KOMENTÁŘ: Vědět víc o golfu. Ale k čemu?

NEDÁVNO JSEM SE v jedné americké publikaci dočetl, že na téma „golf“ vyšlo od počátků až do dnešních dnů na 15 000 knižních titulů. To číslo je doslova ohromující. Zásadní část z nich, zhruba 10 000 titulů, je přitom v angličtině, rodném jazyce golfu. Bohužel v češtině je dnes k dispozici titulů jen asi 140.

Čtení patří stále k mé oblíbené i nezbytné životní činnosti. Vždy také bylo mojí ambicí golf nejen hrát, ale co nejvíce se o něm dovědět. Jenže oněch zhruba 10 000 anglických knih je obrovská porce, kterou naprosto nemám šanci do zbytku svého života přečíst. Vedle chybějícího času jde rovněž o knihy vzdálené. Lze si některé z nich objednat a nechat poslat, ale má domácí knihovna není nafukovací a ani cena nebývá zrovna malá. Elektronicky jsou k dispozici jen některé tituly. V českých knihovnách takové publikace pochopitelně nemají.

Mezi zmíněnou patnáctkou, respektive desítkou tisíc titulů výrazně převažují učebnice techniky hry a jiné instruktážní příručky. Mnoho knih je také již zastaralých, byť pro člověka, který se věnuje historii golfu, mohou být zajímavým dobovým dokumentem. Ale stále zbývá kvantum knih v angličtině, které se věnují úplně všemu ve vztahu ke golfu: minulosti a současnosti hry, jejím společenským, ekonomickým či ekologickým aspektům, problematice hřišť či vybavení, zdravotním či psychologickým otázkám atd. Našli bychom golfové encyklopedie, přehledy, monografie, průvodce po hřištích, fotoknihy atd. Existují soubory golfových reportáží, rozhovorů, také fejetonově, esejisticky, dokonce filozoficky laděné publikace. I ty zábavné a humoristické. Také je k dispozici golfová beletrie: novely a povídky, detektivky. Dokonce i básně.

I když si poněkud neskromně myslím, že jsem toho o golfu, především o tom českém, načerpal relativně dost, dobře zároveň tuším, co všechno o golfu ještě nevím. I proto vidím to velké moře úžasných poznatků obsažené v oněch tisícovkách anglických knih, které bych mohl objevit.

Pro většinu hráčů obvykle končí jejich golfový zájem s odjezdem ze hřiště. Nemalá část golfistů se sice doma dívá na přenosy z turnajů, ale již méně jich čte golfové tiskoviny a otevírá nejrůznější golfové weby, aby se o aktuálním dění něco dověděli. Číst knihy o golfu je pak vcelku minoritní činnost.

Je ovšem otázkou, zda by měl hráč golfu o své aktivitě vědět něco dalšího. Měl by znát historii hry? Měl by tušit i něco o tom, jak se golf hraje v jiných zemích? Měl by se orientovat ve sportovní minulosti, měl by znát někdejší slavné hráče? Kolik současných českých golfistů ví něco o tom, jak se golf hrál u nás před rokem 1989 či za první republiky?

Na všech hřištích celého světa uvidíte davy spokojených hráčů, kteří nevědí vůbec nic o Old Tomu Morrisovi či Bobby Jonesovi, jméno St. Andrews zaslechli letmo a na otázku, zda má Woods víc majorů než Nicklaus, by upřímně opáčili: „A co se vlastně počítá za majory?“ Rozumím těmto lidem. Také se nestarám o pěstování a zpracování bavlny, ačkoliv bavlněné věci jsou příjemné a nosím je na sobě každý den.

Odkaz minulosti má každý sport, v golfu je ovšem jeho tradice vcelku živá a také se často připomíná. V důsledku se dotýká každého hráče, protože je to právě ona, která například nutí golfisty chovat se slušně, vyžaduje tričko s límečkem a zakazuje hrát v džínách. Mnoha hráčům něco z toho připadá jako anachronismus – a může to tak být. Ale aby člověk pochopil celou věc, aby byl otevřený argumentům pro zachování této tradice, případně pro zrušení či modifikaci některých jejích prvků, musí o minulosti golfu a jeho duchu něco vědět. Jinak to nebude dialog, ale spíš hádka dvou hluchých stran.

Vědět víc o golfu se hodí. Kupříkladu se pak nedivíte, proč jsou tolik velebena některá hřiště na pobřežních pásech půdy u moře. Pro nás vnitrozemce jsou linksy, na nichž zcela chybí stromy a profil je rovný, příliš strohé a vizuálně chudé. Jenže jakmile máte dostatečné historické povědomí, dokážete jejich unikátnost a krásu odhalit i ocenit. Informováni o principech golfového designu jste zase schopni v základním směru posoudit, nakolik dobře je dané hřiště navržené a postavené, zda pracoval architekt s krajinou vhodným způsobem, proč mají jamky právě tuto podobu atd. Existují i golfové knihy, které mají obecnější myšlenkový přesah a mohou být člověku i jistým životním rádcem. Vybavuji si třeba příběhový soubor Život jako hra na osmnáct jamek (česky 2011) od psychoterapeuta Thomase Moora, jinak autora vynikající Knihy o duši, věnované sebepoznání.

Myslím, že vědět víc znamená vnímat skutečnost šířeji a přesněji. Poskytuje vám to větší nadhled, také se pak díky tomu cítíte jistěji. V golfu i v životě. (G)

– ANDREJ HALADA

Autor je zástupcem šéfredaktora magazínu Golf Digest.           

CELÝ ČLÁNEK vyšel v prvním zimním vydání magazínu GOLF DIGEST C&S, které vyšlo VE ČTVRTEK 10. PROSINCE 2020