KOMENTÁŘ: Proč mají Češi tak rádi turnaje?

V ČESKÉM golfovém prostředí se hraje velké množství turnajů. Turnajová hra je samozřejmě základem sportovního a vrcholového golfu, ale už ne rekreačního. V anglosaském prostředí je tradicí soupeřit především uvnitř užší hráčské skupiny, tedy hrát o něco se spoluhráči. V Česku je to naopak turnaj rekreantů, který je hlavním polem, na němž se soupeří i soutěží.

Před rokem 1989 se turnajů pořádalo málo a šlo často o turnaje v rámci výkonnostního golfu (republiková mistrovství, národní soutěže). Vedle toho se hrály i klubové turnaje, občas meziklubové, také různé „sranda-mače“. Na jednom hřišti se ročně uskutečnilo deset, maximálně patnáct turnajů. Dnes je hřiště s takovým počtem turnajových klání považováno za málo vytížené. V některých areálech se koná třicet turnajů ročně, v jiných padesát a někde i nad sto. Celkem se v době předcovidové konávalo ročně na stovce českých hřišť přes šest tisíc turnajů (se zenitem v roce 2014: 6662 turnajů). Tedy průměrně šedesát na jedno hřiště. To je opravdu hodně.

Odkud se toto specifikum vzalo? Kořeny tkví v letech 1998–2010, kdy se v českém golfu výrazným způsobem angažovaly soukromé firmy. Mnozí z nově se etablujících společností, podniků i podnikatelů se chtěli prezentovat na golfu, a turnaj pro zvané se nabízel jako vhodná platforma. A mnoho tehdy do golfu přicházejících hráčů také poznalo kouzlo těchto firemních akcí. Mohli na nich hrát, jíst i pít zadarmo, už za samotnou účast obdrželi malé dárky, byl tu doprovodný program. A co teprve když se někomu poštěstilo být „na bedně“! Plazmová televize, kompletní bag s holemi, zahraniční zájezd… Mnoho golfistů si na tento příjemný a mimořádně levný způsob užívání hry zvyklo a přijalo ho za běžný.

Po odeznění ekonomické krize v roce 2012 začaly firmy šetřit a kdysi opulentní akce s mnohasettisícovými rozpočty a startovním polem se stovkou hráčů vymizely. Ale turnajový návyk se nevytratil, jen se přerodil do akcí s pár desítkami lidí a rozumným rozpočtem. Firemní turnaje nadále existují a vedle nich se hojně pořádají turnaje různých sdružení, přátel, oborové atd. A stále existují komerční otevřené turnajové série, kde může hrát každý.

I díky silné organizovanosti českého golfu – prakticky každý golfista je vedený v ČGF – má také každý hráč svůj handicap. Tudíž spousta hráčů má pocit, že by se svým HCP měli něco dělat, mohli by ho snižovat. Většina hráčů v anglosaských zemích žádný oficiálně vedený handicap nemá, hraje si jen tak – a pokud mezi sebou soutěží kamarádi, svůj handicap si zběžně určí sami. Český golfista si zvykl upravovat handicap především na turnaji. Jakkoli může hrát i nesoutěžní výsledky, v jeho hlavě je zafixováno: handicap = turnaj. Existuje samozřejmě velké procento hráčů, kteří na turnaje vůbec nejezdí, ale mezi těmi, kdo mají tendenci svoji výkonnost sledovat, ověřovat a měnit, je jen málo těch, kteří tak činí prostřednictvím nesoutěžních výsledků. Snad zde vládne i nevyřčené mínění, že nesoutěžní výsledek nemá adekvátní váhu. Může být přece „cinknutý“, hráč může podvádět – výsledek si kontroluje hlavně on sám, jeho spoluhráč (někdy kamarád, rodinný příslušník) jen zapisuje.

Nehořekujme nad velkým počtem turnajů v Česku. Tradice se tak vyvinula, hřištím to přináší peníze, hráči turnaje vyhledávají. Také ke klubovému životu turnaj neodmyslitelně patří. Pořádat na každém hřišti jeden turnaj za týden je normální. I více turnajů nemusí vadit, pokud jde o turnaj malý, jehož účastnické pole zaplní jen hodinu a půl startovních časů. Pak je možné mít takový turnaj na hřišti každý všední den a kluboví hráči se nemusí cítit upozaďováni.

Covid s počty turnajů loni zamával směrem dolů – konalo se jich jen 4883 – a letos to asi nebude jiné. Ale i přes trend směřující k menšímu počtu turnajů budou tyto akce patřit k důležitým prvkům golfového života. Golf je sice hrou individuální, ale ještě více je hrou sociálního kontaktu. Turnaj umožňuje sejít se a potkat s lidmi spřízněnými nejen golfově, ale i profesně, společensky, lidsky. Turnaj může být – respektive měl by především být – pro rekreačního golfistu nevšední událostí, svátkem. V tom spočívá jeho hlavní smysl. Upravit si při něm handicap je až druhotné.

 

ANDREJ HALADA
Zástupce šéfredaktora českého a slovenského vydání

           

CELÝ ČLÁNEK vyšel v magazínu GOLF DIGEST C&S, které vyšlo VE ČTVRTEK 22. ČERVNENCE 2021