CADDIE V UTAJENÍ: Jak se stát nosičem holí na PGA Tour

JAKMILE SE NĚKDO DOZVÍ, čím se živím, hned se mě ptá, jak jsem se k té práci dostal. Začnu mu to líčit, ale brzo si všimnu, že jenom čeká, až přestanu mluvit, aby se mohl zeptat na to, co ho doopravdy zajímá: Mohl bych to dělat taky? Získat práci caddieho na tour je snazší, než byste čekali – a zároveň mnohem těžší. Ty doby, kdy se nosiči holí před začátkem turnaje potloukali po parkovišti klubu a doufali, že si je někdo najme, jsou už v nenávratnu. Ne že by svět profesionálních caddies někdy měl zavedené tabulky kariérního postupu, ale vždycky existoval jakýsi základní postup, jak se vypracovat z nejnižších pater golfu až sem na tour.

V posledních deseti letech se to ale změnilo – stalo se zvykem, že noví členové tour si s sebou na tour vytáhnou kluky, s nimiž hráli na mini-tours a kteří s nošením holí nemají žádné zkušenosti. Ne že by to vadilo. Možná to nejsou čistokrevní caddies, ale v golfu se vyznají a brzo všemu přijdou na kloub. Občas v něčem šlápnou vedle, ale nebývá to nic zásadního. Horší je to s hráči, a týká se to hlavně mladých, kteří svůj bag svěří kamarádovi z vysoké nebo někomu z příbuzných. Divili byste se, jak dokážou být někteří golfisté chudí duchem. 

Myslí si: Já nepotřebuju ničí pomoc – stačí mi, když mi hole nese někdo, s kým si dobře pokecám. Dejme tomu. Jenže tihle nezkušení nosiči často způsobují tolik problémů, že hráči přidělávají stres a škodí jeho hře. A co je horší, může to mít vliv i na zbytek skupiny. Na jednom turnaji asi před dvěma lety jsem zažil, že kamarád jednoho hráče, který mu dělal kedíka, tak dlouho klábosil se známými, kteří je na hřišti následovali, až mu musel televizní kameraman říct, ať konečně sklapne. A takové situace nejsou výjimkou – spíš se to stává normou.       

Pokud jde o mě, já jsem měl i trochu štěstí, ale to neznamená, že jsem se sám nepřičinil. Na hřišti, kde jsem vyrůstal, šéfoval kedíkům člověk, který zároveň pracoval pro jeden podnik tehdejší Nationwide Tour. Já jsem rok předtím zanechal marných snah prorazit jako profesionální golfista, poslal jsem přihlášky na různá postgraduální studia a mezitím se živil, jak se dalo. A ten můj známý z domovského klubu mi zavolal a řekl, abych na turnaj, kde pracoval, přijel, protože tam prý několik hráčů shání caddieho. Po mě sáhl hráč, který nakonec na turnaji zaznamenal svůj nejlepší výsledek za dobu, co hrál profesionálně. Bylo to zkraje sezony a on si mě nechal. Naše spolupráce sice vydržela jen dva měsíce, ale potom jsem zaskočil u bagu jiného hráče, se kterým se nám zbytek sezony vydařil. Tak si mě na příští rok vytáhl znovu a v té sezoně jsme se probojovali na PGA Tour. Tvořili jsme úspěšnou dvojici až do doby, kdy jsme před několika lety spolupráci ukončili, ale na tour jsem zůstal i poté. Až tak jednoduché to někdy je.         

Jestli byste i vy rádi nosili bag na tour, ale nemáte žádné konexe, i tak máte šanci, ovšem nebude to hned. Vaše cesta musí začít na Korn Ferry Tour. Není tam tak přísné zabezpečení – nikdo vás u vstupu neprověřuje. Takže můžete přijít na parkoviště a ptát se hráčů: „Nevíte o někom, kdo potřebuje nosiče?“ Nebudu vám lhát – odpověď bude většinou „ne“. Můžete se i dostat do trapné situace, když se ukáže, že hráčův caddie stojí hned vedle. Může trvat pár týdnů i měsíc, než uslyšíte „ano“. Ale jestli máte správnou povahu a hře rozumíte, ručím vám za to, že svou šanci dostanete.       

Nebo to zkuste z jiné strany a začněte na Symetra Tour. Tam se vám určitě nestane, že byste museli několik týdnů objíždět turnaje, než si vás někdo najme – víc než polovina hráček nemá stálého kedíka. Místo toho mají vozík nebo si bag nosí samy. Samozřejmě by za caddieho byly rády, ale těm z toho kouká tak málo peněz, že to žádný dělat nechce. Ale zkuste prostě brát první sezonu jako investici do budoucnosti. I když se vaše hráčka nedostane o ligu výš, už se o vás bude vědět a třeba si vás někdo z LPGA Tour vyhlédne. A tam už se nošením bagu uživit dá.        

V nižších golfových patrech nenajdete moc stálých caddies, takže si vás tam můžou všimnout manažeři hráčů či hráček. Nejsnazší cestou, jak získat práci u bagu, sice jsou a vždycky budou osobní vztahy se samotnými golfisty, ale rozhodně neuškodí mít v mobilu uložené číslo jednoho či dvou agentů. Hodí se být zdatný v navazování známostí. Prezentujte se jako někdo, s kým je snadné vyjít, jako příjemný společník. Zní to jako snadná věc, ale musíte se umět přizpůsobit všem možným typům osobnosti. Nalaďte se na vlnu svého hráče. Jestli je to povahově mírný člověk, nemůžete kolem něj neustále sršet energií. Podobně hráči spoléhající na cit asi neocení, když je zahrnete chladnými daty. V tomhle oboru zkrátka žádáte o dvacet prací najednou.         

Úsloví „sejde z očí, sejde z mysli“ na tour určitě platí. (Nejen na caddies – už jsem vícekrát zažil, že se hráč zeptal jiného hráče, jak se má, a přitom dotyčný právě přišel o celou sezonu kvůli zranění.) Jakmile se tedy jednou uchytíte jako caddie, už si nesmíte dát pauzu. Když vás současný zaměstnavatel propustí – a to se dříve či později stane –, musíte si hned najít nový bag. I ti nejžádanější caddies to tak dělají. Někdy stačí rozeslat pár smsek. Někdy poprosíte ostatní kedíky, aby vám dali vědět, kdyby se doslechli o volném místě. Ale když budete sedět doma a čekat, až vám někdo zavolá, tak se nedočkáte. Pravda je totiž taková, že udržet se na tour může být těžší než se tam dostat – i pro kedíky.

S JOELEM BEALLEM