CADDIE V UTAJENÍ: Život kedíka na LPGA Tour

NEPOČÍTEJ S TÍM, ŽE práci budeš mít jistou nebo že si bůhvíjak vyděláš. Tohle mi řekl jeden caddie na LPGA Tour, když jsem tam před deseti lety přišel. Myslel jsem si, že si dělá legraci nebo se mě snaží jakožto konkurenta odradit. Neuplynul ani měsíc a bylo mi jasné, že prostě popisoval realitu. Tedy převážně. I na LPGA Tour můžete pro jednu hráčku pracovat roky a určitě se tam dá uživit. A když budete dělat věci správně, můžete si to užít. Ale buďte připravení se pořádně otáčet. Začnu těmi penězi. Za poslední úplnou sezonu, 2019, si 14 hráček vydělalo aspoň milion dolarů. Na PGA Tour přesáhlo ve stejné sezoně tuhle hranici 112 hráčů. Nedivte se mi, když se směju, jakmile mi kolegové caddies z PGA Tour začnou vyprávět o finančních trablech.

Samozřejmě nemusíte pracovat pro jednu z těch 14 milionářek, abyste si vydělali dost na živobytí, ale určitě to musí být stabilní hráčka první padesátky. Někde kolem 50. místa sezonního žebříčku jsou hráčky s výdělkem 400 000 dolarů, což pro vás (počítejme osmiprocentní podíl na výdělcích) znamená 32 000 dolarů. K tomu dostáváme 1000 až 1300 dolarů za každý týden v práci, kterých je 25 ročně. Na pohodlný život v důchodu z toho neušetříte, ale když přespáváte s dalšími kedíky a nemusíte si každý den dopřát k večeři steak, dá se z toho vyžít.

Říká se, že hráčky na LPGA Tour střídají caddies častěji než golfisté na většině mužských tour, a je to pravda. Někteří lidé tvrdí, že tenhle trend nastal s přílivem zahraničních golfistek, protože ty se obecně zbavují nosičů snadněji, když se přestane dařit. Tak stává se to, ale nemyslím, že tenhle trend lze připsat kulturním rozdílům. Spíš ho připisuju rodičům. Abyste chápali – hodně hráček na LPGA jsou ještě teenagerky nebo je jim sotva přes dvacet. A v tomhle věku prostě ještě dost visíte na rodičích, ať jste z kterékoli země. Navíc na ženské túře se nepohybuje tolik manažerů, takže rodiče mají větší roli. Když se golfistovi přestane dařit, manažer z toho většinou hned neobviní nosiče holí, zato rodiče ano. Podle jejich názoru jejich děťátko nikdy nepokazilo ránu, dokud jsme ho nedostali do spárů my. Pak se nedivte, že některé hráčky na LPGA Tour vymění caddieho třikrát až pětkrát za rok.

Všiml jsem si, že jakmile se profesionálové dostanou na určitou úroveň, začnou tak trochu mentorovat nováčky, a k tomu zpravidla patří i to, jak se mají chovat ke caddies. Zkušené hráčky a taky činovníci tour vědí, že LPGA Tour má pověst pohřebiště kedíků, a snaží se, seč mohou, proti tomu něco udělat.

Kromě toho, že máme hluboko do kapsy a nikdy nevíme, kdy přijdeme o práci, je problémem i společenský život, respektive jeho nedostatek. Ani na PGA Tour nebo European Tour spolu hráči a jejich caddies netráví mimo hřiště tolik času, kolik si myslíte, ale na LPGA Tour ten čas není prakticky žádný. Já měl zrovna to štěstí, že jsem nosil hole už několika hráčkám, s nimiž jsem byl kamarád, ale to je spíš výjimka. Když se nad tím zamyslíte, ono to vlastně dává smysl: Většina caddies jsou chlapi od třiceti do padesáti i víc, zatímco hráčky jsou od necelých dvaceti do věku lehce přes třicet. Když se pozorně podíváte na partičky, které se tvoří u vás v práci, taky asi zjistíte, že se tvoří podle věku víc, než byste čekali.

Takže jestli hledáte někoho, s kým trávit volný čas, budou to ostatní caddies. Dělí se na dva typy: golfové fanatiky a hospodské povaleče. Tudíž po práci máte dvě možnosti – buď si jít zahrát na některé místní hřiště, nebo zapadnout do nejbližší nálevny, ideálně vybavené televizí. Zajímavé je, že všichni spolu dobře vycházejí, možná proto, že oproti kolegům na PGA Tour jsme tak nějak víc na jedné lodi.

Další důležitá věc: Musíte se chovat profesionálně. Když jsem tu začínal, všichni mi to vtloukali do hlavy, až jsem si to skoro začal brát osobně: To si ostatní caddies myslí, že neberu svůj job vážně? Hřiště jsem si vždycky poctivě nakrokoval a vzdálenosti své hráčky jsem znal. Ale brzo jsem přišel na to, že to mysleli jinak. Víte, PGA Tour někdy připomíná to, co znáte ze svých víkendových rund s přáteli – přisprostlé vtípky, kanadské žertíky, prostě chlapské prostředí –, ale LPGA Tour je spíš jako firemní kancelář. Musíte zachovávat dekorum. LPGA se pyšní tím, že jde o zážitek pro celu rodinu, a my caddies to nesmíme kazit.

Takže zbývá otázka, proč to vlastně dělám. Upřímně řečeno, na LPGA Tour je prostě větší pohoda. Je tam tlak, ale nejsme přímo v záři reflektorů. Navíc se ženami je snazší vycházet než s hráči na PGA Tour. Zkrátka nemají taková ega. Přitom se dostaneme do stejně zajímavých a exotických destinací jako s muži a LPGA Tour se opravdu snaží, aby měli všichni – hráčky, kedíci, činovníci i diváci – pocit, že jsou součástí jedné velké rodiny.

Dokonce i hra samotná je zajímavější. Mnohem víc do ní vstupuje strategie, zatímco chlapi se to prostě snaží jen nabombit za 300 metrů. Nechápejte mě špatně – tyhle dámy odpalují dál než 98 procent mužů amatérů. Ale jestli se vám na golfu líbí šikovnost a strategie, jste tu správně.

A když to vezmu z osobního hlediska, caddies tu mají důležitější roli. Hráčky jsou tady v průměru mladší než jejich kolegové na PGA Tour, takže nám víc naslouchají a víc si nechají pomoct. Byl jsem u výher v nejvyšší lize jak mezi muži, tak mezi ženami a přísahám na svou 7-železo, že vítězství na LPGA Tour mě naplňovalo víc. Ono se v poslední době v profi golfu hodně říká „my“, ale často je to jen fráze. Na LPGA Tour to opravdu platí – s mou hráčkou jsme tým. Zapomeňte na peníze a časté vyhazovy. Já chci mít pocit, že jsem součástí něčeho velkého. Nejde nám konec konců všem právě o tohle?

S JOELEM BEALLEM