KOMENTÁŘ: Postavil si hřiště, ale chodili mu tam lidi

PROČ LIDÉ HRAJÍ golf? Odpovědí může být mnoho, ale ta hlavní zní: Protože je to dobrá náplň volného času. Ostatně sport patří mezi tzv. volnočasové aktivity. Někdo se hraním golfu živí, pro mládež je zábavnější než škola, pro někoho je golf vášní i smyslem života, ale největší skupinu golfistů celého světa tvoří ti, pro něž je hra občasným zpestřením života a vhodným rozptýlením.

V poslední době jsem s některými majiteli hřišť, manažery, ale i hráči několikrát řešil, jaké má vlastně golfové hřiště být. Jak má být upravené, co má hráčům z hlediska hry nabízet? Má být lehčí, anebo má být pro hráče zkouškou? Má jeho nastavení hru spíše usnadňovat, anebo má jít o hřiště sportovnější a náročné? Hledání odpovědí člověka obvykle dovede k poznání: Je potřeba hřiště koncipovat na míru zákazníkům. A pokud má být golf dobrou náplní volného času, pokud si na golfu má hráč psychicky odpočinout, pokud má golfista odjíždět s pocitem, že se na daný areál rád vrátí (což je cílem asi každého vlastníka hřiště), pak je nutné zákazníkovým očekáváním vyhovět.

Bude-li v dané lokalitě vždy dostatek hráčů sportovního ražení, golfové mládeže dychtivé hrát dynamicky a soupeřit, pokud bude jméno areálu natolik proslulé, že automaticky bude přitahovat zákazníky, pak hřiště může být i dost náročné. Pokud ovšem vznikne hřiště „běžné“, pro střední golfovou klientelu, orientované na klubovou základnu v daném místě, případně půjde o městskou devítku, pak je určitě vhodnější upustit od vyšších sportovních ambicí i náročného layoutu a úpravy. Golf je sám o sobě technicky obtížnou hrou a hráč při něm hraje víckrát pod své očekávání, nikoli podle svých představ. V golfistově hlavě vždy sídlí jeho nejlepší výsledky a těch by rád dosahoval co nejčastěji. Golf je i proto hrou častého zklamání – v reálu hráč hraje „jen“ průměrně. Ale pokud hraje na těžkém hřišti, jeho frustrace se ještě zvyšuje, protože nehraje průměrně, ale podprůměrně.

Domnívám se, že golfová hřiště by měla být spíše lehká. Některé tradiční, sto let staré britské či americké areály jsou koncipovány ve svém designu jako penalizační – za každou špatnou ránu následuje trest. Naopak v 50. a 60. letech minulého století se stavěla hřiště velmi jednoduchá, někdy designově považovaná za nudná, kde fairwaye připomínaly široké, rovné dálnice. Dnes dokáže schopný designér navrhnout hřiště tak dobře, že nepůsobí dojmem nudy a triviálnosti, ale přesto se zde hráčům hraje snadněji. Pro mě jsou takovými hřišti v Česku z devítek například Hodkovičky či Stará Boleslav, z osmnáctek třeba Loreta, Hluboká, Slapy či Malevil.

Základním parametrem je u většiny takových areálů délka, respektive fakt, že jamky jsou z hlediska obecného průměru spíše kratší. Důležitá je i každodenní úprava: rychlost greenů, šíře fairwayí a semiroughu, okolní rough a jeho výška a hustota. Není důvod stydět se za nastavení co nejjednodušší, k hráčům nejvstřícnější. Že hřiště vystříhané jako holátko nevypadá pěkně a že rough je nedílnou součástí golfu? Když hráč nebude hledat míče a bude moci hrát víceméně odkudkoli, na uvedené skutečnosti příliš nepomyslí. Bude rád, že má stále šanci zahrát par či bogey. Ještě jsem nepotkal hráče, který by řekl: „Dneska se mi hrálo špatně, roughy byly moc nízké.“

I v Česku se najde určitý počet hřišť, která nepotřebují jít hráčům zcela na ruku. Některá záměrně staví na vysoké rychlosti greenů, některá jsou koncipována pro sportovní a náročnější klientelu – ať už tím myslíme cokoli. Je dobře, že tyto areály máme, protože zde si mohou výkonnostní hráči prověřit své schopnosti. Ale velká většina hřišť si může připomenout cimrmanovskou sentenci o dědečkovi, vyhlášeném samotáři, který celý život toužil stát se hostinským, a tak si zřídil hospodu u silnice na Písek – jenže mu tam chodili lidi. Stavím-li golfové hřiště, stavím ho sice často z důvodů osobních, protože si chci splnit určitý sen, ale ten sen pak žije vlastním životem. Golfové hřiště ve výsledku nikdy nestavím jen pro sebe, ale také pro lidi. Pro většinu nás obyčejných, výkonnostně průměrných golfistů, kteří nechtějí s hřištěm bojovat, ale chtějí si ho v klidu a spokojenosti užít.

ANDREJ HALADA
Zástupce šéfredaktora českého a slovenského vydání

ILUSTRACE: LUKÁŠ FIBRICH