CADDIE V UTAJENÍ: Padáka už jsem dostal 17krát… zatím

KDYŽ NOSÍTE BAG na profesionální tour, neustále vám hoří půda pod nohama. Dělám tenhle džob skoro 20 let, takže už mám nohy docela ohořelé. Což bohužel neznamená, že to míň bolí. Zatím jsem měl tu čest pracovat na PGA Tour a nižších túrách pro 18 hráčů. Ve čtyřech případech šlo o dlouhodobou spolupráci. Celkem 17krát už jsem dostal padáka a to jsem mezi kolegy ještě troškař. Jmenujte mi jedinou další profesi, kde lidé střídají místo tak často. Možná trenér fotbalové Sparty.

Zpravidla probíhá vyhazov přátelsky a hráči mají tu slušnost říct to kedíkovi do očí. Většinu hráčů, pro které jsem pracoval, dodnes počítám mezi své přátele, a i když byl občas pracovní rozchod z obou stran trochu emotivnější, naprosto jsem hráčovo rozhodnutí chápal. Koneckonců je to byznys a hráč prostě udělal obchodní tah. Pálit mosty se navíc nevyplácí. Dvakrát se mi stalo, že mě hráč propustil už po měsíci, ale když se mu potom neosvědčilo pár dalších caddies, zase se ke mně po roce vrátil. Jednou z toho pak byla spolupráce trvající pět sezon.

Ale zažil jsem i případy, kdy mi vyhazov přišel minimálně jako necitlivé rozhodnutí. Zkraje nového tisíciletí jsem nosil bag golfistovi, kterému jsem na předposlední jamce jednoho turnaje radil, aby hrál přihrávku do greenu osmičkou. On trval na devítce. Důrazně, ale uctivě jsem zopakoval, že musí vzít do ruky osmičku. Stejně odehrál devítkou – a byl krátký, načež se nedokázal zachránit a zapsal bogey, kvůli němuž jsme vypadli z top 10. Hned potom, co podepsal skórkartu, mě vyrazil s tím, že potřebuje někoho, „kdo v něj věří“. Však já taky věřil – věřil jsem, že je nesmysl hrát tu ránu devítkou.

Jindy jsem dostal padáka, protože mému zaměstnavateli se nelíbilo, že se kamarádím i s jinými golfisty na tour. O výpovědi mě informoval smskou, a to pár dní potom, co jsme skoro vyhráli turnaj. Ale on byl vyhlášený tím, že vyhazuje jednoho nosiče za druhým, takže jsem si to nebral osobně. Ovšem řeknu vám, že jsem se musel hodně držet, abych mu neodpověděl sprostě.

Proč jsou vyhazovy kedíků tak časté? Je to prosté – když se hráči nedaří, jsme první na ráně. Je snazší změnit nosiče než změnit švih. Platí to hlavně v době, kdy je hráč hodně mladý a na jeho rozhodnutí mají ještě velký vliv (často až moc velký) jeho rodiče nebo manažer. Zkrátka za to, že náš Honzík teď hraje špatně, může určitě jeho kedík. Ale že má citovou vyzrálost puberťáka, to s tím určitě nesouvisí, co?

Jindy hráč prostě jen potřebuje změnu, čerstvý vítr. Caddie a jeho zaměstnavatel spolu tráví šest až sedm dní v týdnu, kolikrát i sedm hodin denně. A to do toho nepočítám často společné večeře, povinnosti mimo hřiště a taky volný čas. Znovu musím zdůraznit, že jsem si s většinou svých hráčů lidsky rozuměl, ale někdy už zkrátka máte jeden druhého plné zuby, zvlášť když se nedaří.

Když dostanete padáka, hned rozhlásíte, že jste k mání, a to prostřednictvím ostatních caddies, hráčů a turnajových činovníků. V takové chvíli není dobré být vybíravý. To nejhorší, co se vám může stát – a zažili jsme to všichni –, je jet na turnaj bez bagu a jen doufat, že po vás někdo sáhne. Nepochopíte, jak je to nepříjemné, dokud to nezažijete. Vezmete zavděk doslova čímkoli, co se namane. I kdyby si vás chtěl najmout hráč, který je známý tím, že střídá nosiče jako ponožky. Ale každý týden, kdy jste v práci, máte šanci vyhrát jackpot, takže přece nezahodíte los.

Každý další bag je stejně jen dočasná štace. Aspoň to tak musíte brát. A modlit se, aby se na vás usmálo štěstí. Stačilo by i lehké pousmání. Protože pokaždé, když hráč mine putt nebo pokazí ránu, se třesete, že vás vyhodí.

Samozřejmě jsou i případy, kdy pracovní vztah rozváže sám kedík. Koneckonců jsme taky jenom lidé a nemůžeme snášet špatné zacházení donekonečna.

Mám hrozně rád historku o jednom mém kamarádovi, který už dnes caddieho nedělá. Jednou začal nosit bag nadějnému hráči, který po univerzitě právě přestoupil k profíkům a hrál na tehdejší Web.com Tour. Ten hráč na něj ale svaloval jednu každou chybu, kterou při hře udělal. Na třetím společném turnaji toho měl caddie tak akorát, řekl hráči, kam si může strčit putter, a hrdě odkráčel ze hřiště. Konečně taky jednou bod pro kedíky!

Tedy jen do chvíle, než si kamarád uvědomil, že si nechal klíčky od auta v bagu. A tak musel sklopit hlavu a ještě jednou se k hráči vrátit. To už tak hrdě nekráčel.

– S JOELEM BEALLEM

CELÝ ČLÁNEK naleznete v květnovém vydání magazínu GOLF DIGEST C&S, které vyšlo VE ČTVRTEK 14. KVĚTNA 2020