CADDIE V UTAJENÍ: Váš hráč právě vyhrál major?

VZTAH MEZI HRÁČEM a jeho kedíkem je složitý, často dramatický, nepřehledný… zkrátka jsou tam všechny možné emoce. Je to takové manželství bez sexu. Hrátkám v ložnici se nejvíc podobá to, když společně vyhrajete major. Spousta caddies začínala jako hráči. A pokud člověk někdy v životě švihal holí, určitě při tom snil o tom, že mu jednou navlečou zelené sako nebo bude v rukou třímat džbán na klaret.

A přestože my už na turnajích holemi nešviháme, jen je nosíme, snů jsme se nevzdali. Takže když se nám ten sen splní, to zajímavé na tom nejsou peníze nebo sebeuspokojení – jde o to, že v ten moment se zhodnotí veškerá dřina, kterou jsme museli vložit do toho, abychom se na tenhle olymp dostali. Dobře, ty peníze jsou taky zajímavé. Zatraceně zajímavé. Podíl caddieho na odměně pro vítěze je moc příjemná šestimístná suma v dolarech, která se vám na pěkně dlouhou dobu postará o hypotéku. Výhra na majoru navíc přinese sto bodů do světového žebříčku, což zpravidla znamená pozvánky na turnaje série World Golf Championship po dobu dvou let. A to znamená další zaručené příjmy. I za poslední místo na světové jamkovce například dostane hráč 50 000 dolarů. Takže pokud se váš hráč dostane na tři turnaje WGC a úplně je neodchodí, vám jako kedíkovi přistane na kontě další čtyřicet tisíc. Samozřejmě může být, že ta výhra na majoru byl blesk z čistého nebe, který se už nebude opakovat, ale jestli váš hráč kromě toho zapsal ještě aspoň několik umístění v první desítce, měli byste se dostat až na TOUR Championship v East Lake, takže pokud na vás hráč nehodlá skrblit, ukousnete si i z koláče fedexcupového bonusu.

Člověk něco trhne i mimo hřiště. Díky kontaktům, které se mi daří navázat během turnajů pro-am, se mi občas podaří získat docela lukrativní výdělky. Většinou jde o to, že se ukážu někde v golfovém klubu nebo na střední škole, což je zábava a především snadno vydělané chechtáky. Už jsem měl i proslovy na univerzitách, ve firmách nebo před sportovními týmy. Někteří sportovní psychologové se snaží zjistit co nejvíc o tom, jak funguje synergie mezi hráčem a jeho caddiem. Musím se k něčemu přiznat: Jednou mě zpovídal nějaký profesor z Kanady, který chtěl vědět, jak funguje „mysl šampiona“, a po chvíli mi došlo, že mě omylem považuje za hráče. Asi jsem mu to měl říct, ale na Canadian Open jsem kdysi dostal otravu z jídla, tak jsem to bral jako určitý revanš. Takové akce možná nemají bůhvíjaký lesk, ale platí se za ně dobře a ono se to nasčítá.

Po vítězství na majoru se hráči a jeho nosiči změní plán turnajů ve dvou příjemných směrech. Za prvé máte automaticky místo ve startovní listině všech majorů, na Tournament of Champions a na už zmíněných WGC. Prostě na všech důležitých turnajích. A za druhé je pravděpodobné, že váš hráč, teď když je ověnčen grandslamovou slávou, nebude tolik dřít a tři čtyři turnaje ze svého programu vyškrtne. Takže caddie má víc týdnů dovolené.

Další věc, na kterou se můžete těšit, je větší respekt ostatních caddies. Dobře vědí, že jste byli součástí něčeho úžasného, co by si taky přáli zažít. Ale to, jak moc si vás budou ostatní kedíci vážit, záleží i na tom, jak velký podíl jste na tom úspěchu měli. Pokud jste zkrátka naskočili do rozjetého vlaku k hráči, který už byl velkou hvězdou, a teď s ním vyhráli major, ostatní vás leda tak poplácají po ramenou. Ale když převezmete mladíka, který toho do té doby moc nedokázal, nebo hráče, který se vytratil z předních pozic, a dotáhnete je k titulu z majoru, ostatní caddies vám budou klečet u nohou. To se stalo třeba Brennanu Littleovi, který vyhrál Masters s Mikem Weirem a mnohem později i US Open s Garym Woodlandem, což znamená dva dost odlišné majory s dvěma naprosto rozdílnými hráči.

A poslední výhodou pro kedíka je jistota zaměstnání. Výhra na majoru svědčí o tom, že vám to s hráčem klape, takže se dá očekávat, že aspoň dva roky jeho bag neopustíte. A když se něco zvrtne a o místo přijdete, nic se neděje, protože caddie, který se může pochlubit grandslamovým zářezem na bagu, většinou nouzi o práci nemá.

Ale není všechno jen prozářené sluncem. Po vítězství na majoru se na hráče soustředí víc pozornosti a taky přisaje víc pijavic. Může to narušit váš vztah s ním. Taky se musíte vyrovnat s tlakem na to, abyste teď tyhle úspěchy opakovali. Mně osobně takový tlak vyhovuje, poněvadž jsem soutěživý. Ale už jsem zažil, že jiné caddies to dostalo, protože polevili v úsilí – měli dojem, že už jsou za vodou, a přitom byli pořád teprve na začátku.

Každopádně jako caddies nezapomínáme, kde je naše místo. Osobně jsem to pocítil na jedné večeři pořádané sponzorem, který mému hráči dodává oblečení. Bylo tam docela hodně lidí, a když jsem si asi po půl hodině šel odskočit, po návratu bylo moje místo obsazené. Musel jsem počkat, abych si mohl přesunout židli k jinému stolu. A zatímco jsem tam tak stál, jeden z ředitelů té sponzorské firmy si u mě zkusil objednat pití. Od té doby můj hráč pokaždé, když zahraje špatnou ránu, zamumlá mým směrem: „Dám si whiskey se sodou, dík.“ – S JOELEM BEALLEM

Ilustrace John Ritter

  

CELÝ ČLÁNEK vyšel v prvním letošním jarním vydání magazínu GOLF DIGEST C&S, které vyšlo VE ČTVRTEK 8. DUBNA 2021