Američané vyhráli 43. ročník Ryder Cupu rekordním skóre

Tři roky jsme si museli počkat na další ročník nejslavnější týmové soutěže (a třetí nejsledovanější sportovní událost vůbec). Natěšení evropští fanoušci zvyklí na pravidelná vítězství ale museli skousnout hořkou pilulku, favorizovaní Američané vedli od samého začátku a výsledné skóre skončilo na jasných 19:9. To je nejvyšší rozdíl v moderní historii Ryder Cupu.

Američané měli tentokrát na své straně spoustu trumfů – žebříčkové postavení (vůbec nejnižší v historii, průměrná pozice na světovém žebříčku byla 9, Evropanů asi 30), aktuální formu a domácí prostředí , navíc umocněné absencí evropských fanoušků díky COVIDu. Evropané mohli doufat, že zužitkují své zbraně – zkušenosti (průměrný věk 35 oproti 29 letům Američanů, pouze dva nováčkové proti 6 americkým) a tradiční týmový duch.

Hrálo se na těžkém linksovém hřišti Whistling Straits ve Wisconsinu u jezera Michigan. Testovalo hráče svými bunkery a hlavně silným větrem. V pátek i sobotu se hrály čtyřhry – nejdříve foursomy (spoluhráči se střídají s jedním míčem), poté fourbally (každý hraje svým míčem), v neděli následovaly singly. Sestavování dvojic je velkou alchymií a jednou z hlavních zodpovědností kapitánů Harringtona a Strickera. Američani válcovali Evropany od první série zápasů, první tři vyhráli 3:1, pouze v sobotu odpoledne bylo skóre vyrovnané 2:2. To znamenalo, že před nedělními singly vedli Američané 11:5 a jen málokdo doufal v podobný zázrak jako se povedl v Medinah 2012, kdy Evropané otočili z 10:6.

Masakr pokračoval i v neděli a Evropa vyhrála ze 12 zápasů jen tři. Evropským ženám se v Solheim Cupu podařilo favorizované Američanky porazit, mužům se to nepovedlo. Opět se ukázalo, že klíčovou dovedností je puttování a to přece jen šlo lépe domácím. Paradoxní bylo, že definitivně stvrdil vítězství Američanů Morikawa, který nedal závěrečný putt, ale jeho remíza na potřebný půlbod stačila. To se hrál teprve pátý zápas… Nejpamátnějším úderem ale stejně bude páteční vysoký lob Spiethe z vysoké trávy pod greenem, po kterém odběhl málem až do jezera.

Harrington zvolil očekávané divoké karty – Garciu, Poultera a Lowryho. Ti měli dobře doplnit hlavní opory týmu jako Rahma, McIlroye nebo Hovlanda. Bohužel několik opor se nepotkalo s formou, především od McIlroye, Caseyho nebo Poultera se čekalo mnohem více. McIlroy a Poulter aspoň vyhráli své singly (třetím byl Westwood) a po hře projevili své emoce, které dokázaly jak moc pro ně Ryder Cup znamená. Hlavními oporami byli Španělé Rahm a Garcia, kteří vyhráli všechny tři společné zápasy. Naopak Casey, Wiesberger a Fitzpatrick nezískali ani bod…

Za další dva roky bude Ryder Cup zase v Evropě a to poprvé v Itálii (Marco Simone u Říma). Snad se Evropa vrátí na vítěznou vlnu a doroste jí pár nových špičkových hráčů.  Westwood se po jedenácté účasti zřejmě posune do kapitánské role, Poultera to jednou čeká také. Věřme, že současné opory Rahm, Hovland nebo Garcia budou zase ve formě a strhnou ostatní k dalšímu domácímu vítězství.