před 3 lety, 28.07.2021 16:42 Tomáš Dvořák foto: Golf Digest ČASOPIS

CESTA ZA ZLATEM: Pět inspirativních příběhů

Asi i vy si zapnete televizi velmi brzy ráno jen proto, abyste v přímém přenosu viděli, kdo z největších šampionů vyhraje olympijskou medaili. Ale k vidění bude mnohem víc než jen to. Součástí každých olympijských her je i mnoho prapodivných příběhů účastníků, a nejen z exotických zemí, které každý sport pod pěti kruhy nabízí – sportovců, které chcete vidět pro jejich charizma, vytrvalost, píli nebo právě ten příběh o tom, jak si svou šanci reprezentovat sami vybojovali. Golf v Tokiu nebude žádnou výjimkou.

John Rahm, Justin Thomas, Inbee Park nebo Jessica a Nelly Kordovy budou určitě patřit k největším favoritům na zlatou medaili, ale pak je tu ještě pět dalších, pro které bude účast něčím víc než jen dvoutýdenním přerušením cesty za titulem z majoru. Pro některé, jako je Indka Aditi Ashok, Maročanka Maha Haddioui, Dán Rasmus Højgaard nebo Češi Klára Spilková a Ondřej Lieser, platí, že už samotný fakt, že se postaví na první odpaliště golfového klubu Kasumigaseki, může v jejich zemích přivést ke golfu velkou pozornost. Může to být i poprvé, co svět uvidí své budoucí hvězdy velkého světa golfu. Olympijský turnaj se v Tokiu odehraje od 29. července do 7. srpna.

S REDAKTORY GOLF DIGEST

KLÁRA SPILKOVÁ

VĚK 26 LET SARASOTA, SPOJENÉ STÁTY

Nebude na olympijských hrách jediná, kdo mezi ženami bude mluvit česky a začínala na greenech karlštejnského hřiště. Společně s Klárou Spilkovou se na greenech hřiště Kasumigaseki objeví i sestry Jessica (kvalifikovala se jako 13.) a Nelly (jako kvalifikační číslo 1) Kordovy. „Když se s Jessikou nebo Nelly potkáme, je fajn, že můžeme mluvit česky, máme stejné kořeny, stejné hřiště, kde jsme začínaly, a sdílíme i lásku k Praze,“ říká Spilková.

Na rozdíl od nich nebude patřit k největším favoritkám, nebude to nicméně její olympiáda první, ale již druhá. Jako historicky první olympionik mezi golfisty hrající pod českou vlaječkou (má ji nejen na bagu, markovátku a botách, ale i na hlavě driveru) byla již před pěti roky, v jednadvaceti letech, v Rio de Janeiru a mezi šedesátkou nejlepších se neztratila (skončila na 48. místě). „Pro mě to bude velká výhoda, jelikož vím, do čeho jdu a co mě čeká, možná proto se těším víc než do Ria. I když vím, že budu moci být jen na hřišti nebo v olympijské vesnici, Japonsko uvidím jen z autobusu a na své oblíbené suši se asi nedostanu,“ říká Spilková.

Její cesta do světa golfu začala v šesti letech a během následujících deseti let postupně ovládla českou amatérskou scénu a byla členkou evropského juniorského týmu pro Solheim Cup (2009) i Ryder Cup (2010). V 16 letech s handicapem +4 přestoupila v roce 2010 mezi profesionály. Na výjimku, jako nejmladší hráčka v historii, pak naskočila v roce 2011 do kolotoče turnajů Ladies European Tour a již ve své první sezoně mezi nejlepšími Evropankami se dokázala umístit dvakrát v top 10.

Na své první vítězství na LET si ale musela sedm let počkat. Trofej z turnaje Lalla Meryem Cup zvedla nad hlavu ani ne rok po své první účasti mezi světovou špičkou na olympiádě, v Maroku v roce 2017. O rok později, při obhajobě, skončila druhá. V tu chvíli začala pomalu uvažovat o stěhování do Spojených států a přestupu mezi nejlepší světové hráčky. Rozhodla se pokusit na LPGA Tour probojovat přes historicky první kvalifikační školu, která se hrála na osm kol.

Tu zvládla – skončila celkově čtvrtá – a uhrála si členskou kartu pro následující rok. Hned ve své první sezoně v roce 2019 získala ocenění Rookie of the Year pro nejlepšího nováčka. Její nejlepší výsledek je z roku 2020, kdy se na turnaji Gainbridge LPGA at Boca Rio na Floridě dostala do top 10 a obsadila dělenou 8. pozici. V letošním roce je jejím nejlepším výsledkem 12. místo z turnaje LOTTE Championship.

I přes všechny své úspěchy přesto považuje účast na olympijském turnaji za vrchol kariéry. „Kdyby se povedl jakýkoli dobrý výsledek, patřil by k těm největším v mé kariéře, jsou to olympijské hry a obrovská zkušenost. Jen být mezi všemi sportovci, s českým týmem a reprezentovat svou zemi je obrovská čest,“ říká Spilková.

Golf je mezi olympijskými sporty stále popelkou, jeho návrat na hry trval dlouhých 112 let, ale už v Riu dokázal, že na letní hry patří. Navíc letos na obou turnajích uslyšíme v televizi i češtinu. „Golf je velmi individuální sport, ale tady je to jiné – jsme jeden tým složený ze všech sportů a vzájemně se podporujeme. Právě tady kolikrát vznikají ta největší a nejdelší přátelství,“ říká Spilková. Do Tokia odlétá s pocitem, že si nechce hry jen užívat, ale vydat ze sebe na hřišti maximum. „Už se nemohu dočkat, až se pokusím podat ten nejlepší výkon a zase ponesu své nejoblíbenější barvy – bílou, červenou a modrou, nejhezčí kombinaci, jakou znám.“

RASMUS HØJGAARD

VĚK 20 LET BILLUND, DÁNSKO

Jednou z nejdůležitějších součástí olympismu je identifikace s příběhy moderních Popelek – sportovců s minimální šancí na výhru, o kterých se chcete hodně dozvědět, i když před olympiádou jste o nich ani neslyšeli.

Golf na těchto hrách zastoupení několika Popelkami má, nicméně Dán Rasmus Højgaard mezi ně zrovna nepatří. Je spíš představitelem mladé generace a budoucnosti evropského golfu – nastupující hvězdou, o které jste zatím neslyšeli jen z důvodu prapodivné loňské covidové sezony.

Tenhle skoro 190 centimetrů vysoký chlapík dokázal už ve své první profesionální sezoně v roce 2020 dvakrát vyhrát. Svými téměř 300metrovými drajvy dokázal, že taková hřiště, jako je třeba Belfry (zahrál finálová kola za 67-65, aby pak získal titul v play-off), budou více ohromena jeho hrou, než že by ona svou délkou ohromila jeho. Olympijské hry by mohly být právě tou první příležitostí, kdy by se na světové scéně mohl prosadit – a ukázat golf celému Dánsku. „Ještě netuším, jaká to bude zkušenost, ale už se na rozluštění této záhady těším,“ říká Højgaard. „Je to, jako bych mohl své zemi něco vrátit.“

Za pouhý rok se Højgaard dokázal posunout z European Challenge Tour až do první stovky světového žebříčku. Ta rychlost může být pro mnohé překvapivá, ale vzhledem k přímé konkurenci v samotné rodině to nemusí být zdaleka konec. Højgaard má totiž dvojče, bratra Nicolaie. Golf jim rodiče představili již ve čtyřech letech jako způsob, jak by rodina mohla letní měsíce v dánském Billundu trávit společně (mimochodem Billund je i místo, kde se zrodila stavebnice LEGO). Netrvalo dlouho a oba dokázali obývací pokoj zaplnit trofejemi ze všech možných amatérských soutěží. V roce 2018 dokonce společně s Johnem Axelsenem na mistrovství světa amatérů v Irsku získali pro Dánsko Eisenhower Trophy (tehdy o ránu porazili americký tým ve složení Collin Morikawa, Cole Hammer a Justin Suh). Nicolai pak ještě vyhrál mistrovství Evropy amatérů, a Rasmus následně bratra o čtyři rány porazil ve finále turnaje Toyota Junior Golf World Cup.

Začátkem roku 2019 přestoupili mezi profesionály a oba okamžitě uspěli. Nicolai skončil druhý za Sergiem Garcíou na KLM Open, a Rasmusovi chyběla v money listu k získání karty na European Tour jediná rána. Tak si ji uhrál o něco později v závěrečné fázi kvalifikační školy.

Bylo to až epické, jak Rasmus proměnil svůj pátý start na European Tour na Mauriciu ve vítězství, vlastně jen pár týdnů po Q-school. A přidal i další titul z Belfry v srpnu. V Tokiu bude hrát společně s dalším kvalifikantem (a vítězem na European Tour z roku 2020) Joachimem Hansenem. A vsadit si už teď můžete i na Nicolaie. V Paříži, v roce 2024, je bude od sebe velmi těžké rozeznat.

Sám Rasmus říká, že většina dánských očí bude v Tokiu upřena na mužský házenkářský tým, který bude obhajovat zlatou medaili z Rio de Janeira a je také držitelem posledních dvou titulů mistrů světa ve sportu, který připomíná něco mezi vybíjenou a fotbalem. Sám se také na zápasy pozorně díval – a jako fanoušek hltal rady trenérů a svých bývalých týmových kolegů. „Výbušnost, kterou v házené potřebujete, je velice dobrá i pro golfový švih, což je něco, na čem stále pracuji,“ říká Højgaard, který hrál házenou až do svých 15 let. „Golf ani zdaleka nikde v Dánsku nedosahuje takové popularity jako házená, ale zájem o golf neustále roste. Kdybychom ale domů přivezli zlatou medaili? To by bylo něco neskutečného. Každý se na nás bude dívat.“