před 4 lety, 19.08.2020 18:11 Robin Drahoňovský foto: Golf Digest ČASOPIS

ZDENĚK JEHLIČKA: Někdo golf hraje, někdo ho žije

NENÍ MNOHO HRÁČŮ, alespoň u nás, kteří by dosáhli na handicap nula a pak na vrchol vystoupali i profesně. Zdeněk Jehlička si mimo jiné prošel drsnou školou ve Španělsku, zažil zklamání v Číně, měl na starosti nejlepší světové hráče na Czech Masters a dnes je manažerem patrně té nejlepší společnosti provozující golfové areály po celém světě, Troon Golf. Jak začínal, kde všude sbíral zkušenosti a kam by se jednou chtěl v pracovním i osobním životě posunout?

JAK A KDY JSI VLASTNĚ GOLF POZNAL? Dalo by se říct, že od roku 1998 ho hraju a od roku 2008 se v něm pravidelně pohybuju také pracovně. A mohu za to poděkovat mamce, která tehdy měla cestovní kancelář. V té době se také začala právě golfové turistice věnovat. Bylo načase, abychom ho začali hrát a něco víc se o něm společně dozvěděli. Měl jsem s ní pak možnost cestovat a byl to takový test všeho, co jsem chtěl v životě jednou vyzkoušet: cestovat, hrát golf a surfovat. A nakonec se to vše stalo i součástí mého života.

NA ROZDÍL OD JINÝCH, KTEŘÍ GOLF JEN HRAJÍ, TY JÍM VĚTŠÍ ČÁST ŽIVOTA ŽIJEŠ. CO TI DAL? Asi spoustu kamarádů a důvod, proč jsem u něj vydržel dodnes. Dřív jsem hrál jako každý kluk fotbal, tenis, basketbal. Vlastně nikdy jsem neuměl jen tak sedět doma. Pak jsem jednou na Karlštejně na turnaji dostal do skupiny kluka, který v té době ještě neuměl stejně jako já vůbec nic a dodnes jsme nejlepší kamarádi. Už 22 let. Neznamená to ale, že bych po 22 letech neuměl ničím jiným než golfem žít. Právě naopak, dnes už si od něj dokážu odpočinout a fungovat i v normálním životě. V patnácti letech byl ale pro mě vším a byl pro mě velmi důležitý. Dal mi v pubertě řád a směr.

CO TI NAOPAK VZAL? Spoustu zážitků mimo golf z let dospívání. Až si dnes kolikrát říkám, že jsem neměl tolik času věnovat jen tréninku nebo turnajům a raději měl víc poznávat život okolo sebe. Víc se otrkávat. Možná mi vzal to, co kluci v mém věku poznávali – první pivo, první lásky. Já se kvůli golfu úplně osamostatnil až o něco později. Až někdy kolem svých 25 let. Do té doby jsem v podstatě poznával jen golf a život okolo něj.

ČÍM VŠÍM SIS VLASTNĚ PROŠEL? Hned po škole jsem začínal na Zbraslavi v Prague City Golfu. Hřiště se tenkrát otevíralo a měl jsem na starosti marshally, provoz na hřišti a přípravu skórkaret nebo birdie karet. Nastupoval jsem tam tenkrát pod Standu Lisnera, se kterým jsem se znovu potkal o šest let později na Albatrossu. Pak přišla nabídka CZ Golfu na projekt organizace turnajů Faldo Series a jeho přivedení do Česka. Krom toho jsem měl na starosti i sportovní nastavení hřišť v Telči, Písku, Ústí nad Labem a Benátkách.

PŘESTO, NETÁHLO TĚ TO VEN, DO SVĚTA? Táhlo. Celou dobu jsem se snažil dostat alespoň na stáž na zahraniční hřiště. Nikde o mě ale nebyl zájem a bez školy to nešlo. Jen handicap 0 bez dalších zkušeností nikoho nezajímal. Přihlásil jsem se proto na hotelovou školu ve Španělsku a půlroční kurz golfového managementu. Mým profesorem tam byl například Javier Reviriego, tehdejší manažer hřiště Valderrama. S ním jsem se dokonce domluvil na práci, ale po 14 dnech svou nabídku stáhl. Tak mi nezbylo než hledat jinde.

CO TEDY BYLO DÁL? Přišla nabídka z Číny pracovat na Mission Hills. Odjel jsem tam s příslibem vyřízení víza. Jenže z toho bylo jen 14 dní. Po týdnu papírování a změně vízové politiky jsem pracovní povolení nedostal. Z celé nabídky zbyla jen sleva na ubytování ve výši 10 procent. Tak jsem místo 250 eur za noc zaplatil jen 225 a zase letěl do Prahy. Nakonec jsem byl rád, že to nevyšlo. Na starosti jsem měl mít cizince, kteří přijeli na golf, abych je přivítal a čekal na ně, takže k pořádné práci na golfu bych se ani nedostal. Žádná velká zkušenost by to nebyla. Tak jsem hledal dál.

CO JSI NAŠEL? The Breakers v Palm Beach na Floridě, ale i tady se snaha o získání víza ukázala jako marná a po třech měsících jsem zase letěl domů. To mě hodně mrzí. Měl jsem v tomhle luxusním resortu šanci pracovat jako asistent ředitele golfových operací. Starat se o členy klubu a provoz na hřišti. Vlastně něco podobného, co dělám teď na hřišti PGA National v Nebřenicích. Breakers je stejný koncept, prvotřídní hřiště, rezidenční bydlení, hotel a tehdy tam na tuhle pozici hledali někoho zvenku.

PŘESTO JSI TO NEVZDAL. Ne, dostal jsem se do resortu Finca Cortesin ve Španělsku a začínal tam jako greenkeeper. Vstával jsem každý den v půl páté ráno. To bylo super. Přišel jsem první den do práce mezi 24 greenkeeperů, oni neuměli anglicky, já španělsky. Tak se vše omezilo jen na „Berdych numero uno, Nadal no!“ To trvalo asi tři měsíce a stěhoval jsem se do operations managementu, kde jsem měl na starosti hráče, buginy a vše okolo hry. Hodně jsem tenkrát nakoukl i díky skvělému šéfovi do řízení celého resortu.

CO BYLO PAK? ZASE JSI LETĚL DOMŮ? Ano, nejdříve na dva roky za Standou Lisnerem na Albatross, kde jsem řídil akademii a turnaje. A pak přišla nabídka Relmostu. Asi i díky jazykové vybavenosti jsem dostal na starost kompletní komunikaci se zahraničím a řízení sportovní části společnosti. To obsahovalo třeba jednání s European Tour, ředitelem turnaje Miguelem Vidaorem, manažery hráčů a zahraničními hráči, když přijeli do Prahy na Czech Masters.

PAK UŽ PŘIŠEL OAKS? Ne okamžitě. Nejdřív to byla dvouměsíční dovolená na Filipínách, malé intermezzo na Colours of Ostrava, kde jsem měl na starosti samostatný projekt, a pak už Nebřenice, kde momentálně dělám asistenta ředitele golfu.

CO BYLO NEJZÁBAVNĚJŠÍ? Czech Masters, jednoznačně. To byl vždy týden, na který jsem se dlouho těšil, a nešlo ani o to, plnit hráčům jejich atypické požadavky. Většina z těch nejlepších hráčů je velmi nenáročných. Jen chtěli, aby vše fungovalo tak, jak má. A to se bavíme o těch největších jménech.

JSOU TO OPRAVDOVÍ PROFESIONÁLOVÉ, I V CHOVÁNÍ MIMO HŘIŠTĚ? Naprosto, někdy až 150procentní, ale nedostanete z nich nic dalšího. Jen tak jak to má být, co je ve smlouvě, ale zavřou se za nimi dveře od pokoje a nevědí o vás. To jsou ti nejlepší z nejlepších. Ale pak tam jsou i další, kteří jsou profesionálové na hřišti, ale mimo něj si s vámi rádi popovídají. Jste pro ně na ten týden parťákem. To byl třeba Martin Kaymer, Danny Willett nebo Hayden Porteous, se kterým jsme přátelé dodnes.

- S ROBINEM DRAHOŇOVSKÝM