KOMENTÁŘ: Měl tehdy Old Dog pravdu?

V ROCE 2008 PUBLIKOVAL tehdejší prezident České golfové federace Milan Veselý text, který nesl název Vyslyšte Old Dogs! Stojí za to si ho připomenout.

Veselý psal, že golf se u nás silně rozvíjí, ale s tímto rozvojem „nejde ruku v ruce vývoj hráčských a lidských vlastností. Máme krásná hřiště, kde lze pořádat světové soutěže, luxusní klubovny a komerční turnaje, které vás od snídaně, cannon startu, doprovodné zábavy pro manželky byznysmenů zásobují vším možným, ale pro opravdového golfistu je to spíš cesta do pekel a smutný obraz současného golfu.“ Dále prosí o vyslyšení „starých psů – Old Dogs“, ke kterým se počítá, a „pochopení toho, že golf není jen sport […], ale způsob života, filozofie, tradice, něco úžasného a posvátného. Bohužel v současné době nemám žádné zbraně proti hulvátství, pomalé hře, ignorování pravidel a golfové etikety a celkové neslušnosti, nedostatku smyslu pro vhodné oblečení na hřišti a proti spoustě dalších věcí, které ničí náš milovaný golf.“ Svou úvahu končí slovy: „Proč v současné době všichni tolerujeme plebejství, aroganci a přízemnost, která nás všude a bohužel i v golfových areálech obklopuje? Vítám každou iniciativu ke zjemnění, k poskytnutí kvalifikovaných informací a k obnově intelektuální atmosféry v našem jedinečném sportu.“

Text precizně poukazuje na mnoho tehdy přítomných negativních jevů, které s sebou rozvoj celé golfové sféry přinesl. Je v něm rozčarování, obava i potřebný apel. Možná i trocha zbytečného patosu, ale rozhodně velká porce pravdy.

Co se za těch třináct let od publikování změnilo? Vcelku mnoho. Text vznikl v době, kdy byl český golf z hlediska přibývání hráčů i hřišť ve svém zenitu. Ročně šest tisíc nových golfistů, ročně pět i více nových areálů. To vše se zhruba po roce 2013 úplně zastavilo. Razantně se proměnila i podoba firemních turnajů. Veselého popis se hodil na akce, které se konaly na prestižních hřištích a náklady se pohybovaly běžně mezi půl milionem až milionem korun. Kdo by tohle dnes za turnaj dal? Aby si také hřiště řeklo za pronájem 250 000 korun, je zcela ojedinělé. Aby firma měla ve svém marketingovém rozpočtu na golf mnohamilionové sumy, to také ne. Udělá si spíš menší turnaj s běžným pohoštěním. A chce-li získat konkrétního klienta, partnera, jde si s ním firemní manažer-golfista zahrát sám.

Hulvátství na golfu je možná i dnes stále vidno, ale protože hrají hlavně ti zkušenější, golfovou etiketu a slušnost vcelku dodržují. Pomalá hra je problémem všude ve světě, ignorování pravidel plynulo a plyne především z neznalosti, případně benevolentnějšího „rekreačního“ výkladu. Také ceny v turnajích už zdaleka nejsou tak lákavé, aby si kvůli nim lidé nechali sestavovat skupiny tak, že manželka zapisuje manželovi potřebné výsledky a spoluhráči, jinak zaměstnanci dotyčného muže, musí mlčet, protože je šéf pozval a hrají zadarmo.

Golf má jednu dobrou vlastnost: samočisticí schopnost. Nakonec u něj většinou zůstávají jen ti, které baví především hra, a ne společenský šum okolo. Tlak prostředí a duch hry také dovedou hráče k tomu, že alespoň na hřišti se začnou chovat podle potřebných norem. Byť na klubové terase po hře to už může být jiné a po odjezdu z areálu už úplně odlišné. Proces tříbení, měnících se způsobů a permanentního prosévání provázel český golf už od konce devadesátých let, jen nebyl tak vidět. Stále přibývali noví hráči, kteří neuměli, nevěděli, nechtěli, chovali se špatně… Ale postupně, zhruba po roce 2015, už začal mít golf převahu. Lidé se naučili i přizpůsobili. Ostatně v mnoha zemích po celém světě se golf při svém rozletu potýkal se stejnými neduhy jako u nás. Byť firemní a korporátní turnajové třeštění, ty pouťové golfy z let 1999–2009, byly v lecčems specificky české.

Co v tehdejší době bylo vnímáno oprávněně jako negativní, na to dnes můžeme nahlížet i z druhé strany. Kdyby nebylo mnoha stovek firemních turnajů, kdyby firmy nezvaly tisíce hráčů a ti nemohli hrát zadarmo, a ještě s fůrou dárků, kdyby nebyly součástí turnajů akademie pro nováčky (rovněž zdarma), tak by se možná český golfový vlak nerozjel po roce 2000 takovou rychlostí vpřed. Desítky firem tehdy sice utrácely hříšné peníze, ale ony je vlastně investovaly do rozvoje golfu. Také tučné platby za celodenní pronájmy dávaly mnoha areálům dobře vydělat. A spousta lidí si řekla: „Takový pěkný, nový, módní sport – a navíc zadarmo. Zkusme se hru naučit a taky si z těch přeplněných švédských stolů golfu a jídla zobněme…“

Asi jsme si tím museli projít. Dnes je to jinak. Kdo do golfu skutečně pronikl, tomu tenhle způsob užívání hry nechybí. I když… Golfovou bundu prestižní značky, kterou jsem tehdy dostal na jednom karlštejnském turnaji, mám dodnes. Byl to hezký dárek.

ANDREJ HALADA
Zástupce šéfredaktora magazínu Golf Digest C&S

Ilustrace Lukáš Fibrich

CELÝ ČLÁNEK vyšel ve druhém letošním vydání magazínu GOLF DIGEST C&S, které vyšlo VE ČTVRTEK 11. BŘEZNA 2021