KOMENTÁŘ: Dobrým hráčem golfu je…

KDO JE DOBRÝM HRÁČEM golfu? Na tuto otázku existují různé typy odpovědí.

Legendární učitel golfu Harvey Penick (1904–1995) soudil, že dobré hráče najdeme na všech výkonnostních úrovních. Zdá se to být šálivým tvrzením, protože dobrý golf je přece ten s nízkým skóre. Tudíž dobře hrají jen ti nejlepší. Ale Penick věděl, že dobře lze hrát nejen par golf, ale také bogey golf a zrovna tak lze za dobrého hráče označit i toho, jehož běžným skóre je double bogey.

Hrál jsem kdysi na Karlštejně s jistým Kanaďanem, asi šedesátiletým mužem dosti nesportovního vzezření. Měl handicap 15 a hrál nádherně. Byl to jistý a přesný bogey golf. Na mnoha čtyřparech neměl šanci být kvůli kratší délce ran na greenu v regulaci, ale měl spolehlivé rány v poli i krátkou hru. Z jeho hry čišela značná golfová zkušenost, byla bez výkyvů. Šel s námi ještě jeden mladý český hokejista, který pálil drajvy na 240 metrů, zahrál pod 80 ran, ale jeho hra mne zdaleka tak nezaujala.

Dobrý golf je i ten s výsledky plus dva na jamce. Spolehlivými double bogey golfisty bývají často ženy. Nehrají dlouhé rány, nehrají bůhvíjak přesně, mají občas problémy se čtením puttů a jejich délkou, ale hrají elegantní a solidní golf. Také jejich schopnost nedostávat se do velkých problémů je hodná následování.

Dobrý hráč je především takový, který zná své možnosti a v jejich rámci se pohybuje. Nehraje zbytečně emočně a netrpí velkými propady. Nepokouší se hrát to, co neumí. Cítí, s jakou holí si není jistý, a použije ji třeba jen jednou za kolo. Drží se zpátky a skoro vždy obětuje vzdálenost jistotě. Dobrý hráč se pozná i podle toho, že hraje velmi často na svůj handicap.

Pojem dobrý hráč má ovšem také svůj širší rozměr. V něm vůbec nejde o výkon, o výsledky či o kvalitu hry. Dobrým hráčem je ten, kdo se umí na golfu náležitě pohybovat a chovat. Takový hráč v prvé řadě nezdržuje hru: Chodí svižně, už když kráčí k míči, rozhodne se, kterou holí bude hrát, je vždy připraven k ráně, správně umisťuje svůj bag u greenu, výsledky píše až na odpališti následující jamky atd. Věnuje také pozornost hře jako celku, dívá se pravidelně i za sebe, zda tam už není další skupina hráčů, a udržuje ve flightu ducha férové hry.

Dobrým golfistou proto může být kdokoliv. Nezáleží na výkonnosti: dobrým hráčem bývá spousta těch, kdo hrají neustále nad sto ran, naopak špatným hráčem může být kdejaký singlista. Po fairwayích celého světa se pohybují průměrní, mizerní, ale i výteční golfisté, s nimiž je někdy hra hotové peklo. Jsou většinou pohlceni sami sebou, svými cíli a očekáváními, i svojí důležitostí. Někteří se vztekají a obviňují vše, jen ne sebe. Jiní jsou hákliví na jakýkoli šum či ruch. Spousta hráčů dlouze čte brejky na greenech, a pak jamku stejně nedohrají o metr. Jiní zase hovoří o tom, že jedou na golf kvůli klidu a uvolnění, a proto se nebudou stresovat tím, že by měli hrát rychle (v takovém případě nechť se jdou uklidnit pomalou procházkou do parku, bez holí). Na golfu je ale člověk součástí určitého procesu a je potřeba na to brát ohled.

Potkal jsem takových nedobrých golfistů mraky a vy jistě také. Ale těch dobrých také není málo. Svoji roli hrají v tomto směru především zkušenosti. Dobrým hráčem se stává ten, kdo už na golfu zažil nejrůznější situace a ví, jaký postup je v daný moment vhodný. Občas s radostí a upřímným tónem oceňuji takové spoluhráče ve skupině: „Ty jsi skutečně dobrý hráč…“ Když tohle říkám golfistovi s handicapem 30, kterému ten den navíc hra vůbec nešla, většinou nechápe. „Nediv se, jsi dobrým golfistou, protože je radost s tebou hrát jako se spoluhráčem. Chodíš rychle, nespekuluješ nad údery donekonečna, v pravý moment víš, kdy zvednout míček a jamku škrtnout. A navíc si ani moc nestěžuješ.“ Přál bych vám vidět, jak takový hráč pookřeje. A snad pak z turnaje ani nejede se špatným pocitem.

Hrát dobře golf neznamená nic jiného než vědět, co je při hře důležité, a respektovat to. A prvotní je vždycky vystupování a chování. Dobrý hráč většinou chápe, že golf je o vnějším zážitku a vnitřním prožitku, nikoli o co nejnižším výsledku. Ví, že golf je především setkání s lidmi, případně s přírodou, nikoli závodem se sebou samým či s hřištěm. Harvey Penick to vystihuje: „Nezajímá mě, jak dobře hrajete. Ať hrajete sebelépe, vždy najdete někoho, kdo vás bude schopen porazit. Když hrajete špatně, vždy byste našli někoho, koho byste porazili. Nejlepší na golfu je to, že můžete pozorovat společnost a ještě se přitom bavit hrou.“

– ANDREJ HALADA

Autor je zástupcem šéfredaktora magazínu Golf Digest.           

CELÝ ČLÁNEK naleznete ve třetím podzimním vydání magazínu GOLF DIGEST C&S, které vyšlo VE ČTVRTEK 12. LISTOPADU 2020