Překvapivě zábavné polabské hřiště, kde se naučíte čipovat

V Česku se dnes nová golfová hřiště prakticky nestaví, ale jen málokdo má odehránu tu více než stovku již existujících areálů. Většina golfistů má proto stále co objevovat. A určitě ne každý pražský a středočeský golfista už vyzkoušel například Yard Resort, který letos slaví deset let existence.

Najdete ho v obci Předboj, jen kousek severně od Prahy směrem na Neratovice. Předboj je typická vesnice rozvíjející se v souvislosti se satelitní zástavbou. Zdejší Yard Resort vzniklý z bývalého hospodářského areálu je především centrum nabízející prostory pro akce soukromého i firemního typu: svatby, konference, sympózia, výjezdová zasedání atd.

Aby centrum nabízelo cosi navíc, vznikl tu v roce 2011 nejprve driving. Ten obtočilo v roce 2012 šest jamek, jejichž konzultantem byl architekt Jiří Velden. V roce 2017 pak podle návrhu architekta Jakuba Červenky přibyly další jamky, prostor byl také podstatně rozšířen. Nyní jde o devítku s parem 68. Čtyřikrát třípar, třikrát čtyřpar, dvakrát pětipar.

Hrál jsem tu před lety onu šestku, ale na hřiště jsem se před nedávnem vydal na kole proto, abych si ho nafotil. Ovšem když jsem zjistil, jak vypadá a jak rozšíření na devět jamek areál posunulo výše, hned jsem se sem po pár dnech vrátil s holemi a zahrál si. A byla to hra, která mne překvapila, pobavila i potěšila.

Je potřeba se připravit na trochu jinou kvalitu povrchu. Zdejší areál nemá běžné zavlažování. Ferveje smáčí jen déšť, grýny a odpaliště se kropí tak, že přijede zahradní cisternička a na plochu se stříká voda z hadice. Grýny ani nejsou založeny standardně, také jsou v porovnání s běžnými grýny menší, na délku mají zhruba patnáct metrů. V okolí není vysoký rough, všechno se seká, proto je i snadné míč všude nalézt. Ale tráva je tu někde trsovitá, povrch hrbolatý, tudíž míček mimo ferveje občas hrajete z menších prohlubní či důlků.

Aby však nedošlo k mýlce: tohle hřiště je skutečně hřištěm, není to jen posekaná louka. Ani výraz naturální není adekvátní. Je to skutečně plnohodnotné hřiště, kde si lze velmi dobře zahrát. Jen je z hlediska úpravy ploch jiné. Důvody, proč tomu tak je, vycházejí z legislativy i financí. Pro klasickou stavbu, velké grýny či zavlažování by bylo potřeba mnohem víc povolení, prostor by bylo nutné vyjmout ze zemědělského půdního fondu atd. To vše by sice mohlo posunout areál na vyšší úroveň, ale stálo by to i víc času a peněz. A je zde klíčová otázka: k čemu?

Jindřich Malý, který je duší i zakladatelem zdejšího resortu, má na věc velmi praktický názor. Své aktivity v golfu charakterizuje německým výrazem „jaein“. Neboli „ja“ (ano) i „nein“ (ne). Golf má rád, hraje ho od roku 1999, ale na rozdíl od ostatních golfových nadšenců-stavitelů mu nepropadl tak, aby budoval větší či velký areál za mnoho desítek miliónů korun. Ví dobře, že v okolí je konkurence dalších areálů dostupných do půl hodiny jízdy (Mstětice, Stará Boleslav, Černý Most, Beřovice). Tudíž by byl problém hřiště uživit. Jádrem jeho podnikání není golf, ale gastronomické, ubytovací či konferenční služby resortu.

Ale na druhé straně: Předboj a jeho okolí, zdejší satelitní vesnice plus severní okraj Prahy, to vše s dojezdovou vzdáleností pouhých 10 kilometrů, disponují zhruba 100 000 obyvateli. Vytvořit pro ně jednoduchý tréninkový, herně snadný areál-hřiště mělo svoji logiku. Hráči začínající, občasní, rodiny s dětmi – ti všichni sem také míří. Tomuto typu provozu jsou přizpůsobeny i regule: na hřiště můžete s dětským kočárkem, se psem, hrát se tu dá i v džínách.

Jak se tu hraje? Stejně jako na jiném golfovém hřišti, ale zároveň trochu jinak. Rozdíl je daný nikoli délkou jamek, ty jsou zcela standardní (třípary 97-135 m, čtyřpary 247, 333, 341 m a oba pětipary nad 450 m), ale již zmíněnou velikostí grýnů a jejich typem, a také celkovou tvrdostí povrchu. Jak grýnů, tak fervejí.

Nehraje se tak, že si změříte (či odhadnete) vzdálenost od míčku k vlajce, vyberete příslušnou hůl a švihnete. Tady musíte vzít o hůl (někde i o dvě) méně. Když totiž trefíte grýn přímo, tak vám z něj míček většinou odjede ještě dál. Na všech tříparech jsem hrál kratší hůl a čekal, zda míček na grýn či k vlajce doběhne, doskáče. To samé na delší jamkách při hře do grýnů. Je to trochu hra na náhodu, ale zvykl jsem si rychle. Nutí vás to k jinému typu uvažování i hry. Výhodou tvrdého povrchu fervejí je pak určitě to, že míček po nich ještě dlouho běží a skáče. Prodlužuje to délku drivů.

Jinou hrou myslím i to, že mnohem víc čipujete. Když se míček na grýnu neudrží, skončí zhruba do pěti, deseti metrů od něj. Musíte si přihrát k vlajce. A to jde velice dobře, protože grýny se svojí pomalou rychlostí (opět danou specifickou údržbou) a jen střídmým tvarováním míč dobře „podrží“. Při čipech míč moc neroluje.

Specifický druh hry a strategie mi posléze potvrdila i statistika. Hrál jsem dvě devítky, každou se dvěma míči, takže vlastně dvě osmnáctky. Během první osmnáctky jsem zahrál pouhé 4 grýny v regulaci, ale měl jsem pouhých 26 patů. To ovšem nebylo dáno mým brilantním patérstvím (běžně hraju cca 34 patů), ale jen tím, že jsem si mohl snadno přihrát-čipnout k vlajce. I při druhé osmnáctce jsem zahrál stále výtečných 29 patů; na grýnu v regulaci jsem byl jen třikrát.

Ostatně i patování je tu relativně snadné. Díky pomalé rychlosti grýnů a jednoduché modelaci míček až tolik nezatáčí, nějaké složité čtení grýnů není potřeba. Je především nutné odhadnou délku. Patuje se tu ve stylu: hraj kupředu a soustřeď se na sílu úderu.

Je zde hra snadná nebo ne? Jak se to vezme. Není obtížné tu patovat a čipovat, ferveje jsou relativně široké, jamky velice přehledné. Ale na jedné je vnitřní aut, nejdelší pětipar má do pozvolného kopce 486 metrů, trefit malé grýny na tříparech není vůbec snadné. Začínající i méně zkušený hráč tu nic nedostává zadarmo. Ale obecně je to snadnější hřiště: zahrál jsem +8 a +13. Pár dnů před tím ve Staré Boleslavi také +8, ovšem na Loretě už letos taky +18. Rozdíly tu určitě jsou.

Hřiště má i dvě zvláštnosti dané vnějšími okolnostmi. Na dlouhém pětiparu stojíte na žlutých odpalištích a vpravo máte ve vzdálenosti asi 120 metrů obří sloup elektrického vedení. Pravorucí hráči ho mohou vzít pohodlným šlajsem, ale kdyby odpaliště bylo jen deset metrů vlevo, bude to herně mnohem logičtější. Sloup vytváří vskutku bizarní překážku, odpal je tu neobvyklý a jedinečný. Důvodem není chyba v umístění odpaliště, ale to, že sloup vedení vznikl až po vytvoření jamky.

Druhou zvláštností je biozóna na poslední deváté jamce. Zóna zužuje už tak relativně úzkou fervej jamky vedoucí ke grýnu. I nad její logikou si asi bude hráč lámat hlavu, ale vysvětlení spočívá v přírodních danostech. Zdejší podloží je tvrdé, skalnaté, tráva se tu špatně drží a neroste. Tudíž je vznik biozóny rovněž vynucený.

Na Yard Resortu jsem si zahrál dobře - protože odlišně. Hřiště mně oslovilo i tím, jak perfektně naplňuje ideu nenáročného, vstřícného a otevřeného areálu. Vládne tu uvolněná atmosféra, převažují ryze rekreační hráči, ti méně zkušení, není tu patrný žádný tlak na tempo. I proto jsem také mohl hrát se dvěma míči a přitom jsem nezdržoval.

Duch areálu je vstřícný a otevírající se každému, napomáhá tomu určitě charakter celé zdejší plochy. Je to rozlehlý polní prostor, který ale není vzhledem k jen devíti jamkám příliš veliký. Areál má stále příjemné rozměry. Disponuje i pěknými výhledy na oblast, z grýnu šesté jamky vidíte Říp, kus Českého Středohoří, také Bezděz. Na osmé jamce (s chytře vyvýšenými odpališti) je krásné posezení s lavičkou, areál je před vámi jak na dlani. Hřiště čerpá z vlídného a otevřeně rovinatého charakteru Polabí, už po tisíciletí obdělávané oblasti severně od Prahy (Předboj je doložen už roku 1248 a bylo zde osídlení v době před 8 000 lety). Na hřišti jsou navíc vysázeny stovky stromů, za deset či dvacet let to tu bude ještě hezčí.

Moje zkušenost z hraní více než stovky českých areálů mi říká: nezáleží na tom, zda hřiště patří do kategorie TOP, zda mají jamky potřebnou délku, zda grýny jezdí rychlostí deset a více stop. Jet na golf není jen o tom hrát golf. Je to také výlet do krajiny, do místa, mezi lidi. O výsledném zážitku vždy rozhoduje mnoho faktorů a okolností. Důležitá jsou i očekávání, vaše vlastní vidění věci. Neříkám, že to bude takhle vnímat každý, ale mně na Yard Resortu věci sedly a líbily se mi.