I turnaj na tříparovém hřišti umí nabídnout spoustu dobrého golfu

Ach to Čapí hnízdo… Už vidím, jak si mnozí pomyslí, co to zas dělám za podivnou reklamu, proč se rozepisuji o projektu tak kontroverzním.

Jenže jak už jsem psal v článku z loňského podzimu, devítijamkové hřiště-akademie na Čapím hnízdě je zajímavé. A potvrdil jsem si to i teď, když jsem tam měl možnost hrát turnaj.

O Andreji Babišovi, respektive o jeho podnikatelských a hlavně politických krocích si myslím své. V golfové sféře také příliš příznivců-voličů asi nenajde, to je jiná sociální skupina, než na jakou cílí. Faktem ale je, že devět jamek na Čapím hnízdě je dobře navržených i udržovaných. Tak vycizelovanou devítku akademického typu u nás asi nenajdeme: čtvercová odpaliště, grýny velké a profesionálně modelované, ferveje husté. Albatross či Casa Serena v malém…

Osm tříparů a jen jeden čtyřpar. A přece tu hráč zažije spoustu golfu, uplatní tu a využije – kromě dlouhých – všechny typy ran. Ještě víc to vyniklo, když jsem tu před pár dny hrál turnaj na 18 jamek. Hrálo se na rány, bez úpravy hendikepu, byl to vůbec první turnaj na tomto hřišti v jeho historii (hřiště otevřeli loni, znormovali na podzim).

Nikdy jsem nehrál turnaj na akademii, tohle byla moje premiéra (po sedmnácti letech hraní). Opravdu jsem ji užil. A hned zkraje musím říct, že obrovskou výhodou turnaje na takovém typu hřiště je krátký čas trvání. Hráli jsem málo přes tři hodiny, člověk se moc neutrmácí, neunaví. Hned jsem si říkal, že by bylo dobré pořádat na tomhle hřišti třeba sérii turnajů začínajících ve tři, ve čtyři odpoledne. Bohatě se to stihne do setmění.

Hřiště je udržované tak, že nebyl problém mít tu při dané příležitosti grýny s rychlostí 10,5 stop. Opravu to jezdilo rychle, a i když hraji běžně tak jeden trojpat za kolo, tady jsem jich nashromáždil pět. Brejky ve spojení s rychlostí mne vyškolily. Na tuhle úroveň nemám.

Tříparové jamky tu jsou dlouhé od 60 do 150 metrů, využil jsem všechny hole z bagu od šestky po SW. Ačkoli grýny nejsou malé, měl jsem potíže být na nich v regulaci, tedy první ranou. Vítr hrál svoji roli, ale bylo těžké také udržet míč na grýnu – sjížděl na okraje. Takže jsem se procvičil i v krátkých čipech, příhrách k jamce.

Ačkoliv je hřiště určené z velké části začátečníkům, rodinám s dětmi atd., podle mne si tu spokojeně zahraje i golfista-singlista. Hřiště mohou spolehlivě užívat všechny úrovně hráčů, včetně obou krajních výkonnostních kategorií. Náročným hráčům nabízí kvalitu, pestrost a obtížnost, začínající se zase netrápí zbytečnou délkou.

Hřiště má par 28 (56), já tu zahrál 69, tedy 13 ran nad par. Sice jedno birdie, ale taky tři dabláče a sedm bogey. To mi ale nevadilo, na hřiště jsem nenadával, hru si užíval… Prostě mi jamky jen transparentně ukazovaly, co umím a co ne, jaké jsou mé limity. A to všechno v rychlém tempu. Zklamání z jedné jamky jste rychle mohli vyvážit úspěchem na další.

Turnaj byl pořádán pro zhruba tři desítky hráčů, obsazení bylo komornější, a i to přispělo k dobré atmosféře. Dělali jsme si legraci, že když jsme před turnajem kolegům řekli, že jedeme na „čapák“, tak mnozí se ušklíbli, cosi si pomysleli… Leč doporučuji areál poznat, pak věc posoudit.

Jistě: někdo sem už z principu nepojede, někomu návštěva tohoto místa nemusí sedět. Vycházet z morálního hodnocení causy Čapí hnízdo je relevantní postoj, etika je ostatně klíčovým prvkem golfu jako hry. Pro mě ale lidským zosobněním golfu na Čapím hnízdě není Babiš, ale pouze ti, kteří hřiště udržují, řídí, kteří tu zajišťují jeho servis. A ti mají své hřiště rádi, pečují o něj a snaží se, aby žilo a mělo hráče. Od manažerů či greenkeeperů na jiných hřištích se v ničem neliší.

Nemohu si pomoci: už podruhé jsem se přesvědčil, že na Čapím hnízdě mají kvalitní golfový areál, který stojí za návštěvu.