NEVYŘČENÉ příběhy o Tigerově velikosti

SNAD KOLEM ŽÁDNÉHO jiného golfisty nevzniklo tolik mýtů, legend a neuvěřitelných historek jako kolem Tigera Woodse. Většinou se točí kolem nějaké ukázky jeho golfové geniality – jak někde osvědčil svou mimořádnou sílu, neuvěřitelnou představivost nebo až chorobnou soutěživost.

. Společnou pointou těchto příběhů bývá to, že Tiger umí s golfovou holí věci, na jaké si nikdo jiný netroufne. Nejde ale jen o jeho hru. Spousta historek nám také dává nahlédnout za oponu Tigerovy osobnosti – poodhalují roušku jeho hodnot, postojů, životního stylu, vztahů s rodinou a přáteli či zkrátka toho, co má rád a co mu naopak vadí. Většinou ale neodhalí všechno, jsou spíš plné šifrovaných náznaků, které se dají vyložit různě. A tak nakonec díky nim ještě houstne mlha záhadnosti, která obestírá Tigerovy postoje a pohled na svět. Těch příběhů je tolik a jsou tak rozšířené a často propírané, že už si žijí vlastním životem. A přesto se stále objevují nové a objevovat určitě budou, dokud bude Tiger na scéně. Lidé se prostě Tigera nemůžou nabažit.

S REDAKTORY GOLF DIGEST

 

Rory McIlroy

TIGEROVÉ jsou vlastně dva – jeden, kterého zná veřejnost a média, a druhý, kterého zná jen několik jednotlivců. Ale za posledních 10 let se Tiger dost změnil. Býval to bezohledný soupeř, kterého zajímala jenom vítězství. Soutěživý je pořád, ale po tom všem, co se mu událo, je teď uvolněnější a taky celkově milejší. Pokaždé, když vyhraju, je právě on tím prvním, kdo mi pošle smsku s gratulací. Když jsem loni vyhrál TOUR Championship a s ním i celý FedExCup, první zpráva přišla od něj. Odpověděl jsem mu, že jsem si chůzi po 18. jamce tentokrát užíval víc než rok předtím, kdy vyhrál on a fanoušci se z něj mohli pominout.

A nemyslím si, že by to z jeho strany bylo hrané. Když se vám něco povede, opravdu z toho má radost. Hodně to vypovídá o něm i o tom, jaký vztah jsme si za posledních pár let vybudovali. On se náhodou o druhé zajímá, i když si to lidé nemyslí.

Steve Williams

WOODSŮV CADDIE MEZI LETY 1999 A 2011

JAK je obecně známo, na US Open 2008 v Torrey Pines hrál Tiger s rupturou předního křížového vazu a naštípnutou holení, ale v době turnaje o závažnosti jeho zranění věděl jen málokdo.

Druhé kolo začínal Tiger na 10. jamce a rovnou zahrál nepovedený drajv daleko do strany, po němž míček skončil na cestě pro vozíky. Místo aby spustil míček v roughu, rozhodl se ho odpálit přímo z té cesty. Když švihl, ozval se hrozný zvuk – znělo to, jako by si zlomil nohu. Tigerova tvář se zkřivila bolestí do takového šklebu, že na to do smrti nezapomenu. Řekl jsem mu, že je asi načase to zabalit. Nevěřícně se na mě podíval a opáčil: „Ses pos--l, ne? Tenhle turnaj vyhraju.“ Nikdy předtím ani potom nebyly jeho odhodlání, touha po vítězství a schopnost hrát s bolestí tak silné jako ten týden na Torrey Pines.

Darren Clarke

NIKDY jsem v golfu neviděl nic úžasnějšího než to, co jsem zažil na jednom turnaji v Německu, když jsem s Tigerem odpaloval míče na drivingu. Bylo to někdy zkraje století. Létaly mezi námi nějaké sarkasmy – my už to tak máme. Brzo jsem si všiml, jak odpaluje, a bylo to něco, co jsem nikdy předtím ani potom neviděl. Jedna každá Tigerova rána byla ztělesněná dokonalost. Odpálil snad dvě stě míčů a pokaždé měl naprosto čistý kontakt.

Když Tiger skončil, šel jsem se podívat na místo, odkud rány hrál. Na ploše země zhruba o velikosti jídelního talíře byla jeho „divotová oblast“ – až na to, že tam žádné divoty nebyly. Ani náznak řízku, jen stébla trávy položená s chirurgickou přesností stejným směrem. A to si vezměte, že prostřídal prakticky všechny hole v bagu. Hraničilo to s nemožností. A dodnes je to ta nejúžasnější věc, jakou jsem kdy viděl. Absurdní.

Brandel Chamblee

TŘETÍ KOLO turnaje Sprint International v roce 1998 jsem hrál ve dvojici s Tigerem. Už na první jamce nás muselo podél fairwaye sledovat přes deset tisíc lidí. Tréma byla nevyhnutelná. Hned první ranou 4-železem Tiger málem udělal díru do oblohy a míček skončil z 230 metrů hned u jamky. Skončilo to eaglem. Na šestce jsem si přihrál na tři metry od jamky. Tiger byl kousek dál a pomalu obkroužil svůj míček a čekal, až se davy utiší. Ale jakmile proměnil, fanoušci propukli v jásot. Tiger zapumpoval pěstí ve vzduchu a pořádně úspěch oslavil. Napadlo mě, že tolik vzrušení jsem na golfovém hřišti ještě nezažil. Další jamka je třípar s vlajkou zastrčenou až vpravo vzadu, kam je hodně těžké míček přiblížit. Ale to Tigera nezajímá a zahraje eso. Davy šílí – Tiger jede.

Na řadě jsem já, a když se připravuju k odpalu, zaslechnu Tigera, jak šeptá svému caddiemu Fluffovi: „Páni, jak já tuhle hru miluju!“ Zastavil jsem se, podíval na něj a nahlas pronesl: „No jasně že ji miluješ! Vydělává ti padesát mega ročně a skoro každou druhou ranou pošleš míček do jamky. Ale zkus ji milovat na mém místě.“ Diváci se začali chechtat a Tiger se jen usmíval.

Ten rok byl pro Tigera přelomový. V té době si osvojoval švih, který mu pak vyhrál čtyři majory v řadě, ale zrovna ten den předváděl na hřišti věci, jaké jsem nikdy předtím ani potom neviděl. Jen od něj. O týden později jsem vyhrál svůj jediný turnaj na tour a mám takový dojem, že ta zkušenost, kdy jsem hrál po Tigerově boku, mi pomohla překonat trému a dotáhnout turnaj k vítězství.

Stewart Cink

PORAZIL mě v rozehrávce na turnaji WGC-Bridgestone 2006 v Ohiu. Vyhrál díky birdie na čtvrté jamce play-off. Bylo to asi jeho 50. vítězství, zatímco já se snažil vydřít svoje páté. Každopádně asi o měsíc později jsme spolu letěli do Irska na Ryder Cup. Když jsem kolem něj procházel, utrousil jsem: „Tos mě nemoh’ nechat jednou vyhrát?“ Neotočil na mě hlavu, nezasmál se ani neusmál. Jen po mě střelil pohledem a pak se vrátil k tomu, co dělal. A to jsme kamarádi! On byl prostě jiný…

CELÝ ČLÁNEK naleznete ve třetím podzimním vydání magazínu GOLF DIGEST C&S, které vyšlo VE ČTVRTEK 12. LISTOPADU 2020