před 4 lety, 06.01.2021 18:50 Tomáš Dvořák foto: Golf Digest ČASOPIS

ROZHOVOR: Sportovní bohové jsou pěkní parchanti

NEPOŠTĚSTÍ SE VÁM tak často potkat při rozhovoru osobnost, na které je vidět, jak svou práci miluje, jak jí opravdu rozumí a rád o ní mluví. A nejen přes televizní obrazovku, ale třeba i na stránkách knih nebo před studenty na seminářích Fakulty sociální věd Univerzity Karlovy. JAROMÍR BOSÁK říká, že dobrý novinář by měl umět všechno. Mluvit, psát a třeba i moderovat dobrou talkshow. Kdyby zvládal jen jednu věc, bylo by to podle něj špatně.

– S ROBINEM DRAHOŇOVSKÝM

JAK DLOUHO KOMENTUJEŠ? Od dvaadevadesátého roku. To jsem nastoupil do televize a vzhledem k tomu, že tehdy musela spousta lidí odejít, protože už bylo neúnosné, že šlo o ty hodně spřáhnuté s bolševiky (nebyli jen ve straně, ale měli ještě další hříšky), a byla zrovna olympiáda v Barceloně, tak neměl kdo dělat. Vlastně jsem nastoupil, za pár týdnů šel na obraz a za pár týdnů už komentoval. To už dnes není možné. Tehdy jsem měl svým způsobem kliku.

ROVNÝMA NOHAMA DO VODY? V podstatě ano, ale já měl to štěstí, že jsem nikdy nebyl trémista. Věděl jsem, že tohle chci dělat a že mě to baví. Když víš, že něco dělat chceš, a baví tě to, tak proč bys z toho měl být vyklepaný?

TAKŽE NEJSI PŘED PŘENOSEM NEBO ROZHOVOREM S VELKOU OSOBNOSTÍ NERVÓZNÍ? Ne, já to beru jako práci. Tak jako třeba někdo řeže lidem do mozku nebo jim spravuje srdce – také nemůže být nervózní. Jakkoliv se moje práce s tou jejich nedá srovnávat. V televizi nikoho nezachraňuješ, nikomu nevytváříš podmínky pro lepší budoucnost. Tady jsi víc součástí zábavního průmyslu, ale ve chvíli, když děláš něco, o čem si myslíš, že alespoň trochu umíš, co tě naplňuje, tak by bylo divné, abys byl nervózní. A také to hodně souvisí s přípravou. Když ji máš a když jsi přesvědčený, že jsi ji udělal na maximum, tak ne že se nemůže stát chyba, stane se, ale do přenosu primárně nevstupuješ s tím, že budeš rozklepaný.

MĚL JSI NEBO MÁŠ SVÉ VZORY? Vůbec. V tomhle jsem samorost. Je pravda, že jsem jako Západočech vyrostl na německé televizi a před rokem 89 jsme ji všichni velmi pečlivě sledovali, co se týkalo sportu a politiky, a asi od malička mám v uších německý styl, ale abych to měl tak, že budu komentovat jako Někdo nebo to dělat jako Tihleti, to určitě ne. Mně se navíc styl, jakým se dříve komentovalo v Československu, vůbec nezamlouval a moje klasická teorie hovoří o tom, že důležité je, aby člověk byl originál. V čemkoli, co činí. Jakmile začneš být kopie, tak nemůžeš být dobrý. Možná úspěšný, ale dobrý ne. I špatný originál je vždy lepší než skvělá kopie. To aspoň říkám já.

JSI SPECIALISTA NA FOTBAL A GOLF. KOLIK SPORTŮ SE DÁ PROFESIONÁLNĚ ZVLÁDNOUT? Dlouhodobě, abys je mohl dělat skoro třicet let jako já, tak maximálně dva. Myslím velké sporty. Když budeš k tomu mít sporty, které se vysílají jednou dvakrát za rok, tak samozřejmě víc, třeba i tři nebo čtyři.

TŘEBA NA OLYMPIÁDĚ? Tam určitě, tam musí dělat každý to, co je momentálně potřeba. Dnes už je třeba velmi složité komentovat současně fotbal a hokej, což ještě nedávno šlo. Sezony byly jasně dané a skoro se míjely. Teď se hokej hraje do konce června a fotbal, třeba letos kvůli pandemii, se bude hrát ještě 23. prosince. Takže dělat dva sporty, které běží současně, je podle mě velmi riskantní. Nebudeš stíhat, co se ve sportu děje nového. Dva, možná tři roky to jde, ale pak začneš mít velké problémy. I proto, že budeš unavený, budeš pořád v permanenci. I tahle práce potřebuje odpočinek. Přečíst si knížku, zajít do divadla nebo na pivo a trošku vypnout. Za chvíli by se to na tobě stejně projevilo. Začne ti klopýtat slovní zásoba, nebudeš připravený věcně. Ale třeba fotbal a golf dělat souběžně docela dobře jde. I proto, že jsme dřív vysílali americkou tour, která se hraje v noci. Ty sporty se navíc ani nekříží. Dva velké sporty jsou maximum, abys mohl sám říct, že to je dobré.

JAKÉ BYLO NEJNEVYSLOVITELNĚJŠÍ JMÉNO? To nevím, ale třeba teď při Masters to byl Thajec Jazz Janewattananond, což když chceš mluvit rychle, tak se ti také může stát, že to úplně netrefíš. Řekl bych, že je daleko komplikovanější dobře trefit jména, která na první pohled nejsou složitá, ale v Čechovi mohou vzbudit poměrně zajímavé konotace. Třeba kamerunský fotbalista Kunde, kde musíš dobře trefit samohlásku, aby ti tam neskočilo úplně něco jiného a nedostal ses do velkých potíží.

KDE ČERPÁŠ U JMEN SPRÁVNOU VÝSLOVNOST? Není až takový problém s angličtinou nebo němčinou, ale když jsme třeba hráli ve Skotsku, raději jsem volal kolegu Hoškovi, který v Anglii dlouhá léta žil. Nebo volám kolegu Šmídovi do Francie, pokud jde o francouzská jména. Jinak to konzultujeme s jinými kolegy na stadionu, ale to je pravidlem. I oni chodí za námi, když mají problémy s českými jmény. Jména konzultujeme s portugalskými kolegy, se španělskými, zda je to Chordi, nebo Žordi, zda je to Španěl, Katalánec, nebo Bask, kde je vše zase úplně jinak. U Brazilců v portugalštině je při výslovnosti koncové o někdy o, někdy u. Kolikrát nám lidé nadávají, že to říkáme špatně, i když čerpáme od lidí, kteří v dané zemi žijí třeba padesát let, ale co s tím naděláš? Průběžně si vše ověřujeme i na internetu, jsou aplikace, kde se dá výslovnost najít, ale osobní kontakt je vždy nejlepší. Krásný příklad je Mario Lemieux [Lemijú, což je ve francouzštině nesmysl, ale on si tak chtěl nechat říkat. V tu chvíli se to tak i přebralo a už to tak zůstalo. Na světě je mnoho sportovců, jejichž jména se vyslovují jinak, protože jim to tak vyhovuje, i když to není úplně v gramatickém souladu s tím, jak by to podle pravidel daného jazyka být mělo.

XANDER SCHAUFFELE? Tak v tomhle jménu plavali první tři roky úplně všichni.

KDE JE HRANICE VTIPNOSTI A ZESMĚŠNĚNÍ? EXISTUJE VŮBEC? Existuje určitě a já si na ni dávám hodně bacha, protože se snažím, aby komentář nebyl nudný – nějaké procento pobavení diváků by v každém komentáři být mělo –, ale troufnu si říct, že někoho zesměšnit se mi snad ještě nikdy nepovedlo. Ano, můžeš použít ironii, můžeš být sarkastický, ale nikdy to nesmí být ve smyslu: Podívejte se na to kopyto, co dělá. To neexistuje! Ten člověk dělá svou práci a teď se mu něco nepovedlo, no tak co? Já také dělám chyby, všichni děláme chyby, takže si z toho mohu udělat legraci v tom smyslu, že tohle se nemůže stát ani u nás v Šestajovicích při okresním přeboru, ale tím to hasne. I když výjimkou může být třeba fanoušek, který hodí na hrací plochu dýmovnici. Ale co se týká sportovců, tak tam ta hranice musí být jasně dodržena. Člověk, který reprezentuje svou zemi, asi něco umět musí, a když něco přece jenom zkazí, asi o něm nebudu říkat, že to neumí. Nebo že ho tam někdo protekcí dostal. Legrace se dá udělat, ale tu hranice je třeba velice přísně střežit…