před 3 lety, 23.06.2021 12:27 Tomáš Dvořák foto: Golf Digest ČASOPIS

O čem se s muži na hřišti nemluví?

S golfem začala na Hluboké, ale pak si musela dát pár měsíců pauzu. Prošla si rebelským obdobím, které s její povahou přijít muselo, ale dnes už by ho neopakovala a dala by raději před golfovými turnaji víc času na přípravu. GABRIELA PARTYŠOVÁ se ke hře dostala postupně přes slovo, ale také, aby ho začala brát opravdu vážně, musela dospět a dozrát. Poznat, že přes něj dokáže najít nejen sama sebe, ale i sama sebou na pár hodin být.

S ROBINEM DRAHOŇOVSKÝM

S GOLFEM JSTE ZAČÍNALA PŘED 14 LETY. KDE TO BYLO? V Hluboké nad Vltavou. Tehdy jsem tam odjela se svým mužem, který trávil hodně času na golfu, udělat si zelenou kartu. A od té doby mám k Hluboké velmi osobní vztah. Nejenže je tam krásně a mám tam přátele, ale je to pro mě svým způsobem osudové místo. Měsíc po naší návštěvě jsem totiž zjistila, že jsem těhotná. I když jsem díky následnému těhotenství pak déle nehrála, tak jsem si z Hluboké přivezla mnohem víc než jen tu zelenou kartu (smích). Dnes je Kristianovi 13 let a také on si před pár lety na Hluboké zelenou kartu dělal a ke golfu má stejně jako já velmi blízko. Na golf spolu teď chodíme pravidelně a je to místo, kde si i pěkně popovídáme.

CO SE VÁM NA GOLFU LÍBÍ? Že to je chytrý sport. Pojí se v něm rozum a cit. Člověk při něm musí být uvolněný, ale zároveň koncentrovaný, měl by být trpělivý a předvídavý. Je to sport pro vyzrálé jedince. Rodiče mě ke sportu vždy vedli a všechny sporty jsem si v dětství mohla alespoň vyzkoušet. Umím lyžovat, bruslit, plavat, držet tenisovou raketu, ostatní míčové sporty mi nejsou cizí a se synem hrajeme nejraději před domem ping-pong. No a golf do toho všeho krásně zapadl. Ke golfu jsem se vlastně dostala přes slovo. Už téměř 23 let moderuji televizní pořady a různé společenské a sportovní akce. Zažila jsem ve své kariéře i golfový boom, kdy známé tváře golf často provázely a vyhlašovaly vítěze. Golfové turnaje se nemoderují, ale vyhlašují. Díky golfu jsem poznala víc nejen sama sebe, ale i spousty příjemných a velmi úspěšných lidí.

NĚKDE JSEM ČETL, ŽE JSTE SAMA SEBE NAZVALA PUNKOVOU HRÁČKOU. CO TO ZNAMENÁ? (smích) To jsou tací, kteří si udělají zelenou kartu, vůbec netrénují, a přitom chodí na turnaje. Myslí si, že něco uhrají. Opak je pravdou. To bylo mých prvních několik rebelských let na golfu, kdy jsem se po hřišti jen tak procházela. Pak nastal zlom. Už pár let mám pocit, že golf hraju a našla jsem v něm velké zalíbení. Moje práce v televizi je velmi náročná – vstávám kvůli vysílání pět dnů po sobě v půl čtvrté ráno. Není to ani ranní vstávání, spíš vstávám do noci. Po takovém týdnu jsem unavená jak psychicky, tak i fyzicky, a právě golf mi dokonale od pracovní činnosti vyčistí hlavu… Když je čistá hlava, tělo je pak také v pořádku.

ZNAMENÁ TO, ŽE DNES UŽ MÁTE ZE HRY LEPŠÍ POCIT? Myslím si, že i díky golfu jsem dozrála a dospěla. Nějak se vnitřně uklidnila a řekla si, že pro dobrý pocit ze hry by bylo fajn si konečně najít trenéra a věnovat golfu dostatek času. Se synem Kristianem jsem byla několikrát na jeho trénincích a tam potkala kouče Pavla Pokorného. Už od loňského podzimu spolu intenzivně trénujeme. Pavel tvrdí, že co natrénuju na podzim, projeví se na jaře, co na jaře, bude fungovat na podzim. A je to pravda. Vlastně až teď, když jsem byla několikrát na hřišti, mi došlo, co mi říkal na podzim. Pavel mě hodně posunul a jsem moc ráda, že mě driluje v krátké hře. Pokud totiž zvládám „krátkou“, i dlouhá pak jde lépe. Také kladu velký důraz na finiš. Prostě v mém překladu: konec dobrý, všechno dobré.

TAKŽE VÁS MOTIVOVAL TRENÉR A SYN? Ano, ano, určitě. Muži jsou pro nás ženy velkou motivací. Ať už malí, nebo velcí. Když jsem viděla, s jakou lehkostí můj syn hraje, jak je při golfu uvolněný, bylo to úžasné. Vlastně to bylo zase na Hluboké, kdy jsme šli spolu na hřiště a porazil mě – s jakou lehkostí bytí! Nic neřešil. Jen švihal, radoval se z krásných, dlouhých odpalů a svůj cit projevoval v puttování.

BERETE TEDY GOLF UŽ VÁŽNĚ? Pochopila jsem, že je to docela náročný sport, úplně jiný, než jaký vidí člověk v televizi při sledování velkých golfových turnajů. Tam to vypadá jako snadný, lehký a ladný sport. Přirovnala bych to k herectví. U nejlepších hollywoodských herců, kteří hrají opravdu dobře, máte pocit, jako by ani nehráli, a přitom je jejich um mnoha lety vydřený. Netuším, kolik talentu je třeba ke golfu. Každopádně tuším, že dělat tento sport profesionálně je neskutečná každodenní dřina.

KDE HRAJETE NEJČASTĚJI, NEJRADĚJI? Doma jsem na Zbraslavi. Mám tam zázemí a mám to napůl cesty z domova na Barrandov do mojí práce, do televize Nova. Je to i po cestě do školy pro syna, takže logisticky pro zaneprázdněnou ženu naprosto vyhovující. S trenérem Pavlem máme hodiny nejčastěji na Císařské louce, občas na Štiříně a také v Oaks v Nebřenicích, které mám téměř za domem, ale to je jiný příběh…

JAKÝ? Týká se právě Oaks. Kousek od hřiště totiž bydlím a dlouho jsem se synem jezdila do česko-kanadské školy kolem překrásného místa, ze kterého je vidět přes celou Prahu až na sever Čech. Vždy jsem si říkala, že by to bylo krásné místo pro golfové hřiště. No a za pár let jsem tam najednou viděla ceduli, že se hřiště opravdu začne stavět. Někdy je hodně blízko od myšlenky k realizaci. Najednou mám skvělé hřiště skoro za domem. Není ale až tak důležité, kde člověk hraje, ale s kým. Ráda poznávám nová hřiště a nejsem ten typ, kterého uklidňuje jen jedno místo, mě naopak uklidňuje rozmanitost.

NEJVĚTŠÍ NEBO NEJLEPŠÍ ZÁŽITEK? Velmi se mi líbí španělská hřiště. S prvním mužem jsme měli dům na hřišti na Floridě, tam bylo také moc hezky. Ale velkým nedávným zážitkem pro mě byly Spojené arabské emiráty, hřiště Montgomerie a Dubai Creek, která jsem letos objevila a hrála poprvé. Do Dubaje na dovolenou jsem jezdila poměrně často, ale spíše za sluncem a mořem. Teď jsem ale tu příležitost zahrát si golf dostala a nemohla ji odmítnout. A byl to krásný zážitek. Možná je lepší hrát třeba pod Alpami a koukat na hory než na výškové domy, ale hřiště v Dubaji taková jsou. Přesto to bylo okouzlující, dechberoucí.

A NEJVTIPNĚJŠÍ ZÁŽITEK? No, spíš mě napadá jeden nejmrazivější. Jednou jsem hrála na Olšových vratech v Karlových Varech a proti nám šel po druhé fairwayi Marek Eben. Spoluhráči se mě ptali, jestli by neměl jít víc vpravo. Nakonec mu můj míček proletěl pár metrů od hlavy. To mě zamrazilo. Golf dokáže být někdy pěkně nebezpečný sport. Ale nejvtipnější byla asi moje výhra golfového zájezdu do Thajska v momentu, kdy se kvůli pandemii zavíraly hranice a nemohli jsme odjet ani na slovenské Penati. Tomu jsem se hodně nasmála. Předtím jsem nikdy nic nevyhrála a teď jsem měla v ruce obrovský poukaz, cítila se náramně důležitě, ale až později si uvědomila, že to byl v tu chvíli spíš takový dar nedar.

JAKÉ TO VŮBEC JE, VYRAZIT NA HŘIŠTĚ S TAK ZNÁMOU TVÁŘÍ? Pojďte si to sám vyzkoušet a pak mi o tom povíte (smích). Mám pocit, že mě lidé víc pozorují. Jsou zvědaví, jak hraju, ženy pozorují, co mám na sobě, diskutují o mojí výbavě. Ptají se mě, jak dlouho nebo jak často hraju. Komunikují se mnou. Asi jim to dovoluje právě ta známá tvář. Mají pocit, že se známe. Navíc jsme všichni golfisté, na jednom hřišti a ta komunikace je přirozená. Moji rodiče mi vždy říkali, že nejdůležitější je pozdravit a odzdravit. Také umět poděkovat a poprosit. Řídím se tím dodnes. A také jsem jako většina hráčů na prvním odpališti pěkně nervózní. Je to zvláštní. V showbyznysu jsem přes 25 let, vystupuju, mluvím, moderuju a neustále jsem konfrontovaná s trémou. Před televizní kamerou jsem si už sebevědomí vycvičila, ale na hřišti jsem o to větší trémistka. Kdybyste slyšeli tlukot mého srdce na prvním odpališti, nevěřili byste vlastním uším. Moje tepovka se blíží dvoustovce a nejde to nijak ovlivnit. Pak to dvě až tři jamky rozcházím. (smích)…