CADDIE V UTAJENÍ: Kolik si vyděláme? Docela dost… nebo taky ne

DOMA MĚ VYCHOVALI tak, že se nesluší ptát se lidí, kolik vydělávají. Ale každého strašně zajímá, na kolik si přijdeme my, caddies na tour. ► Tahle otázka je vážně hodně častá, a ne jen kvůli incidentu Matta Kuchara v Mexiku z roku 2018, i když od té doby tu otázku slýchám ještě častěji. Nicméně jako profesionální nosič holí se živím už přes deset let a zvědavé dotazy na svůj příjem musím odbývat celou tu dobu.

Ještě než budu pokračovat, vám vysvětlím, proč neslyšíte, že by se ke Kucharově kauze vyjadřovali kedíci. Za prvé se jednalo o jednorázovou spolupráci, kdy jsou podmínky běžně odlišné, a to i v případě kedíků, kteří se takhle nechávají na tour najímat opakovaně. A za druhé to, že hráč takhle vyběhne s jednorázovým nosičem, se děje odjakživa. Nejhorší takový případ se odehrál asi před deseti lety, na jednom menším turnaji, kde vyhrál hvězdný hráč. Dal ale svému caddiemu tak směšný podíl na výhře, že kvůli poškozené reputaci dokonce ztratil sponzora.

Takže kolik bereme? Mezi lidmi je rozšířená domněnka, že vždy dostáváme deset procent z výdělku. To není tak docela pravda. V minulosti byly odměny caddies odstupňované podle hráčova výsledku, tedy jestli vyhrál, skončil druhý, v první desítce a tak dále. Dnes dostávají kedíci 9 až 12 procent v případě, že jejich zaměstnavatel vyhraje, a šest sedm procent ve všech ostatních případech, kdy projde cutem. Když se balíme už před víkendem, nedostaneme nad rámec základního platu nic.

A jaký je ten „základní plat“? Na PGA Tour to bývají dva tisíce dolarů týdně, v nejlepším případě čtyři. (A nejlepším případem myslím nejvýhodnější smlouvy kedíka a hráče, ne práci u elitních hráčů. Nejbohatší hráči neplatí vždycky nejvíc.) Asi se vám zdá, že je to hodně, a v jistém smyslu máte pravdu. Ale nezapomeňte, že si z toho sami platíme cestovní výdaje, ubytování a všechny ostatní náklady. Na to vše praskne přinejmenším 40 procent základního platu.

Celkově nám příjmy nepatrně rostou. Je to samozřejmě dáno i většími prize money na turnajích. Ale hlavní rozdíl je v tom, že mladí hráči platí víc než stará garda. Lidé se sice často smějí tomu, jak se pořád zdůrazňuje „týmový“ přístup v golfu, ale hráči dvacátníci s námi opravdu jednají (a platí nás) v tomhle duchu. Tím nechci snižovat starší hráče, jen konstatuji, že v jejich vnímání jsme nahraditelní.

Klíčové je vydržet na tour dlouho. K čemuž samozřejmě patří mít se svými hráči úspěchy. Čím déle na tour jste, tím větší máte šanci, že si vyjednáte určité výhody. Někteří z nás se občas se svými hráči svezou i jejich soukromým letadlem – zadarmo. Když si s hráčem opravdu sednete, někdy vás nechá na turnajích bydlet s ním. Je to super a dost tím ušetříte, ale skončit v top 10 je pořád výhodnější.

Každopádně podle výše našich příjmů si možná říkáte, že se nemáme špatně, a máte pravdu. Ale boháče mezi námi byste spočítali na prstech obou rukou. My ostatní jsme střední třída, a navíc nemáme žádnou jistotu – jeden špatný turnaj, nebo i jedno špatné kolo, a jsme bez práce. Je to pořádně stresující.

Ale víte, co nám opravdu leze na nervy? Dělení zisků z FedExCupu.

Určitě jste si všimli, že tam lítají pořádné sumy. Jenže má to háček: Tyhle peníze nejsou oficiálně prize money, ale bonusy. A to je zásadní rozdíl. Na Tour Championship tedy dostáváme základní plat a je pravda, že víc než půlka hráčů se s námi podělí i o bonus – většinou dostaneme tři až deset procent. (To je dost – hráč, který loni skončil v East Lake poslední, dostal 400 000 dolarů a tři procenta z toho je pořád dvanáct tisíc.) Ale divili byste se, kolik hráčů si nechává bonus ve FedExCupu celý pro sebe.

A to je facka jak od vyhazovače. Samozřejmě pokud jste na Tour Championship, musíte mít za sebou skvělou sezonu, ve které jste asi i vyhráli turnaj. Takže peněženku prázdnou rozhodně nemáte. Ale stejně to naštve, když víte, že jiní kedíci si z turnaje odnášejí sedmimístné sumy a vy jste ostrouhali. Já měl v tomhle na hráče vždycky štěstí, ale před dvěma lety to potkalo mého nejlepšího přítele. Jeho vztah se zaměstnavatelem dost ochladl.

Ale může být i hůř. Jeden caddie si myslel, že ho čeká pohádkový příjem… a dostal lehce přes 2100 dolarů, což byl v podstatě jeho základní týdenní plat plus tři stovky.

Asi nemusím dodávat, že ten den se v baru nechal pozvat.

– S JOELEM BEALLEM

CELÝ ČLÁNEK naleznete v červnovém vydání magazínu GOLF DIGEST C&S, které vyšlo VE ČTVRTEK 11. ČERVNA 2020