VOLBA PREZIDENTA: Kdo to nakonec bude?

NOVÝ PREZIDENT ČESKÉ golfové federace se měl volit už letos v březnu, nakonec ale bylo kvůli covidovým omezením zvoleno datum 24. července 2021. Z původních čtyř zájemců o funkci zbyli tři uchazeči: Vratislav Janda, Pavel Vidura a Juraj Werner. Každému jsme položili sedm otázek, všichni odpovídali písemně. Abychom nikoho nepreferovali, jsou odpovědi na jednotlivé otázky seřazené vždy podle délky: První je nejkratší odpověď a poslední ta nejdelší.

S ANDREJEM HALADOU

JEŠTĚ PŘED SAMOTNÝMI OTÁZKAMI a odpověďmi malé redakční entrée. Toto číslo Golf Digest vychází 22. července 2021, možná tedy budete materiál číst už v okamžiku, kdy bude nový prezident znám. Zdálo by se, že názory a postoje těch, kdo neuspěli, mohou být zapomenuty. Ale to je omyl – určitě stojí za to se jimi zabývat, je poučné si je přečíst. Následující řádky totiž jako celek zahrnují velký počet témat, kterými český golf žil, žije a bude i nadále žít. Jde o důležité věci, nad kterými je potřeba se stále zamýšlet a které také reprezentují vždy určitou část názorového spektra. Ať už vyhraje – či vyhrál – kdokoli, bude nový prezident stát před všemi skutečnostmi, které jsou zde zmíněny.

Je přitom jedno, který z kandidátů dané skutečnosti považuje za své, za hlavní, a jakou formou o nich hovoří. Typickým tématem je vztah mezi majiteli hřišť, jejich zájmy, a kluby a federací jako celkem, jako sportovní organizací. Toto téma zaznívá v nejrůznějších podobách už od počátku tisíciletí a mělo také svůj výraz v kandidaturách na prezidenta ČGF v osobách Luďka Vinše v roce 2005 či Jana Jenčovského 2009. Také role a úkoly samotné ČGF, potažmo organizování sportovních soutěží, jejich ideální podoba a uspořádání, jsou evergreenem. A rovněž i tzv. obraz golfu u veřejnosti.

Jak si nový prezident ČGF s těmito a dalšími tématy poradí, uvidíme. Lze si jen přát jedinou věc: Aby vedl Českou golfovou federaci uvážlivě. A také aby slyšel i viděl názory všech proudů. Nelze samozřejmě uspokojit každého, vždy bude někdo mít pocit, že je přehlížený. Ale prezident tu není od toho, aby věci potlačoval a aby dělal, že neexistují. Někdy stačí třeba jen prostá účast, vědomí, že o potížích těch druhých vím. Golf v Česku dnes neprožívá úplně rajské chvíle – covidové potíže a jistá stagnace vývoje jsou znát. V této situaci by měl prezident být tím, kdo do sféry jak vnese určitou dynamiku, tedy bude se snažit určité věci měnit, tak zároveň bude chápat, že golfu sluší spíše evoluce než revoluce. 

 

PROČ SE DOMNÍVÁTE, ŽE PRÁVĚ VY JSTE VHODNÝM KANDIDÁTEM NA PREZIDENTA ČGF?

Vratislav Janda: Jsem nezatížen minulostí a golf vidím z nadhledu. Zkušenosti z mé právní a diplomatické praxe mi dávají předpoklady, jak spojit v této chvíli dřímající potenciály pro rozvoj golfu: spojit majitele, trenéry, kluby a hráče pod střechu dobře fungující ČGF!

Pavel Vidura: Posouzení, zda jsem vhodným kandidátem na prezidenta ČGF, provedou až zástupci golfových klubů při vlastní volbě. Golf hraji více než třicet let a celkem šestnáct let působím v prezidiu Park Golf Clubu Ostrava, z toho šest let jako jeho prezident. Aktuální stanovy ČGF připravovala právní komise, jejímž jsem byl členem. Šest let jsem rovněž předsedou rozhodčí komise ČGF. Poznal jsem tedy potřeby ČGF velmi důkladně a z mnoha stran. Bez této znalosti prostředí nelze podle mého názoru ČGF zodpovědně řídit. Chci také činnost ČGF přizpůsobit potřebám poCOVIDové doby, která bude v mnoha ohledech velmi složitá.

Juraj Werner: Nefantazíruji. Držím se tradic a toho, co je vyzkoušené, ale nebojím se zlepšování, chcete-li inovací. Golf je hra, která má dlouhou tradici, je konzervativní v tom nejlepším smyslu slova. Není to folklór. Na rozdíl od mnohých starých písniček nevyčpěl. Stále má čím překvapit, ale léty prověřené základní postupy jeho organizace, ty, které fungují venku, je dobré ponechat.

Jsem zastáncem cesty vpřed, aniž by se něco mělo bourat. Revoluce se hodí, když je něco špatně. Český golf na tom není tak špatně. Máme ho správně zorganizovaný, podle standardů vyspělých zemí, kde má golf dlouhou tradici. Je zde federace jako organizátor sportovního golfu na všech úrovních, dále asociace sdružující profesionální golfisty, jak hrající, tak zejména ty učící, majitelé hřišť mají také zájmovou organizaci, pak greenkeepeři a další. Jsou to nezávislé instituce. Vtip je v tom, že se mají potkávat a jednat spolu ve prospěch společného zájmu, a ne jedna druhou ovládat. Centralizace a monopolizace jsou cesta do pekla, kterou jsme v různých podobách už zažili. V letošní volbě vedení ČGF čelíme této hrozbě.

Že je co zlepšovat? Ale samozřejmě. Toho já se nebojím. Viděl jsem hodně golfových vizionářů a chyby, které nadělali. Prodělečné evropské túry v dobách, kdy jsme měli pár golfistů. Na úroveň golfu, kterou hrajeme, vznikla neadekvátně těžká hřiště. Vysoké vstupní poplatky do klubů. Nějakým způsobem jsme golf zavlekli do osidel handicapu a vytvořili dojem, že turnaj je to, proč golf hrajeme. Tyto chyby se postupně napravují, dostáváme golf do normálu. Nekažme to. Pokud mluvím o kontinuitě, ke které se hlásím, tak tím myslím trpělivost, dlouhodobou práci, inovaci, a ne konzervaci toho, co se nám možná nepovedlo.

 

JEDEN Z KANDIDÁTŮ, PETR DĚDEK, Z VOLBY NAKONEC ODSTOUPIL. JAK VNÍMÁTE JEHO KROK A CO TO PODLE VÁS ZNAMENÁ PRO VOLBU SAMOTNOU?  

Pavel Vidura: Krok Petra Dědka vnímám velmi pozitivně. Máme na mnoho golfových témat shodné názory a jako největšího českého golfového promotéra si jej velmi vážím. Pro volitele bude samozřejmě snazší vybírat pouze ze tří kandidátů, situace je přehlednější. Doufám, že volitelům pomůže v rozhodování to, že Petr Dědek mé kandidatuře explicitně vyjádřil podporu.

JURAJ WERNER: Je to škoda. Petr je představitelem určitého řekněme sportovně-businessového myšlenkového směru. Poskytl před volbami příležitost k přemýšlení o tom, jestli tohle není náhodou správná cesta. Považoval jsem letošní kampaň za brainstorming o budoucnosti českého golfu a Petr do toho myšlenkového procesu zapadal. Doufám, že to nenaznačuje jeho ústup z dosavadních golfových aktivit.

Vratislav Janda: Petr Dědek byl zcela jistě silný kandidát a jako můj protikandidát určitě nejsilnější. Do golfu vložil mnoho prostředků a jeho vliv je nepopiratelný a pozitivní. Nikdy mi však nebyla zřetelná jeho motivace, a tak pro samotnou volbu vnímám jeho rozhodnutí jako korektní. Řízení sportovní asociace není jako řízení firmy, jde více o diplomacii a schopnost spojovat názory a aktivity do jednoho pozitivního proudu.

 

JMENUJTE VELMI STRUČNĚ JEDEN AŽ TŘI KLÍČOVÉ BODY, KTERÉ JSOU SOUČÁSTÍ VAŠEHO PROGRAMU – TEDY O CO SE SNAŽÍTE, CO CHCETE ZMĚNIT?

Pavel Vidura: Základní myšlenkou mého programu je navázání na práci dosavadního vedení ČGF a rozvinutí několika témat, která považuji za důležitá. Prvním z nich je vybudování sídla ČGF spolu s tréninkově-diagnostickým zázemím. Nechci budovat další golfové hřiště nebo driving range, ale důstojný stánek českého golfu, který by měl také umožnit představení jeho historie, Síně slávy atd. Dalším tématem je podpora reprezentantů v období 18 až 23 let jejich věku, neboť zde ČGF dostatečným způsobem golfovým nadějím ve slibné kariéře nepomáhá. Proto chci připravit koncepci, která tuto podporu strukturálně obsáhne. A v neposlední řadě se hodlám zasadit o podporu klubů a hřišť. 

Vratislav Janda: Ano, jsou to právě potenciály všech důležitých subjektů, které je třeba pospojovat: Majitele a jejich hřiště, kluby a jejich vedení, PGAC a jejich trenéry, ČGF a organizaci sportu do symbiotického celku zastřešeného Českou golfovou federací. Aby symbióza fungovala, nemůže být postavena na deklaracích, ale na schopném řízení. Prezident musí mít pod sebou viceprezidenty, kteří reprezentují sportovní golf (stávající ČGF), golfovou infrastrukturu (AGH) a trenéry a profesionální hráče (PGAC). Tomu musí odpovídat financování celého golfu. Logickou součástí tohoto procesu je zlepšení obrazu českého golfu ve společnosti, které nám v důsledku přivede více hráčů na hřiště. Nesmírně důležitou součástí tohoto plánu je také podpora klubů. Dnes ČGF a kluby žijí jako odtržené světy. Tuto dvojkolejnost je třeba od základu změnit!

JURAJ WERNER: Rozvoj golfu a s tím spojené zvýšení počtu golfistů. To je moje hlavní téma. Není to můj business plán. Dělám to z přesvědčení, neboť golf je skvělý. Mám teorii, že na chování člověka má vliv i sport, který dělá, zejména jeho pravidla. Golf se hraje bez přítomnosti rozhodčího a ve většině případů to funguje. Čím více bude na světě golfistů, kteří tento modus operandi uplatní i v práci a civilním životě, tím bude lépe.

Nicméně je škoda, že začít hrát golf je u nás zbytečně komplikované a taky drahé. V době překotného boomu jsme zavedli zkoušky, které tehdy měly smysl. Na eventových turnajích byla třetina hráčů s handicapem mezi 40 a 54. Teď jsou tam na cannon startu dva či tři. S tím si hráči lehce poradí. Není třeba lidi zkoušet.

Zavlekli jsme golf do osidel sportovního šílenství honby za handicapem. Noví hráči to nechápou a bojí se závazku soutěžního golfu. To v jiných sportech není. Podívejme se na tenis. Hrajeme na body, ale pro zábavu. Občas, jednou až dvakrát ročně, přijmeme pozvání na turnaj. Tenis je nám vzorem, kterým se musíme řídit. Ví to celý svět a dělá to. Že se to někomu nelíbí? To chápu. Ale pokud budeme mít víc hřišť z kategorie mistrovských, luxusních, jedinečných – přesněji pyšnících se těmito přívlastky v reklamních letácích – než těch normálních, tak se nedivme, že golfistů nepřibývá. Tato klientela není tak početná, aby luxusní hřiště uživila. Potenciál v této cílové skupině je prakticky vyčerpán.

Stěžujeme si na špatný obraz golfu u veřejnosti, přitom jsme si ho sami udělali. Vyžadujeme zkoušky, poplatky, etiketu, na hřišti skoro šeptáme, na nováčky se koukáme spatra. Nedivme se, že se na nás dívají úkosem.

Současně čelíme jinému problému. Golf je na současnou generaci komplikovaný, hraje se dlouho. Trvá relativně delší čas, než nováček zvládne švih tak, aby ho hra bavila. Dnešní digitální generace je zvídavá a chce si něco zkusit. Nejlépe však hned. Golf do této kategorie radovánek nepatří.

Není to tedy jeden klíčový bod, je to komplex problémů, které je třeba řešit. Od začátku jsem kontinuální a mám pocit, že protikandidáti hledají svá témata právě u mne.

  

JAK VNÍMÁTE NÁZORY A POSTOJE PREZIDENTŮ KLUBŮ, VAŠICH VOLITELŮ? JAK JEJICH POSTŘEHY A STANOVISKA VYHODNOCUJETE? 

Vratislav Janda: S kolegou Honzou Loužeckým, který kandiduje na post viceprezidenta, a s prezidentem AGH Petrem Šikošem jsme společně objeli, ještě před podáním přihlášky, velké množství hřišť, malých i velkých. Už po prvních třiceti návštěvách jsme věděli, že přihlášku podat prostě musíme. Vnímání klubů je prostě v mnoha ohledech jiné než v samotném centru dění. Řada klubů přivítala zástupce ČGF jen při normování hřiště. Jejich starosti, podněty zanikají v činnosti, které je dáván velký důraz – péči o reprezentaci a rozvoji talentů. Nasloucháme jim a chceme jim být partnery, nikoliv příspěvkovou organizací, která pečuje o úzký vzorek sportovních golfistů.

Pavel Vidura: V posledních dnech jsem zintenzivnil setkávání s prezidenty klubů napříč republikou a zjišťuji velmi zajímavé skutečnosti. Například to, že otázka členských příspěvků a jejich případné snížení pro ně není tak důležitým tématem. Podstatnějším se jeví přepracování regionální struktury ČGF tak, aby více vyhovovala účasti v týmových i individuálních soutěžích členům jednotlivých klubů, hlavně těch regionálních. Také podpora menším klubům, zejména těm s devítijamkovými hřišti, se zdá být naprosto nedostačující. Tyto kluby jsou v mnoha případech hlavní branou pro vstup nových členů do našeho golfového světa a nemají u ČGF takové zastání, jaké by si zasloužily.

JURAJ WERNER: Ve výboru federace jsem osm let. Zpětných vazeb mám tedy mnoho. Většinou si rozumíme, ale občas narazíme. Budu upřímný a vím, že má odpověď mnohé překvapí. Nevadí… Moje pocity jsou někdy rozporuplné, protože mám dojem, že očekávání některých klubů ohledně činnosti federace jsou neadekvátní. Čekají od federace něco, co nemá a dát jim nemůže: peníze.

To mě mrzí, neboť tak to nefunguje. Například činnost komise pro marketing a média je ta část komunikace s veřejností, kterou nejde posunout na kluby. Webové stránky, všechny aktivity okolo Bav se golfem, letos Seznam.cz, tiskovky, fotografické a grafické práce a samozřejmě mzdy lidí, kteří to dělají. Kdybychom to nedělali a poslali peníze klubům, tak by každý dostal přibližně 20 000 korun. Co je lepší?

 

CO V TUTO CHVÍLI ČESKÝ GOLF POTŘEBUJE NEJVÍCE, CO BY MU POMOHLO A PROSPĚLO?

Vratislav Janda: Změnu stanov, která kodifikuje účast důležitých subjektů PGAC a AGH v orgánech ČGF na úrovni viceprezidentů. Nalezení principů symbiotické spolupráce, financování takto řízeného golfu, prosazení změn v nazírání české veřejnosti a státní administrativy, včetně municipalit, na golf. Nezapomeňme, že vedle cca 11 miliard na sport ležících v Národní sportovní agentuře jde dalších 17 miliard na sport z obecních rozpočtů. Z těch golf nedostává téměř ani korunu, a to nehovořím o soukromých/firemních zdrojích.

Pavel Vidura: Golf se musí zařadit mezi atraktivní způsoby využití volného času pro celou rodinu. Mám informace od prezidentů, že se právě toto stává trendem a ČGF musí tento směr podporovat. Nepotřebujeme nákladné reklamy propagující golf, ale potřebujeme individuální příklady „normálních lidí“, kteří si po práci jdou zahrát s kamarády nebo rodinou svých pár jamek. Všichni ve svém okolí známe ty, kteří by golf chtěli zkusit, ale mají nějaký blok, proč to neudělají. Pokud tyto již nalomené adepty do areálů golfových hřišť přivedeme, můžeme počítat s nárůstem členské základny organickým a trvalým způsobem.

V mém domovském klubu jsme navýšili v průběhu posledních deseti let počet členů z 550 na 1000. Nebylo to žádnými barnumskými reklamami, ale tím, že jsme umožnili našim členům přivést do klubu své známé bez vstupního poplatku a případně jsme nabídli odpuštění ročního poplatku těm, kdo nového člena přivedou. Chtěl bych tuto zkušenost přenést na celorepublikovou úroveň a při vědomí toho, že se tímto způsobem členové získávají i v dalších klubech, propojit nové členy s kluby tak, aby ten, kdo doporučuje nového člena, získal výhodu i v jiném klubu než ve svém. Odměnou mu může být například pár volných her na hřišti, kde se jím doporučený známý stane členem.

JURAJ WERNER: Jsou to jednoduché věci, nic bombastického. Chybí nám pozitivní pohled na golf a všechno okolo něj. Všech zainteresovaných. Všimli jste si? Většina komentářů začíná tím, že všechno doposud bylo špatně. Pomáhat a přispět k dílu chce málokdo, ale většina ví, že je to špatně. Není to tak, že by pomohl jeden lék. Musíme zkoušet všechno. Je třeba být pozitivní. Ne že autoři jedné strategie nejdříve pomluví tu předešlou a pak začnou dělat prakticky to samé, co kritizovali. To je špatně. Negativní energie je špatná a ta se před volbami ukázala v plné nahotě. Bohužel.

Pak jsou tady další naprosto elementární věcí, které hodně pomáhají. Ví to každý, kdo byl byť na jednom korporátním školení managementu. Vlídná a golfové problematiky znalá recepční, usměvavý startér a asertivní marshall. I o tomhle jsem psal před lety a musím konstatovat, že se to zlepšilo. Je mi však líto, když slyším, jak nedovedeme potenciálnímu golfistovi dát pár cenných rad, jak s golfem začít. Slovíčko „musíš“ se tam objevuje příliš často.

Úspěch, myslím velký úspěch, na sportovním poli by se samozřejmě hodil, ale jak jsem už několikrát říkal, není to samospasitelné. Musí přijít v pravou chvíli na pravém místě a s pravým člověkem. Za ním musí být připraveni následovníci, aby úspěch nebyl ojedinělý a náhodný. Na úspěchu, pod kterým je pyramida systému a jeho výsledků, se už dá stavět. Fandíme Kláře Spilkové, Ondru Lieserovi, ale nezapomínejme, že by nebyli, kdyby nebylo jejich předchůdců, kteří jim prošlapávali cestu. Stejně tak jako oni razí cestu dalším. Je to jako horolezecký prvovýstup. Cesta se musí prošlapat, jenom tak je úspěch cenný.

 

CO V TUTO CHVÍLI ČESKÝ GOLF NAOPAK NEPOTŘEBUJE?

Vratislav Janda: Bafuňářství.

JURAJ WERNER: Nepotřebuje stigma snobského sportu. Nepotřebuje rozepře mezi zainteresovanými stranami. Nepotřebuje další mistrovské hřiště nejvyšší obtížnosti. Nepotřebujeme hřiště se záludnými pastmi a hlubokými roughy.

Pavel Vidura: Česká golfová federace nepotřebuje diskontinuitu své dosavadní činnosti a své pozice vrcholné sportovní organizace zastřešující amatérský golf v České republice. Přes všechny nářky na to, že veřejnost nevnímá golf tak, jak bychom si přáli, je nesporným faktem, že jsme doposud neměli žádné korupční či jiné skandály s celospolečenským dopadem. A ještě jedna věc: Zcela zjevná snaha o obchodní převzetí ČGF by měla být varovným signálem pro ty, kteří golf považují za více než za pouhý byznys či přímo kšeft.

 

KTERÝ Z VAŠICH DVOU PROTIKANDIDÁTŮ JE VÁM NÁZOROVĚ BLIŽŠÍ? A KTERÉHO POVAŽUJETE ZA SILNĚJŠÍHO SOUPEŘE, VĚTŠÍHO KONKURENTA?

Vratislav Janda: I když oba protikandidáty respektuji, názorově mi není blízký ani jeden z nich, protože oba, jako letití funkcionáři ČGF, reprezentují stagnaci a ono bezčasí, které právě prožíváme a které já tolik chci změnit!

Pavel Vidura: Vždy jsem považoval za svého největšího konkurenta, kromě sebe samého, hřiště, protože poměřování s jinými golfisty se v této hře nevyplácí. Vždy mám před svými soupeři respekt, ale největším soupeřem je golfistovi hřiště, na kterém zrovna hraje. Proto i mou největší výzvou je uspět na celorepublikové úrovni a popasovat se s vizemi a cíli, z nichž jsem některé nastínil. Pevně věřím, že konference ČGF zvolí po Zdeňku Kodejšovi důstojného, důvěryhodného a pracovitého prezidenta. 

JURAJ WERNER: Myslím, že je to jasné: Pavel Vidura. Vyšel z golfového prostředí. Ví, co vlastně federace dělá a dělat má. Ale kdo je větší konkurent, je jiná otázka. Pan Janda dělá road show. To na určitou část volitelů asi udělá dojem. Najezdil, jak on říká, tisíce kilometrů. Slibuje, zavazuje se a bohužel i pomlouvá. Dělá to jako ve velké politice a tam jsme smutnými svědky, že to nedopadá dobře. Moje kandidatura byla vedena snahou upozornit a navázat na práci, kterou jsme za poslední dvě volební období udělali. Není toho málo, většina zainteresovaných to dobře ví. Jsou to dobré projekty a byla by škoda je opustit. Já nejezdím a neslibuji, za mnou je kus poctivé práce. Věřte mi.

CELÝ ČLÁNEK vyšel v magazínu GOLF DIGEST C&S, které vyšlo VE ČTVRTEK 22. ČERVNENCE 2021