KOMENTÁŘ: Menší hřiště ve stínu

V České republice je nyní 109 znormovaných hřišť, přičemž pouze menší část z nich má osmnáct a více jamek. Převažují devítky. V porovnání se západními zeměmi jsme anomálie, protože tam je situace opačná.

Přesný poměr devítkových hřišť (s 6, 9 či 12 jamkami) vůči velkým (s 18, 27, 36, či dokonce 45 jamkami) byl u nás v březnu 2020 celkem 57 ku 52 ve prospěch menších areálů; tedy 52 % ku 48 %. V Rakousku, Německu a jinde v Evropě mají devítek okolo 30 % a v některých zemích je poměr ještě vychýlenější a malých areálů mají jen 20 %. Typicky se jedná o Portugalsko či Turecko. Obě země se orientují především na zahraniční hráče-turisty a ti obvykle chtějí tzv. plnohodnotný zážitek.

Velké a prestižní areály přitahují pozornost. Jsou výkladní skříní golfu a najdeme je snad v každé zemi, kde se golf hraje. Obracejí se na ekonomicky silnější klientelu, bývají občas terčem kritiky pro svoji odtažitost či nepřístupnost, ale mají samozřejmě mají spoustu předností – design, údržbu, služby, prostředí. U nás patří do této kategorie asi dvacítka hřišť. Hraji na nich rád, ale vnitřně mám přece jen blíže k těm osmnáctkám, které nestojí tak v popředí. Počínaje mně vždy milým Čertovým břemenem, přes krásnou Barboru až po venkovský Molitorov. Říkám jim „dobrá česká střední třída“ a přirovnávám je ke Škodě Octavia, která sice neohromí, ale je dostatečně velká, praktická i spolehlivá.

Jakou roli hrály a hrají devítky? Pro vzestup golfu v Česku byly už v 90. letech důležitým faktorem, viz ty z doby před rokem 1989 (Líšnice, Semily, Svratka, Motol a tehdy i Poděbrady), tak i nově budované: Štiřín, Luby, Bechyně, Hrádek, Nová Bystřice, Podbořánky atd. Devítky vznikaly hojně i po roce 2000, ale stavební aktivita se postupně přesouvala k osmnáctijamkovým projektům. V posledních letech přibývaly devítky už jen normováním akademií s převahou tříparů, a pokud se hřiště vůbec stavěla, tak velké areály; viz Panorama a Česká Lípa (obě 2016) a letos dokončovaná Dolní Dobrouč, Vinoř a Oaks.

Devítka Golf Clubu Praha v Motole je ilustrativním příkladem toho, jak se pozice těchto hřišť měnila. Motol byl dlouho považován za jedno z hlavních středisek českého golfu, ale jak rostla konkurence rozměrnějších areálů, z této pozice ustupoval. Devítky dnes celorepublikový zájem nevyvolávají, jezdit na ně více než padesát, natož sto kilometrů není už zvykem a ani komerční túry a bohatší firemní turnaje k nim obvykle nezavítají.

Jsou však nadále hodné pozornosti. Staly se významným prvkem lokálního golfu, ať už jako městský areál na hru po práci (Hodkovičky, Hostivař, hradecká Roudnička), nebo jako reprezentanti golfu v menších městech. Jsou nepostradatelné z hlediska rozvoje hry, představují ideální bránu pro každého začínajícího hráče. Jestliže z mnoha stran slyšíme volání, že golf je potřeba vytrvale nabízet dalším zájemcům, nadále bourat bariéry a činit hru dostupnější, pak devítky plní tuto roli jako nic jiného. Jestliže bychom rádi viděli golfové hřiště v každém trochu větším městě, tak si rovnou řekněme, že dalších dvacet či třicet hřišť v republice v následujících letech asi mít nebudeme; chybí zájem investorů. Ale my přece už takové dostupné areály máme – početně jsou devítky převažujícím typem golfového hřiště v Česku. A jsou i důkazem, že klubový duch v českém golfu žije. Atmosféra tu bývá rodinná a vřelá, lidé se více znají a mají k sobě obvykle blíže než ve velkých resortech.

Každý pěšák má nicméně ve své tornistře maršálskou hůl a mnoho devítek by se rádo rozrostlo na osmnáctku. Je to přirozené a v porovnání se Západem máme ještě rezervu. U některých devítek je růst na osmnáct jamek možný i vhodný (typicky Lipiny či Terezín, případně Bitozeves či Jezera), někde je ale otázkou, co kvalitativně vyššího tím získáme. V obecné rovině jen zvýšíme počet jamek, který je na počet našich aktivních hráčů už tak dost vysoký, a zvýšíme cenu fíčka tam, kde se dnes pohybuje v řádech třeba jen několika stovek korun.

Přeji všem menším hřištím, pokud o to usilují, jejich rozšíření, ale zároveň jsem rád, že mnohé devítky existují ve stávající podobě. Dotvářejí tím pestrost českého golfového prostředí, činí ho různorodým. A přibližují golfovou sféru k vnímání běžného člověka, který nemá nadprůměrný plat a nežije v Praze či středních Čechách. Nedokážu si ostatně představit, že bych pil jenom víno či whisky. Voda s ledem a citronem je taky dobrá.

– ANDREJ HALADA

Autor je zástupcem šéfredaktora magazínu Golf Digest.           

 

Ilustrace Lukáš Fibrich

CELÝ ČLÁNEK naleznete v dubnovém vydání magazínu GOLF DIGEST C&S, které vyšlo VE ČTVRTEK 9. DUBNA 2020