KOMENTÁŘ: Kdo je víc: trenér, nebo učitel?

TÉMĚŘ V ŽÁDNÉM JINÉM rekreačním sportu nemá trenér tak silné postavení jako v golfu. Pro hobby běh, plavání, cyklistiku či bruslení kouče nepotřebujete. Někdo si ho najme, pokud začíná s tenisem, někdy také s lyžováním. V golfu je trenéra zapotřebí proto, že se jedná o technicky složitou disciplínu a učit se ji sám jde obtížněji. U nás vydávají trenéři (ale nejen oni) také osvědčení ke hře, díky němuž lze jít na hřiště.

Golfové trenérství zažilo ve světě velký vzestup v 80. letech. Stalo se od té doby i módní záležitostí – někteří zahraniční trenéři pracující se špičkovými profesionály dosáhli velké mediální popularity. V českém prostředí trenérství rostlo během golfového boomu let 2000–2012. Mnozí čeští učící profesionálové se tehdy dokázali velmi dobře uživit. Dnes je situace pro oněch více než 200 vyučujících profíků svízelnější. A jiné, lepší, to už asi nebude. Stejně jako v dalších aspektech golfového života i zde se dostáváme do standardního provozního stavu.  

Pomineme-li nepočetnou špičku, pak živnost sportovního trenéra na plný úvazek nebývá příliš lehká. Golf není výjimkou, byť výdělky zde mohou být o něco vyšší než v jiných disciplínách. V golfově tradičních anglosaských zemích je trenér-profesionál vnímán jako všední jev. Je hlavně úzce spjat s klubem-hřištěm, bývá někdy i jeho zaměstnancem a je k dispozici členům; to je ostatně jeden z významných benefitů klubového členství. Také označení je jiné: u nás trenér, v angličtině teaching-pro nebo jen teacher, tedy učitel.

S učitelstvím souvisí jeden opomíjený rozměr golfového trénování. Je jím otázka pedagogických schopností. Nevšiml jsem si, že by se u nás ve vztahu k profesionálům dané problematice věnovala podstatná pozornost, že by se o ní debatovalo. Více se řeší otázka toho, jak trenéři sami hrají. Jistě, každé trenérství je o herní a technické způsobilosti. Ale stejně tak je o učitelských předpokladech.

Trenéři jako David Leadbetter, Butch Harmon, Bob Toski, Dave Pelz, Hank Haney a další nevyhráli žádný major a jako hráči se někteří ani neprosadili na PGA Tour. Ale jako trenéři se dostali na vrchol právě proto, že toho o golfu věděli hodně a uměli ho naučit. Někdejší Tigerův trenér Hank Haney mi před lety, když jsem s ním dělal novinářský rozhovor, řekl: „Vždycky jsem chtěl být učitelem a myslel jsem si, že budu učit matematiku, protože ta mě bavila. Ale pak jsem zjistil, že golf umím lépe než počty. Tak jsem ho začal učit.“

Haney vystihl podstatu: Cítil, že má předpoklady pro učení, a chtěl se právě téhle profesi věnovat. Je pak jedno, co budete učit. Na vlastní oči jsem posléze viděl, jaký má přístup ke svým žákům. Byl to klidný, vstřícný člověk se schopností jasně a srozumitelně sdělovat, navíc měl přirozenou autoritu. Jak na to šel technicky, bylo až druhotné.

V případě golfového trenéra je vždy nutné si položit otázky: Chtěl někdy v životě vůbec učit? Je pro něj uspokojením a radostí předávat znalosti? Jaký má vztah ke svým žákům? Baví ho i sebevzdělávání? Anebo ho na driving dovedla jen skutečnost, že chce mít slušné peníze, jako hráč se neuživí a nic jiného než golf neumí?   

Když si představím mně známé české trenéry, vždycky se mi v prvé řadě vybaví jejich lidská stránka. Jak se dotyčný chová, jak dokáže mluvit, jak vystupuje a jedná s lidmi. Jak se projevuje nejen při lekci, ale když pak sedí s kolegy na klubovém baru. První otázka začínajících hráčů skoro vždy zní: „A je ten trenér dobrý?“ Přičemž zájemce se neptá na hráčský, nýbrž osobnostní profil: Budu se s ním cítit uvolněně? Jak mi to bude vysvětlovat? Bude jeho vystupování příjemné a neotráví mi lekce?

Někomu byl dán do vínku pohybový talent, jinému zase předpoklady dobře komunikovat. Učitelský cit je nadání, které se schopností dobře trefovat míč nesouvisí. U některých našich zkušenějších trenérů je vidět, že ačkoliv jejich původní povolání bývala všelijaká a učiteli být nechtěli, schopnost vyučovat v průběhu let získali. Naučili se. Míra kvality jejich práce není v hraní samotném, ale především ve způsobu předávání znalostí, v umění porozumět svým klientům a přizpůsobit se jejich možnostem a očekáváním. Skoro každý začátečník bývá nejistý a úlohou vyučujícího je žákovi podávat pomocnou ruku.

Být učitelem golfu neznamená méně než být trenérem golfu. Ostatně učitelská profese má v české společnosti stále vysokou prestiž, je hned za lékaři či vědci; profesionální sportovci jsou naopak kdesi v průměru. Bylo by proto dobré, kdybychom i v golfu učitelství – i ve smyslu poslání – více zdůrazňovali a posilovali. Dobrý učitel přece dokáže svého žáka nadchnout pro daný obor tak, že mu zájem vydrží i celý život. (G)

– ANDREJ HALADA

Autor je zástupcem šéfredaktora magazínu Golf Digest.           

CELÝ ČLÁNEK naleznete v prvním podzimním vydání magazínu GOLF DIGEST C&S, které vyšlo VE ČTVRTEK 17. ZÁŘÍ 2020