před 4 lety, 23.09.2020 13:39 Tomáš Dvořák foto: Golf Digest ČASOPIS

EXPERIEMNT: Neuvěřitelný hromotluk

Nedokážu přesně říct, kdy mi došlo, že to byl hloupý nápad. Možná když mě při cvičení totálně zastínil 62letý chlapík. Nebo když jsem pozřel tolik bílkovin, že se mi jen při reklamě na KFC dělalo nevolno. A možná to bylo ve chvíli, kdy mi těsně před začátkem experimentu manželka řekla: „Je to hloupý nápad.“ V zápalu boje už ztrácím přehled o čase. Ale jedno je jisté: Tři měsíce jsem se poctivě snažil stát druhým Brysonem DeChambeauem a docílit nárůstem svalové hmoty nárůstu odpalů. To vše kvůli vědě. A kvůli touze po poznání. A kvůli lásce ke golfu. No tak fajn, bylo to hlavně kvůli egu.

PŘEDPOKLAD

Z hlediska postavy jsem byl vždycky spíš Ben Hogan než Hulk Hogan, ale vychrtlík jsem určitě nebyl. Popsal bych se spíš jako „štíhlý“ než jako „hubený“. S tím jsem se ale musel rozloučit po sérii zranění zad, završené zlomeninou. To bylo koncem roku 2018.

Na samé dno jsem narazil na loňském Masters. Povídal jsem si zrovna v klubovně Augusta National s Garym Playerem, který si i jako osmdesátník udržuje nádherně vysochanou figuru, když tu mě Černý rytíř popadl za paži, představil mě skupině zelených sak a povídá: „Tyhle kosti by potřebovaly obalit masem!“ Všichni přikyvovali. Vlastně to ani neznělo jako kritika, spíš jako obavy o mé zdraví, jako když Zdeněk Srstka ukazuje v televizi podvyživeného pejska.

Horší bylo, že ta neduživost se začala podepisovat na mém golfu. Mám handicap kolem nuly a hru mám založenou na síle. Jenže po třicítce jsem už nedokázal sílu pořádně generovat a zranění mi vzala délku – na každou 270metrovou bombu připadalo pět 230metrových šmudlů. Najednou jsem musel přemýšlet, jak hrát co nejchytřeji (brr). Bylo to peklo a já se z něj chtěl stůj co stůj dostat. Takže když se na podzim začalo mluvit o tom, že Bryson DeChambeau začal pracovat na fyzičce, aby získal metry, někteří chytrolíni se sice jen uculovali, ale mě to nadchlo.

„Rád posouvám limity,“ svěřil se DeChambeau. Ovšem on rozhodně nebyl v háji jako já. Někdejší vítěz americké univerzitní ligy a také turnaje US Amateur byl na konci sezony, po TOUR Championship, na 10. místě světového žebříčku a patřil spíš mezi ty delší a lepší ve hře z týčka (obsadil 34. příčku v průměrné délce odpalů s 276,6 metru a 24. příčku ve statistice získaných ran z týčka). Ale byl přesvědčený, že má na víc a že klíčem je vzdálenost. Jak prosté, prohlásil golfový vědátor. „Když budu na delších jamkách hrát kratšími holemi, bude to pro mě obrovská výhoda,“ řekl. „Statistika získaných úderů je pro moji hru hodně důležitá a já věřím, že s delšími odpaly budu lepší i ve hře wedgemi.“

V prosinci, po dvou měsících práce na fyzičce, už vážil o 11 kilo víc a svaly, které nabral, rozhodně nebyly jen na okrasu. V době, kdy se hrál (a nedohrál) turnaj The Players, měl DeChambeau za sebou sedm turnajů a z toho na čtyřech skončil mezi prvními pěti, vedl statistiku délky odpalů a byl třetí v ranách získaných z týčka. Průměrná délka jeho drajvů narostla o 17 metrů na 293,8 metru. „Na to se koukalo dobře,“ komentoval tyto výsledky DeChambeau. „Ale i ta cesta k nim mě bavila.“ Měl jsem o čem přemýšlet.

Chtěl jsem nabrat 14 kilo ve třech měsících, abych si prodloužil odpaly o 20 metrů. Kolegové mi tvrdili, že je to nemožné, přátelé, že je to směšné, a manželka, že mě nechá zavřít na psychiatrii. Bryson je koneckonců profi sportovec, hvězda svého sportu, která má i tomu odpovídající zázemí. Kromě toho je o sedm let mladší než já a nemá za sebou problémy se zády. Všechny moudré hlavy se shodovaly, že můj plán je padlý na hlavu. A já netvrdil, že není. Jen to pro mě bylo vedlejší. Bylo to šílené, ale šílené tak akorát na to, abych to zkusil.

PLÁN

Když jsem začal psát o radu různým lidem, kteří se točí kolem posilování, většinou mi odpověděli dvě věci: 1. Smaž si moji e-mailovou adresu. 2. Potřebuješ Brandona Gaydoruse. Tenhle 27letý chlapík napsal knihu The Ultimate In-Home Golf Fitness Program (Jak by měl golfista doma posilovat) a založil firmu Warm Heart Life se sídlem v Greenwichi v Connecticutu. Absolvoval také stáž na Florida Performance Institute, kde trénoval po boku hvězd jako Brooks Koepka, Michelle Wie, Daniel Berger a dalších. A měl jsem štěstí – Gaydorusovi se můj plán líbil a od věci nebylo ani to, že do jeho posilovny to mám z domova čtvrt hodinky.

Začínal jsem na 75 kilogramech (při 185 centimetrech výšky) a tak nějak jsem přepokládal, že začnu hned nabírat svalovou hmotu. Gaydorus mi tuhle představu zbořil jako domeček z karet. „Nejdřív si tě musím pořádně zanalyzovat, než tě začneme obalovat svaly,“ vysvětlil mi. Nechtěli jsme sledovat jen nárůst váhy, ale i nárůst délky odpalů a švihové rychlosti. Podle simulátoru Golfzon jsem začínal s těmito čísly: 261,9 metru (250,8 carry), 261,8 kilometrů za hodinu rychlost míčku a 113,5 mil za hodinu švihová rychlost. Gaydorus mínil, že bychom se snadno měli dostat přes 275 metrů, což byla ta nejúžasnější věc, jakou mi kdy kdo řekl.

Gaydorus pro mě vytvořil třífázový režim, tak aby se úměrně nárůstu svalové hmoty zvyšovala i moje pružnost a odolnost. To první proto, aby se mi nerozpadl švih, a to druhé proto, aby se mi nerozpadlo tělo. Každý týden jsem měl čtyři tréninky v posilovně, přičemž každý trval od 45 do 60 minut. Dva z těchto tréninků jsem navíc opakoval i doma, takže celkem jsem posiloval šest dní v týdnu. Taky jsem se zapsal do programu SuperSpeed Golf, v rámci nějž jsem mimo jiné švihal se závažími, která pomáhají zrychlit švih. Kvůli tomu, že jsem trpěl na záda, jsem se navíc denně protahoval a cvičil jógu, nehledě na golfové tréninky na drivingu. A přitom všem jsem zůstal pilným zaměstnancem a vzorným manželem. (To aspoň tvrdím já.) Upravil jsem i svoje stravovací návyky. Sladkosti, fast food a pivo jsem vyřadil z jídelníčku a naopak přidal zeleniny, nízkotučných bílkovin a vody. Dozvěděl jsem se, že existuje něco jako „chytré sacharidy“ a že fettuccine alfredo mezi ně (bože proč?!) nepatří. Denně jsem spořádal skoro 5000 kalorií ve čtyřech až pěti hlavních jídlech, dvou zdravých svačinách a proteinovém koktejlu.

Po měsíci začaly být vidět výsledky. Ne že by šlo všechno hladce. Když jsem při úvodním sezení předváděl Gaydorusovi dřep, byl tak příšerný, že jen zamumlal: „Hele, máš pojištění, že jo?“ Při jednom tréninku mě k smrti utahal jiný Gaydorusův klient, Fred Santore, který byl o 30 let starší než já a byl měsíc po operaci ramene. S příjmem potravy to bylo taky těžké: První tři týdny jsem se pořád cítil přecpaný. Brzy jsem ale začal rychleji švihat holí a po 30 dnech jsem vážil skoro o čtyři kila víc. Možná vám připadá, že jsem musel být pozadu za plánem, ale Gaydorus mi vysvětlil, že s postupem doby se bude nárůst svalové hmoty zrychlovat.

Byl jsem nadšený. Poprvé za hrozně dlouhou dobu na mně trička nevisela jako na věšáku. Na drivingu mi to létalo tak, až jsem uvažoval, že se přihlásím do kvalifikace US Open a ještě na Long Drive Championship. A e-maily, které mi Gaydorus denně posílal a ve kterých mi částečně radil ohledně cvičení a částečně mě motivoval, ve mně tenhle pocit utvrzovaly. Když jsem se takhle dobře cítil po měsíci, jaká nirvána mě čekala po dvou? Ale znáte to: Neříkej hop…

- S JOELEM BEALLEM