Několik stránek Patricka Reeda

Patrick Reed má krásnou ženu a děti, získal zelené sako, devětkrát vyhrál na PGA Tour a celkem v sedmi případech reprezentoval USA v Ryder Cupu, Presidents Cupu a na olympiádě. Je mu te prve 30 let, a už položil základy kariéře, která mu jednou může vynést místo v Golfové síni slávy. Blyštivá zář těchto úspěchů ale poněkud bledne kvůli řadě nešťastných incidentů. Reed už se nesčetněkrát vyjadřoval například k různým obviněním z doby, kdy studoval na univerzitě. O tom, že se úplně odcizil s vlastními rodiči – kteří náhodou bydlí v Augustě v Georgii –, se také všeobecně ví. Lidé se rádi šťourají v soukromí druhých (proto máme bulvár), takže se o tomto rodinném rozkmotření všemožně spekuluje, ale o jeho skutečné příčině Reed veřejně mluvit nechce. Své si někdy užije i jeho žena Justine, které podle vlastních slov „často za slunečními brýlemi tečou slzy“, když slyší diváky pokřikovat na jejího manžela urážky. Golf Digest se s Reedovými setkal v klubu Coral Creek ve městě Placida na Floridě, kde dostali nabídku členství zdarma. „Jsme tady spokojení a našli jsme tu svého druhu útočiště,“ říká Justine za rodinu, do níž patří šestiletá dcera Windsor-Wells a tříletý syn Barrett. (Členové a zaměstnanci klubu mluvili o Reedových jen v dobrém.) Následuje redakčně upravený přepis našeho rozhovoru s Patrickem.

MAX ADLER

Vaše golfové dovednosti všichni známe, ale fanoušci chtějí znát člověka, který se za nimi skrývá. Kde bychom měli začít?

Existují tři typy hráče na tour. Jednak jsou to rozšafní hráči, kteří jsou samý úsměv a pořád mávají do kamer, protože v takovém rozpoložení ze sebe dostanou to nejlepší. Pak tu máme hráče, z nichž tryskají emoce – když hrají dobře, každý to na nich pozná, a když nehrají dobře, létají hole. Nakonec jsou tací, kteří se po hřišti pohybují s klapkami na očích, aby je nic nerozptylovalo. A o to poslední se snažím já a právě tahle schopnost se naprosto koncentrovat na požádání stojí za mými úspěchy. Zároveň mi to ale vytvořilo pověst člověka, který se s ostatními hráči nebaví. Tak to ale není – jen nechodím na driving proto, abych trávil čas mezi lidmi, ale proto, abych odvedl svou práci a mohl jít domů za rodinou. Kdybyste mě potkali mimo hřiště, poznali byste, že jsem docela milý a zábavný chlapík, který z ničeho nedělá vědu a rád si s vámi popovídá a zavtipkuje.

Když jste proměnil vítězný putt na Masters, byl to pro vás určitě ohromně emotivní moment. Jak jste se ale cítil o několik hodin později a druhý den, když jste zjistil, že většina článků se ani tak netýkala samotného vítězství jako spíš vašich rodinných vztahů?

Když jsem proměnil ten metrový putt, jako by mi z ramenou spadla obrovská tíha. Vždycky jsem snil o tom, že vyhraju major, že vyhraju v Augustě. Hlavou se mi honilo: Mám to! Dokázal jsem to! Odešel jsem z greenu a dostal pusu od manželky. Pak následovalo podepsání skórkarty a předávání trofeje, ale okamžik, na který opravdu nezapomenu, nastal, když jsem přišel do Butler Cabin. Netušil jsem, že tam na mě čeká Windsor-Wells. Ta moje holčička ke mně přiběhla, objala mě a řekla: „Mám tě ráda, tati. Vyhráls!“ Úplně mě to rozložilo. Když se snažíte dítě co nejlíp vychovat, aby si vážilo ostatních a bylo spokojené, a ono k vám pak vzhlíží jako k hrdinovi… Pro takové okamžiky stojí za to žít. Najednou jako by na ničem jiném nezáleželo. Takže popravdě? Co psala média, mi bylo celkem jedno.

Sportovní fanoušci umí být pěkně ostří. Nebojíte se o své děti, když je vezmete s sebou na turnaj?

Záleží na tom, co je to za turnaj. Někde je to horší, jinde lepší, ale celkově se situace zlepšuje. Je to jeden z největších rozdílů mezi amatérským a profesionálním golfem – jako profesionál se naučíte nevnímat diváky, hlavně ty, kteří jsou útoční nebo sprostí. Pokud jde o cestování samotné, vím dobře, že pro můj tým se všechno komplikuje, když mají vzít děti, všechno zabalit a tak, ale mně to hrozně pomáhá. Ať už hraju dobře, nebo špatně, nemusím se v tom pitvat, což by se mi snadno mohlo stát, kdybych přespával někde sám na hotelu. Takhle po skončení kola odejdu do domu, který máme pronajatý, tam si hraju s dětmi a všechno je v pořádku.

Někteří lidé o vás tvrdí, že si libujete v negativní energii, že ji dokonce potřebujete k tomu, abyste hrál dobře. Je na tom něco pravdy?

Vůbec. Podle mě neexistuje člověk, který by si liboval v negativní energii. Musíte to povykování kolem vytěsnit, aby vás nerozptylovalo. Je samozřejmě těžké zůstat pozitivní a cítit se dobře, když slyšíte nenávistné pokřikování, ale to se vám může stát bez ohledu na to, kdo jste nebo čím se živíte. Vždycky se najdou lidé, kteří vás budou nesnášet, i když o vás nic nevědí. A vy musíte být natolik psychicky odolní, abyste je dokázali ignorovat.

Chtěl byste se do budoucna chovat k fanouškům jinak než doposud?

Ne, budu dál dělat to, co doteď. Podívejte – každý divák, aby na turnaji mohl být, musel obětovat svůj čas a peníze. Ti lidé podporují náš sport, takže bychom se k nim měli chovat s úctou i tehdy, když oni nám úctu neprokazují. Přál bych si, aby si víc lidí uvědomovalo, že když urážíte jednoho golfistu, vlastně se chováte neslušně i ke všem ostatním golfistům v jeho skupině a rozptylujete je. Ale nemyslím si, že by bylo dobré se na takové fanouška obořit, protože dva špatné skutky nemohou vést k dobrému výsledku.

Máte dojem, že média jsou k vám nespravedlivá?

Ano. Myslím si, že hodně z toho, co se o mně napsalo, bylo překroucené nebo vycucané z prstu.

Co třeba?

Že při hře podvádím. Nic nemůže být dál od pravdy. Žádný sportovec, žádný golfista, který se dostane do naprosté špičky, není podvodník. Když si dropnete, protože jste přesvědčení, že je to správně, ale ukáže se, že jste dropovat neměli, tak jste porušili pravidla a dostanete trestnou ránu. To se děje furt. Ale to není podvádění. Podvádění znamená, že se záměrně snažíte získat nefér výhodu na ostatní. Radši budu dřít jako mezek a prohraju, než abych podvodem zvítězil. Zeptejte se kteréhokoli hráče na tour, a řekne vám to samé. Když se o vás nebo jiném hráči začne tvrdit, že podvádíte, je to rána do zad a není to pravda. My na hřišti potíme krev, abychom ze sebe vydali to nejlepší a ještě byli vzorem ostatním. Mluvil jsem s řadou slavných sportovců a úspěšných vrcholových manažerů a všichni hlásají totéž: Soustřeďte se jen na to, co můžete ovlivnit. Nemůžete se zavděčit všem. Média si snad časem najdou jinou oběť, já s nimi válčit nebudu.

Záleží vám na tom, co si o vás myslí ostatní hráči na tour?

Je to pro mě hodně důležité, zvlášť když jde o kluky, kteří mě znají a tráví se mnou čas i mimo hřiště. Když se za mě dokážou postavit lidé, kteří to v golfu dotáhli hodně daleko, třeba bývalé světové jedničky, má to pro mě velký význam. Beru to jako potvrzení, že dělám věci správně.

S kým se na tour nejvíc přátelíte?

Často se bavíme s Webberem [Webbem Simpsonem], docela i s Tigerem; i s Bubbou k sobě máme blízko. A na turnajích se často bavím i s DJem. A tak bych mohl pokračovat. Je zajímavé, že tihle kluci jsou často povahově každý úplně jiný – třeba Tiger a DJ ani nemohou být odlišnější. Ale když dohrajeme, všichni se spolu dokážeme normálně bavit a jednat s tím druhým jako s normálním člověkem, což by mimochodem většina z nás ocenila od každého. Vždyť jenom proto, že je někdo náhodou dobrý v nějakém sportu nebo dovednosti, nepřestane být normálním člověkem, který si prostě rád vyrazí s přáteli a na chvíli vypne…

      

CELÝ ČLÁNEK vyšel v magazínu GOLF DIGEST C&S, které vyšlo VE ČTVRTEK 22. ČERVNENCE 2021