před 3 lety, 15.08.2021 08:25 Andrej Halada foto: Golf Digest ČASOPIS

HŘIŠTĚ: Dolní Dobrouč střih 4/8

PŘESNĚ PŘED ROKEM, v červnu 2020, bylo otevřeno osmnáctijamkové hřiště ve východočeské Dolní Dobrouči. Jaké jsou zkušenosti s prvním rokem provozu? Co nového hřiště nachystalo pro své návštěvníky, členy klubu, hráče? Vydali jsme se do podorlických kopců a kopečků, abychom nejen poznali skutečnost, ale také se osvěžili pohledy do syté zeleně, která areál obklopuje.

Uvědomil jsem si to znovu a kvitoval s obdivem: Když hrajete v Dolní Dobrouči, máte okolo sebe pořád jenom přírodu. Z žádné jamky není vidno nic civilizačního, všude vás provázejí jen stromy, lesy, louky, sem tam voda – a když svítí slunce, modré nebe. Dobrouč je jedním z nejpřírodnějších českých golfových areálů. Tuto její kvalitu ostatně potvrzuje i hlasování spolku Všudehrálů, které areál hned v prvním roce provozu katapultovalo v kategorii Příroda na třetí místo ze všech více než sta českých hřišť.

Dolní Dobrouč jsem hrál loni dvakrát a letos přesně po roce jsem na hřiště zavítal potřetí. Rok není příliš dlouhá doba v životě hřiště, ale za rok po otevření se areály už také změní. Je toho hodně co dodělat, zlepšit, změnit, vycizelovat. Přínosné jsou vždy zkušenosti hráčů, kteří sami majitelům a managementu říkají, co je či není podle jejich představ.

Petr Kolář, zakladatel, stavitel a majitel hřiště, potvrzuje, že hráče prakticky bez výjimky zaujme příroda a okolí: „Potvrdilo se, že co jsem v té krajině viděl sám, jak mě okouzlila a jak si mě získala, tak to samé působí i na hráče. Nebyl to jen můj subjektivní dojem. Příroda hraje s námi, je obrovským kladem našeho hřiště.“

Za rok provozu je také vidět, jak pravidelná údržba a péče přírodním prvkům hřiště prospívají. Loni byl areál relativně syrový, letos už je úprava ploch preciznější a úhlednější. Platí to o jamkách samotných (tvarování střihu), tak o cestách mezi nimi, také o prostoru před klubovnou, o drivingu (sítě okolo), o parkovišti (vysypané štěrkem) atd.

Mezi novinky patří přesné vyznačení cest malými dřevěnými kolíky, instalovány jsou už také kompletně lavičky u odpališť, mapky jamek, odpadkové koše, nechybí ani unikátní značení vody – červené kolíky nejsou prostým způsobem píchnuty do země, ale visí ve vzduchu (tvoří s oporou v zemi oblouk), a tráva pod nimi se tak snadno seče. Z hlediska údržby praktické řešení, netřeba kolíky stále vyndávat.

POZNÁNÍ A POUČENÍ

Z provozního hlediska byl pro Petra Koláře první rok, jak sám říká, „obrovským prozřením“. Každodenní praxe, život na hřišti i s hřištěm, mu ukázaly skutečnost v celé její košatosti i neočekávatelnosti: „Loňský rok, ale vlastně i celý vznik hřiště, to jsem všechno dirigoval a dělal podle svých plánů a představ. Ale na konci roku 2020 jsem viděl, že je potřeba věc svěřit do rukou lidí s většími zkušenostmi v oboru. Z entuziasmu jsme se dostali k profesionalismu. Provoz mi odhalil věci, o nichž jsem neměl ponětí, nenapadly by mě. Hodně jsem se musel učit od zkušenějších, hodně lidí mi pomohlo radou či praktickou pomocí. Třeba v greenkeepingu mi velmi pomohl zkušený Jirka Kapeš z Kaskády, abych jmenoval jen jednoho za všechny.“

První zkušenosti hráčů také jasně naznačovaly, že bude potřeba něco udělat s vysokými a hustými roughy v okolí jamek a fairwayí. Příliš mnoho hráčů zahrávalo míčky do příliš vysoké trávy, hledali dlouho, ztráceli. „Dneska je to tak, že semirough sekáme na výšku čtyř centimetrů, tam by měl míč směřující ven z občas skloněných fairwayí bezpečně zastavit,“ říká Petr Kolář. „Rough v okolí sekáme na osm centimetrů, míč by v něm tedy měl hráč najít. Vysoký heavy rough bude jen v těch místech, kam hráč nebude mít příliš šancí zahrát. S pokorou jsme zjistili, že opravdu nemá smysl hráče trápit.“ Celkově se fairwaye mírně rozšířily, je tu víc prostoru pro stranové nepřesnosti. Díky údržbě ubylo nepřehlednějších míst a jamky tak hráče lépe vedou.

Kolář vnímal, co mu hráči o hřišti říkají, a podle svého vyjádření se i naučil s nimi lépe komunikovat. Když mu něco sdělují, nepřesvědčuje je o svém mínění, ale nechává je povídat a informace pak zpracovává. A naučil se i jisté míře diplomatických odpovědí. Uvádí příklad jistého hráče se single handicapem, který poztrácel v turnaji na třicet míčů. Když si mu hráč po turnaji stěžoval na úpravu hřiště, Kolář se ho nezeptal, jak se to může přihodit, že singlista ztratí tolik míčů, ale jen s úsměvem odvětil: „Uvidíte, že příště budete hrát lépe.“

Celkově jsou hráčské ohlasy na areál pozitivní – lidé oceňují vedle přírodních krás také vstřícný duch, klidnou atmosféru, civilní přístup. Projevuje se to i v oblasti gastronomické: „Co chce hráč po hře?“ klade si otázku Kolář. „Především se rychle najíst, protože má hlad. Nepotřebuje složitou a drahou gastronomii. U nás si může dát normální guláš za 130 korun.“

DĚTI, ŠKOLY, KLUBISTÉ

Dobroučský klub má v současnosti přes dvě stovky členů, přes zimu a na jaře přibyly na tři desítky nových. Členská základna by měla být hlavním pilířem, na kterém bude hřiště existovat. Ideální by byl stav okolo pěti stovek členů. Dolní Dobrouč také úžeji spolupracuje s Kunětickou Horou, jsou zde významné reciprocity pro členy. Členové mají i jeden výhodný benefit: Cena za autíčko je pro ně 500 korun, a pokud tedy jedou dva hráči, za 250 korun mohou v klidu objet relativně kopcovité a fyzicky náročnější hřiště.

Snahou je získat nové hráče a potažmo členy z řad dětí a mládeže, aby se také golf v oblasti více prosadil. Areál navázal spolupráci s gymnáziem v nedalekém Letohradu a chystá se oslovit i další školy v okolí. Dětský golf je na hřišti a tréninkových plochách už vidět, dětí chodí na kurzy. Pořádá se den pro Dobroučáky, místní obyvatele. Ti už hřiště také přijali a vidí, že je to nejen kus zajímavě upravené krajiny, ale také místo pro posezení a setkávání. Menší klubový dům může sloužit i jako restaurace, kavárna či vinárna – přece jen je jiného typu než hospody dole v obci. Úpravou projde i prostor u klubovny, kde se budou konat společenské akce; bude zde možnost grilování a venkovního posezení.

Pro Petra Koláře jsou klubový duch a komunita klíčovým prvkem. Snaží se, aby klub i klubový dům byly oázou vkusu a klidu, aby se tu ctily tradice a zásady. Svoji roli vidí právě v osobním angažmá, přítomnosti na hřišti, v klubovně: „Coby sedmdesátník už vím, kde chci být a s kým, vím také, jak svět vypadá, a nepotřebuji už po něm jezdit. Pro mě je hezky tady a budu se snažit být tu pro náš klub, jeho členy. Posedět s nimi, povídat si, prohodit vždycky alespoň pár slov. Lidé chodí hrát golf nejen kvůli hře, ale také aby se potkali s těmi, s nimiž je jim dobře.“

Vedle místních se na hřiště už podívalo více hráčů z bližšího i vzdálenějšího okolí. Jezdí sem někteří fíčkaři, často sem zavítají hráči z Moravy, z Brna a okolí, pro které je to asi 100 kilometrů. Významnou událostí bude pro hřiště Národní mistrovství České republiky smíšených družstev mládeže do 16 let, které se odehraje od 12. do 15. srpna 2021. Dolní Dobrouč je pro akce tohoto typu příhodně položena – přesně na moravsko-českém pomezí.

POSILA DO TÝMU

Jestliže Petr Kolář hovořil o profesionalizaci týmu, tak výraznou posilou je určitě manažer Tomáš Daul. Ten působí na Dolní Dobrouči od letošní sezony, přičemž již v roce 1999 začínal na tehdy budovaném moravském hřišti Kořenec (vzdáleném zhruba 80 kilometrů). V letech 2003–2009 manažersky vedl resort Nová Amerika. Na Kořenec se pak vrátil, mezi roky 2009 a 2020 tu měl golfovou akademii. Jeho kroky mířily do Dolní Dobrouče i proto, že je s rodinou Kolářových spřízněn (mají společné předky), a Daulova babička také v Dolní Dobrouči žila.

„Myslím, že dobroučské hřiště má potenciál a je potřeba ho jen rozvinout a ještě víc posílit silné stránky areálu. Také pozorně naslouchat tomu, jaké zkušenosti mají hráči, co jim vyhovuje a co by naopak rádi změnili,“ říká Tomáš Daul. „Určitě půjdeme cestou oslovit co nejvíce místních a z okolí, mládeže a dětí, samozřejmě bychom rádi pořádali i sportovní turnaje. Hřiště je na to připravené, má čtyři sady odpališť a jeho technická náročnost je adekvátní. Je to především strategická výzva, lze se tu hodně naučit o tom, kam a jak míč hrát, které dopadové plochy jsou ideální.“

Daul díky více než dvacetiletým zkušenostem patrně nebude stát před otázkami, s nimiž by se nesetkal. Na Kořenci se kdysi podařilo vytvořit unikátní klubovou atmosféru a Daul tedy ví, čím členy oslovit a co jim nabízet. Jako golfový profesionál (je jím od roku 2010) pak také může dobře posloužit místním členům, nehledě na to, že je plně kvalifikován i pro vedení dětských a mládežnických golfových nadějí.

ANDREJ HALADA
Zástupce šéfredaktora českého a slovenského vydání