Vaše oblíbené hřiště nemusí být vůbec skvělé
Věci, jevy i lidé nejkrásnější a nejlepší ještě nemusí patřit k těm nejoblíbenějším. A jestli vy konkrétně máte něco rádi, neznamená to, že to musí mít rádi i všichni okolo. Tyto axiomy platí beze zbytku i pro golfová hřiště.
Existuje jedno hřiště v oblasti „Praha + Střední Čechy“, které nebudu sice jmenovat, ale z přiložených fotografií lze snadno poznat, o které jde. Fotografie ukazují pěknou krajinu, čerstvou a sytou zeleň, zajímavé prostředí a pěkné jamky. Ale kouzlo dobrých snímků z golfu je i v tom, že umíte nafotit půvabně i kouty vcelku běžné. Chce to vybrat jen správný úhel pohledu, případně sytost doladit ve fotoeditoru…
Je to hřiště nikoli osmnáctijamkové a rozhodně nepatří mezi ty nejkvalitnější. Některé jamky jsou zde vytvořeny poněkud rozpačitě, v průběhu doby se také měnily – je vidět, že ideální tvář se stále hledá. Ferveje také nejsou všude stejně husté, povrch je občas mírně hrbolatý. Grýny mají i teď v květnu ještě daleko k férovosti. Hřiště se neumisťuje v anketách na předních místech, u spolku Všudehrálů je mezi 110 českými areály celkově na 82. místě.
Ani já nemohu říct, že bych tento areál jmenoval mezi svými nejmilejšími. Jenže jak jde čas, stává se pro mne toto hřiště jedním z nejnavštěvovanějších. A navíc musím říct: když po hře odjíždím domů, mám skoro vždy dobrý pocit příjemně stráveného času.
Jak je to možné? Důvodů je více, ale hlavní jsou dva faktory. 1/: Hřiště je od mého domova vzdálené jen třicet minut pohodlné jízdy autem. 2/ Hra na devět jamek mne tu stojí jen 300 korun, což je skutečně levné. Třetím faktorem je to, že ačkoli jde o hřiště designově nikoli dokonalé, přece jen se mi tu hraje celkem dobře. Ferveje jsou široké, je tu na většině jamek celkem dost prostoru pro chybu. Míče tu neztrácím často - a zároveň vím, kde hledat ztracené míče jiných. Hřiště je také na relativně rovinatém prostoru, takže není fyzicky obtížné.
Jednoduchým srovnáním s jinými hřišti, kam to mám také třicet minut jízdy autem (a někam i méně), mi vychází: Mně nejbližší hřiště, přímo v Praze, má profil tak náročný, že se mi prostě tuhle tůru absolvovat nechce. Jiné hřiště, designově chytře udělané, má zase tolik překážek a kritických míst, že odtud odjíždím nejen se ztrátou několika míčů, ale i s pocitem, že mi hra nešla; není to oddychových devět jamek, ale stálé nervy. Třetí hřiště, rovněž blízké, navíc velmi dobré i stejně hezké, je pak pro mne drahé. To ostatně platí i pro mě jinak milé, obecně vstřícné čtvrté hřiště…
Když to shrnu, tak zmíněný přípražský areál je levné a příhodné hřiště na hru po práci, o víkendu dopoledne atd. Je to pro mne praktický areál s vysokou užitnou hodnotou.
Můj názor a postoj je individuální. Ovšem zkušenost mi ukazuje, že nejsem s tímto názorem sám. S kamarády, kteří rovněž bydlí nedaleko od hřiště, sem občas chodíme hrát a všichni moc dobře víme, jak se to tu má. Známe slabiny hřiště i jeho limity. Ale – záleží na tom opravdu tolik? Nehrajeme tu turnaje, hrajeme tu pro zábavu. Kolegové sem mohou i se psy. Jsme rádi, že jsme se mohli sejít, máme to blízko a je to levné. Nic dalšího neřešíme.
Kupříkladu jiné středočeské hřiště, historicky druhé nejstarší u nás, jistě také není superlativní areál. Jamky se tu v průběhu desetiletí vyvíjely, není tu moc prostoru, povrch hřiště také není všude ideální. Ale – co na tom záleží? Je to hřiště, které mají místní a kluboví hráči, ale nejen oni, určitě velmi rádi. Cítí tu jak historickou atmosféru, tak domáckou vřelost. Přijali hřiště za své. Byť je to spíš nenápadné, malé a trochu zakřiklé děvče, než nějaká sebevědomá kráska, za kterou se každý ohlédne. Jenže: s jakým typem ženy se dlouhodobě líp žije?
Velká hřiště samozřejmě mají své velké přednosti. Jsou profesionálně postavená, mnohdy perfektně upravená, jamky jsou tu plnohodnotné svojí délkou, strategickým plánem. Grýny jezdí férově a dobře. Je radost tu hrát, je radost tu absolvovat turnaje, je radost vnímat mnohdy nádhernou krajinu v okolí, posedět si v pěkné klubovně. Ale jsou to hřiště dražší a mnohá jsou také relativně daleko od míst, kde člověk bydlí.
Věci mají své klady a přednosti, ovšem hleděno na ně jiným zorným úhlem, mohou se jevit tyto pozitiva i jako slabá místa či jako překážky. Když potřebujete pokácet strom, bude vám síla dřevorubce k užitku, když ale potřebujete vyndat třísku, budou vám jeho silné ruce a prsty připadat neohrabané. Spíše vezmete za vděk tenkými citlivými prsty slabé dívky.
A proto v tuto chvíli vzdávám hold onomu středočeskému hřišti z fotografií, které má k dokonalosti daleko, ale k mému užitku i dobrému golfovému zážitku se hodí spolehlivě.
Komentáře (0)