových turnajů se přesouvá na jiné termíny, hlavně letní. Špatná zpráva je, že některé akce pravidelných turnajových sérií nelze přesunout. Pořádám-li turnaj týdně pro určitý okruh hráčů, kteří chtějí hrát jen jednou týdně, nemá smysl pořádat v srpnu dva turnaje týdně. Některé série hrané jednou měsíčně, tedy sedmkrát ročně, se letos zkrátí na pět ročně. Nelze také mnohé dubnové a květnové turnaje přesunout na září a říjen, to by se pak hřiště naplnila k turnajovému prasknutí a členové klubu by ani neměli šanci hrát.

Na turnajovém úbytku nejvíce tratí hřiště, která – paradoxně – patří k těm silnějším. Hřiště kvalitní, s dobrou údržbou, velká, které právě z turnajů do značné míry žila. Hřiště, kde se uskuteční přes 100 turnajů ročně, jich letos tolik mít asi nebude. Firemní klient zruší turnaj a 100 000 korun za den prostě do kasy nepřijde. A protože fýčka jsou zde relativně drahá, okolo 1 500 korun, nelze ani čekat, že by část ztráty částečně nahradili fýčkaři. Ti pojedou na levnější hřiště, s cenou spíše okolo 1 000 korun či pod ní. Slabinou je tak to, co je za běžné situace výhodou: velká míra turnajového provozu.

Tyto problémy nemusí mít naopak malá hřiště, protože tam bývá počet „externích“ turnajů v sezóně malý. Tato hřiště žijí v prvé řadě z klubových poplatků – a teď hodně záleží na tom, zda jejich členové už zaplatili někdy v lednu či únoru, zda také na letošek „vydrží“ či si zvolí třeba jen udržovací členství atd. V každém případě malá hřiště s malým provozem, malým obratem, nemusejí tratit tolik jako ty velká.

Že by nějaké hřiště z nastalé situace něco získalo, že by jim tržby narostly díky tomu, že fýčkaři chodí často – to si neodvažuji odhadovat. Čistě teoreticky by se to mohlo týkat některých hřišť u Prahy či v Praze. Ale v praxi do účtů, obsazenosti, plateb na recepci, nikdo kromě majitelů či manažerů nevidí.

Tyto úvahy se týkají letošní sezóny. Jak to bude ale z dlouhodobého hlediska? Teprve uvidíme, kolik firem ekonomické dopady koronavirové karantény poškodí, kolik subjektů bude mít méně peněz na utrácení na golfu. Jak moc bude celá česká ekonomika poškozena, jak moc budeme hledět na vlastní kapsu a utrácet méně. Kdesi jsem četl, že celosvětová ekonomika by mohla projít stejnou krizí jako při velké hospodářské po roce 1929. Nejsem ekonom, ale tahle vize mi připadá přemrštěná, respektive tak hrozná, že si ji ani nechci představovat.

Raději tedy za dané situace moc nespekulujme o budoucnosti, raději žijme a uvažujme spíše v krátkodobém horizontu a vyčkejme. Nemá smysl být pesimistou ani optimistou. Teprve někdy na konci října si budeme moci říct, zda jsme ztratili hodně nebo spíše méně.