před 4 lety, 20.01.2021 15:22 Tomáš Dvořák foto: Golf Digest ČASOPIS

ROZHOVOR: Jsme tým, který ví, kdy se semknout

RČENÍ, ŽE TÉMĚŘ za každým úspěšným mužem stojí žena, platí. Ženy jsou obvykle zralejší a nenechávají se tak snadno unášet hrami jako muži, kteří svým způsobem zůstávají stále jen chlapci. MICHAELA LIESER je příkladem ženy, která dokáže svého partnera ovlivňovat, ale také se jím sama ovlivňovat nechá. Doma je akční spíš ona, Ondra je naopak pohodář, a prý je v mnohém daleko vyzrálejší než ona. Proměna byla vzájemná, přišla přirozeně, se zráním obou. Vše do sebe muselo nejdřív zapadnout a na svět musela přijít i malá Elizabeth. Dnes tvoří pětičlennou smečku, nebo spíš tým, který ví, kdy se semknout, a vzájemně si věří.

– S ROBINEM DRAHOŇOVSKÝM

ONDRA OBĚ VÍTĚZSTVÍ VĚNOVAL RODINĚ, KONKRÉTNĚ DCEŘI ELIZABETH A TOBĚ. DOKÁŽEŠ SI VYSVĚTLIT PROČ? Vychází to z jeho povahy. On má pocit, že to je víc moje než jeho zásluha. Já si to ale nemyslím. Spíš to souvisí s tím, že já v něj věřím víc než někdy on sám sobě. Od začátku to tak bylo, už od jeho období vyhoření, kdy chtěl s golfem skončit. Já jsem byla už tehdy přesvědčená, že to dokáže překonat a že jednou bude hrát třeba na PGA Tour. Nevím kdy, ale vím, že jednou bude. Pokud se tedy sám nerozhodne, že si chce život řídit jinak. Ale možná jsme ho k těm vítězstvím přece jen trochu posunuli.

PŘEKVAPILA TĚ TA VÍTĚZSTVÍ, NEBO JSI TUŠILA, ŽE PŘIJDOU? Věděla jsem, že přijdou. Jednoznačně. Spíš mě překvapilo, že to bylo už letos, když hrál jen pět z jedenácti turnajů Challenge Tour. Asi bych si na začátku roku nevsadila na to, že vyhraje finále a celý žebříček tour. Jsem realista, a i když jsem věděla, že to jednou přijde, kvůli vývoji této sezony ovlivněné covidem jsem to tak brzy nečekala. Takže vlastně ano, překvapilo mě to. Už proto, jak málo trénoval, jak málo turnajů odehrál, jak nikdy do poslední chvíle nevěděl, jestli odletí, protože musel pokaždé na testy a byl i nervózní, aby nebyl pozitivní. Spíš je obdivuhodné, jak to z něj vždy při negativním testu vše spadlo a na jeho hru to nemělo žádný vliv.

JAK JE TO OPRAVDU S TOU JEHO PROMĚNOU? Asi ho nejvíc ovlivnila stabilita a zázemí, které teď má. Má se za kým vracet. Já jsem puntičkář, mám ráda ve věcech pořádek a neexistuje, že by se doma nevařilo nebo nebylo uklizeno. Ne, že by Ondra bez mého jídla nepřežil, ale má ho rád a užívá si i domácí pohodu a klid. Dřív byl trochu cholerik, hlavně na hřišti. Když jsem ho občas na turnaji viděla, tak jsem se skoro až styděla, co je schopen slovně předvést. V té době jsem ještě nevěděla, že to ke své hře potřebuje. Byl svůj a lidé ho tak i vnímali. Jako drzého frajírka. Postupem času se toho hodně změnilo. Doma je jiný, než ho lidé znají, je spíš skoro až tichý a klidný. Není přímo introvert, ale má své rutiny. Když přijede po turnaji domů, vím, že potřebuje na hodinu na terasu a mít svůj klid. Proměna tedy asi přišla přirozeně, s vývojem a zráním nás obou. S příchodem Elizabeth to vypadá, že je doma opravdu spokojený a šťastný.

PŘINESLA JSI MU DO ŽIVOTA ŘÁD A JISTOTU? Myslím si, že ano. Jen jsem si na začátku nebyla jistá, jestli právě jemu to bude vyhovovat. Já jsem systematická, on je trochu lajdák (smích), v tom se nic nezmění, ale asi jsme ovlivnili jeden druhého a v určitých věcech dost výrazně. Já jsem beran, umím být vzteklá, tvrdohlavá, paličatá, on mi svým klidem nastavuje zrcadlo, skrz něj si svoje chyby uvědomuju a měním se stejně jako on. Dokonce bych řekla, že vyzrálejší z nás dvou je Ondra a díky tomu se i správně doplňujeme. Já jsem akční, on je pohodář. Pořád bude rád posedávat doma v křesle tak, jako kdysi posedával v klubovnách, zato já musím pořád něco plánovat. Takže ho asi někdy dopředu trochu tlačím. Vím, že tohle je jen začátek a že toho dokáže mnohem víc, pokud bude chtít.

ZDÁ SE, ŽE JE PRO NĚJ TEĎ RODINA HODNĚ DŮLEŽITÁ, JSTE ALE SPÍŠ TÝM, NEBO SMEČKA? Jednoznačně tým, ale taky přesně víme, kdy držet při sobě a semknout se jako ta smečka. A to se týká i turnajů. Když na ně Ondra jede, tak přesně víme, co máme dělat. Při tréninkových kolech si ještě můžeme dovolit cokoli, první dvě kola moc neřešíme a nemáme žádná očekávání a zajímají nás až ta dvě finálová. Na to už jsme si za poslední roky zvykli. Doplňujeme se, i když třeba jeden z nás ze hry na chvíli vypadne. V tom jsme opravdový tým. Smečka jsme, když někdo z nás potřebuje chránit.

ONDRA VŠUDE MLUVÍ O JÍDLE. JE TO JEDEN Z RECEPTŮ NA ŠŤASTNÉ MANŽELSTVÍ? U Ondry asi ano. Když jsme se seznámili, tak jsem byla konsternovaná z jeho reakcí v restauracích, kdy dokázal naprosto neurvale jídla vracet. Nebylo mi to příjemné a měla jsem i trochu obavy, že je extrémně náročný. Když jsem ale zjistila, že jsme oba vyrostli na kuchyni našich babiček, přestala jsem mít strach, že by mu moje jídlo nechutnalo, protože mě učila vařit právě babička. Hodně si na jídle zakládá. Asi by mi neřekl ne, kdybych přestala týden vařit a rozhodli jsme se podpořit restaurace, ale radost by z toho neměl…