KOMENTÁŘ: Tiger a Česko

TOTO VYDÁNÍ MAGAZÍNU Golf Digest je věnováno Tigeru Woodsovi a my se můžeme ptát: Je nějaký hmatatelný vzájemný vztah českého golfu k Woodsovi, měl on sám v minulosti cosi společného s námi? Odpověď je jednoduchá: Prakticky nic nenajdeme. S jedinou menší výjimkou.

V roce 2006 navštívil na pár dní Českou republiku Hank Haney, který byl mezi roky 2004 a 2010 Woodsovým trenérem. Měl jsem možnost se s Haneyem setkat, protože jsem s ním pořizoval pro týdeník Reflex rozsáhlejší rozhovor. Udělal na mě během hovoru, ale i při následných výukových lekcích na Karlštejně a v Čechii dobrý dojem. Zaujala mě maximální šíře jeho znalostí (pochopitelná, bez nich by se nemohl stát trenérem nejlepšího, ale i nejnáročnějšího hráče světa), ovšem stejně tak jeho povaha a osobnost, vystupování a trenérský cit.

Haney působil jako klidný, trpělivý člověk, jeho gestika i mluva byly vyrovnané. Měl v sobě i vstřícnost a velmi silný rys učitelství – dokázal vysvětlovat srozumitelně, uměl projevit zájem, rychle si získal důvěru i respekt. Pro práci s lidmi měl rozhodně předpoklady. Původně chtěl být učitelem ve škole.

O svém angažmá u Woodse napsal Hank Haney v roce 2012 knihu The Big Miss (Velká ztráta). Mnozí mu vyčítali, že si jejím napsáním, odhrnutím opony woodsovského světa, chce získat pozornost, a především hodně vydělat. Finance patrně sehrály svoji roli, ale kdo text četl, musel uznat, že se nejedná o pouhé vytahování špinavého prádla. Haney chtěl v první řadě obhájit vlastní práci, která se často dostávala pod palbu kritiky, a pokud se zastavoval u citlivých témat, byl zdrženlivý. Měl Woodse upřímně rád, udělal by pro něj mnohé – jenže Woods jeho náklonnost neopětoval, Haneyho vnímal hlavně jako svého zaměstnance. Že to s Woodsem neměl nikdo lehké, to Haneymu naznačil i předchozí kouč Butch Harmon. Když přenechával místo Haneymu, řekl mu: „Je to těžký tým, do kterého ses dostal. A je ještě tvrdší, než vypadá.“

Haney mne pak zaujal i svým vystoupením v jednom americkém rozhlasovém pořadu v roce 2019, kdy otevřeně, až sarkasticky hovořil o současném ženském světovém golfu. Některé jeho výroky na adresu hráček na LPGA byly v USA vnímány jako rasistické a sexistické. Podle mého soudu spíše Haney jen řekl to, co většina lidí může sama vidět – ale před čím dnešní hyperkorektní a pokrytecká Amerika zavírá oči. Haney tehdy kromě jiného zmínil, že sice hráčky LPGA moc nezná, ale že nadcházející ženské US Open vyhraje nějaká se jménem Yi (Lee). Což se za pár dní opravdu stalo.

Haneymu přinesla jeho otevřenost problémy, rádio o jeho vystoupení přestalo mít zájem, ale mně se jeví být v lecčems přece jen lidštější než jeho slavný svěřenec. O tom, jaký je Woods člověk, se můžeme dočíst v několika biografiích a nesčetných mediálních výstupech, z nichž nakonec vyplývá jedno: Woods zatím není tak kladnou figurou jako jeho slavní předchůdci Arnold Palmer, Jack Nicklaus či Gary Player. To jsou velcí golfisté, ale i silné pozitivní osobnosti. Woods je možná tím největším golfistou všech dob, nedostižným géniem hry, ale pokud v něčem občas selhával, tak to byl právě jeho lidský rozměr. Věděl, jak si počínat na hřišti, ale ve svém vlastním životě se choval občas méně jistě. Také hrál s veřejností falešnou mediální hru. Chyboval, a tyto chyby, především vztahy k mnoha jiným ženám za zády manželky, ho stály další četná vítězství, protože tyto eskapády mu sebraly pár roků aktivní kariéry. A možná i její zbytek: Nehodu v automobilu z počátku letošního roku, při rychlosti okolo 140 kilometrů v hodině, si také zavinil sám.

Woods je pro mne příliš vzdáleným božstvem, příliš velkým a jedinečným fenoménem, než abych k němu po lidské stránce mohl něco cítit. Jako sportovce jsem ho samozřejmě vždy rád sledoval, fandil jsem mu, byl jsem jeho výkony nadšen i okouzlen, jeho vítězství byla krásná. Ale jeho lidské kroky – byť podmíněné zcela mimořádnou životní pozicí, postavením globální hvězdy, která to nemá nikdy lehké – mi přišly zvláštní, cizí, snad i nerozumné či zbytečné.

Pro českého golfistu může mít Tiger Woods význam stejný jako pro golfistu kdekoli jinde na světě, od Himálaje po Amazonku, od Arktidy po Antarktidu. Woods je příkladem toho, že nelze oddělit profesi od člověka, výkonnost a schopnosti od duše a charakteru. Záleží nejen na tom, co dokážete, ale i jaký jste po lidské stránce. V tomto směru má ovšem teprve pětačtyřicetiletý Woods před sebou ještě možnost udělat významnou kariéru.

 

ANDREJ HALADA
Zástupce šéfredaktora českého a slovenského vydání

ILUSTRACE: LUKÁŠ FIBRICH