TÁMA MĚSÍCE: Zánik neznamená konec

TÁMA MĚSÍCE: Zánik neznamená konec

PO ROCE 1990 jsme si zvykli na to, že česká hřiště především vznikají. Rodila se nová a další, celkově to bylo na sto areálů. Ale v posledních letech růst téměř ustal a objevilo se více případů, kdy hřiště své brány uzavřelo a plochy začaly zarůstat. Zrod i zánik patří k životu a platí to i pro golfová hřiště.


V PŮLCE 19. STOLETÍ bylo na světě jen pár desítek golfových hřišť, prakticky všechna ve Skotsku. V roce 2014 jich bylo na planetě přes 34 000 ve více než 200 zemích. Ale trend dnešní doby není tak vzestupný jako v posledním půlstoletí, kdy se golfu začalo dařit i mimo jeho tradiční enklávu, tedy anglicky hovořící země. V kontinentální Evropě se nová golfová hřiště v posledním desetiletí staví zcela sporadicky. Některé země zaznamenaly i určitý pokles, byť se jedná o úbytky jen v řádech jednotek či desítek hřišť pro jednotlivé státy.

Trend zůstávání na svém, nepřibývání, platí i pro Českou republiku. V roce 2014 překročil počet znormovaných hřišť v Česku poprvé hranici sta areálů, konkrétně 102. V roce 2019 jich bylo 109, ale za rok 2020 došlo k poklesu na 105. Důvodem bylo ale i vyřazení některých hřišť kvůli nedostatečné délce.        

Celkově jsme v období do roku 2021 zaznamenali i šest hřišť, která byla v evidenci ČGF a svůj provoz ukončila: osmnáctka Lipno na Šumavě (zánik 2009), devítka Oderský park v Ostravě (2012), devítka Trhový Štěpánov ve středních Čechách (2013), původně dvacet sedm jamek Nová Amerika u Jaroměře (2017), šestka Město Albrechtice u Jeseníků (2020) a devítka Teplá (2020). Vedle nich ovšem skončila hra i na některých areálech neznormovaných, jako byly například Liščí louky i akademie Větřní na Šumavě. Před několika lety se přestalo hrát na více než 15 let existující naturální osmnáctce Třímany na Plzeňsku u Berounky.        

V českém prostoru hřiště zanikala už i před rokem 1989. Již před první světovou válkou zanikl areál Františkovy Lázně, ve 30. letech postupně utichala hra na devítkovém hřišti v Motole (stálo na svahu naproti dnešnímu), kde v roce 1926 vznikl vůbec první ryze český klub, Golf Club Praha. S nástupem druhé světové války skončily slovenské devítky Tatranská Lomnice a Piešťany, také české Volešovice barona Ringhoffera, malé Leletice pod Brdy a soukromá Hadovka v Praze. Po roce 1945 už nebylo obnoveno devítijamkové hřiště v Kaiserparku (Gejzírparku) v údolí říčky Teplé v Karlových Varech.        

Válečné události zapříčinily i to, že se přestalo hrát na velkém hřišti v Karlových Varech – Olšových Vratech, ale tady se podařilo hřiště během 50. let uvést díky skupinám nadšenců zpět k životu. Svratka na Českomoravské vrchovině také žila ve 40. a částečně 50. letech, pak ovšem hřiště zarostlo a obnovováno bylo až od konce 60. let. Váhavý rozjezd s obdobím nečinnosti měly zpočátku i Semily, vznikající od půlky 60. let.    

Největší ztrátou bylo zničení hřiště v Klánovicích u Prahy, sídlo golf Clubu Praha od konce 30. let. V roce 1938 tu otevřeli devět jamek, koncem 40. bylo téměř připraveno osmnáct jamek, ale areál byl v roce 1950 úředně uzavřen a v roce 1952 zabrán pro potřeby jiných sportů (na jamce č. 1 vzniklo fotbalové hřiště). Fairwaye byly osázeny stromy. Klánovice dodnes zůstávají ojedinělým mementem: Areál nezanikl přirozeným způsobem, ale byl uzavřen násilně, na základě politické zvůle komunistického režimu…

    

CELÝ ČLÁNEK vyšel v magazínu GOLF DIGEST C&S, které vyšlo VE ČTVRTEK 16. ZÁŘÍ 2021