Golf je konzervativní – mějme ho rádi takový, jaký je

GENERÁLNÍM SEKRETÁŘEM České golfové federace se ALEŠ LIBECAJT stal před čtyřmi lety. Do nejvlivnějšího křesla českého golfu usedl poprvé ve středu 1. listopadu 2017 ráno a s sebou si přinesl tři úkoly a jedno motto. Podařilo se mu vše splnit a nelituje dnes, že se musel – aby se mohl plně věnovat golfu – vzdát svých obchodních aktivit? V příštím roce to navíc bude 25 let, co poprvé v ruce držel golfovou hůl, a 15 let, co se začal v golfové administrativě pohybovat. Jaký je jeho pohled na domácí golf dnes?

Který ze tří původních úkolů se vám nakonec podařilo splnit? První jsme časem změnili, druhý se splnil a třetí tak napůl. Kdybych ale začal tím prvním, pak projekt Se školou na golf, který má primárně přispět k popularizaci golfu a rozvoji členské a sportovní základny, jsme nakonec pozměnili. Do osnov základních škol ho jako hlavní předmět už netlačíme. V té době jsme ještě ani netušili, jak složitá je třeba akreditace u ministerstva školství. Smířili jsme se zatím s tím, že známka z golfu bude na vysvědčení jako volitelný předmět na zadní straně. Více jsme se ale zaměřili na to, jak dostat děti na hřiště, aby vše neskončilo jen v tělocvičně se SNAGem nebo ShortGolfem. Peníze, které do celého projektu dáváme, jsme rozdělili na tři části, z nichž jedna jde přímo na konkrétní podporu předmětu s akcentem hry na hřišti, a to formou příspěvku pro kluby. Golf na přední stranu pod tělocvik asi nikdy nedostaneme, ale v osnovách a ve školském systému ve formě metodiky je.

Olympiáda se nakonec, i když o rok později, povedla a v Tokiu jsme vedle Kláry Spilkové měli i Ondru Liesera. I když jeho výkon nebyl asi úplně podle našich představ, tak byl součástí olympijského turnaje. Celá příprava i spolupráce s Českým olympijským výborem nebo olympijské festivaly v Praze a Brně navíc všem ukázaly, že golf je olympijský sport, a ve dvou disciplínách jsme měli svého zástupce. Splněno a jen tak dál.

A třetí úkol, aby cesta mezi nejlepší nebyla jen Spilkovou a Matušem prošlapaná, ale přímo vydlážděná, ještě hotový není. „Vydlážděná“ je zkrátka zatím příliš silné slovo, ale na druhou stranu – podívejme se o osm let zpátky, kdy cesta nebyla ještě ani vidět. I když Ondřej Lieser není produktem našeho systému, přesto ukazuje potenciál k tomu, aby ta cesta byla stále zpevněnější a zpevněnější. Slovy bývalého reprezentačního kouče Staffana Johanssona: „Jsem smutný z toho, jak jsem starý, protože na vlastní kůži nezažiji výsledek potenciálu, který v České republice je. Výsledek toho, jak na sobě hráči pracují a jak dobře je nastavený systém, který bude časem produkovat hráče evropské úrovně.“ V loňském roce jsme představili osmiletý plán cesty českého golfu na evropský vrchol, šanci pro amatérské i profesionální hráče. Cesta tedy ještě není vydlážděná, ale neustále se zpevňuje.

Kdybych si měl za úkoly dát na vysvědčení známku, a jsem na sebe hodně přísný, bylo by to tak dvě minus, možná lepší trojka.

Nelitujete tedy, že jste se českému golfu plně oddal? Vůbec ne. Nevím, jak rychle zareagovat, ale tahle práce jsou výzvy, výzvy a výzvy. Zvlášť v dnešní době, kdy jsem musel dát všem kolegům větší důvěru a samostatnost a celou covidovou agendu vzít na sebe. Ukázalo se, že to bylo správné rozhodnutí, a těžkou dobou jsme dokázali dobře proplout. Přesto, i když jsem plně soustředěný na svou současnou práci, jsem se svými bývalými kolegy stále v kontaktu.

Před čtyřmi lety jste také prohlásil, že nechcete z lidí ždímat maximum, ale dostat z nich optimum. I to se podařilo? Ano, vedly k tomu ale určité kroky. Museli jsme si například rozdělit odpovědnost, aby každý jasně věděl, co má dělat nebo o čem může sám rozhodnout. Jedním z hlavních kroků bylo třeba rozdělení úseku STK na sportovní a technický. Což se ukázalo jako šťastné a důležité rozhodnutí a věci do sebe začaly lépe zapadat. Každotýdenní porady jsme změnili na měsíční a spoustu dalších činností jsme zoptimalizovali.

Ve vlastní režii pravidelně pořádáte profesionální dámský turnaj, v plánu byl ale i mužský. Proč jste od tohoto plánu nakonec upustili? Neupustili úplně. Turnaj satelitní ProGolfTour Czech Classic na Kaskádě byla zkušenost, ale také hodně peněz za málo muziky. Pro holky máme druhou evropskou ligu, která výkonností odpovídá, se vší úctou, našemu mezinárodnímu mistrovství. Hráčky tak mohou být vidět vysoko. Něco podobného jsme chtěli i pro kluky, a proto jsme sáhli po turnaji satelitní série. Je pravda, že si naši hráči nevedli špatně, Vítek Novák dokonce vyhrál, ale vše jsme si vyhodnotili tak, že to pro nás není to pravé. Důvodů byla celá řada, třeba že ProGolfTour se hraje v blízkém okolí a tento typ turnajů už u nás přes jiné promotéry zastoupený máme. U holek je to jinak, tato série se v blízkém okolí nekoná. Nejblíže mají ženy turnaje ve Švýcarsku, Francii, Belgii nebo Skandinávii. I tohle hrálo roli. Navíc zde máme Challenge Tour, kde máme díky dlouholeté spolupráci s Relmostem dostatek karet. U turnajů LETAS máme navíc i výměnný program, u ProGolfTour nic takového není a hrát může v podstatě každý, kdo si startovné zaplatí.

Je tedy modifikací původního plánu vlastní otevřená série? Jakou s ní máte po prvním roce zkušenost? Turnaje jsme měli zatím dva, pilotní, a mysleli si, že v roce 2022 budeme pokračovat jinak. Už teď je ale jasné, že v našem kalendáři zůstává beze změny jen Národní golfová tour mládeže (NGTM) a že Raiffesenbank Czech Golf Amateur Tour se změní na Raiffeisenbank Czech Open Golf Tour. Jejích pět turnajů bude nově nejen pro nejlepší amatéry, ale přidáme sem i místa pro profesionální hráče. V obou kategoriích pro muže i pro ženy. Kdokoli se bude moci přihlásit a hrát o prize money.

Přímo se nabízí otázka, jestli by nebylo lepší turnaje sloučit s domácí PGA a mít jen jednu sérii, už s ohledem na počet hráčů a nabitý kalendář? Ano, ale pro nás je zásadní počet kol, aby výsledky amatérů mohly být započítávány do světového žebříčku WAGR. Proto budeme pořádat třídenní turnaje. Přes to bohužel nejede vlak. Profesionálové čím dál víc inklinují k pořádání turnajů pouze jednokolových. To se s námi neslučuje. Ani ze sportovního pohledu – hráč by měl bez problémů vydržet kola čtyři. Česká PGA naše termíny zná, včetně míst konání i s finále na Casa Sereně. Věcí, ze kterých jsme museli vybírat nejlepší řešení, bylo hodně a věříme, že zvolený model je optimální, že pomůže tomu, co chceme. Nové pravidlo o amatérském statusu nám navíc umožní i amatérskému hráči vyplácet výhry. Nikoli v plné výši, ale alespoň do limitu, který pravidla umožňují. Českou PGA plně respektujeme, ale dlouhodobě jsme deklarovali, že chceme jít finským modelem a otevřené turnaje sami pořádat. Z našeho pohledu je to správná cesta. Máte pravdu, že sloučení sil a finančních prostředků se přímo nabízí, ale jak jsem říkal, jednodenní turnaje nám bohužel žádný smysl nedávají.

Máte i dnes podobné úkoly nebo přání jako před čtyřmi roky? Abychom se vrátili do běžného života. Byť se asi dalším covidovým vlnám nevyhneme, tak abychom se s nimi naučili lépe žít a třeba ani politická situace golfisty nerozdělovala. Abychom se dokázali vrátit zpátky k radosti z golfu, třeba tak, jak to bylo v covidové době na začátku loňského roku, kdy nám golf ukázal, jak nám právě na něm může být dobře, a dokázali jsme to i díky němu vše přežít. Aby nás golf z této podivné doby dokázal vyvést.

Jak vidíte golf dnes, posouvá se správným směrem? Kdybych se měl podívat na celkový obrázek golfu, pak bych řekl, že je v pohodě. Je natolik silný, že ho nemůže jen tak něco rozhodit. I poté, co byla povolena měřicí zařízení, bude se méně kropit nebo se budou omezovat pesticidy, golf si s tím poradí. Možná to bude někde bolet, ale řekl bych, že golf jde správným směrem. Nechtějme prudké změny, prudké nárůsty popularity nebo hráčů, pád by poté byl o to prudší. Golf je moc starý na to, aby se s ním zásadně cloumalo. Můžeme se bavit o částečném uvolňování amatérského statusu, ale to je nezbytná evoluce. Ve srovnání s tím, jak dlouhou má golf tradici a jak silný organismus to je, tak ho ani covid nebo klimatické změny ohrozit nemohou.

A co se týká českého golfu, pak ano, vždy je co vylepšovat, udělat méně nesprávných úkroků, ale také se z nich umět poučit. Za mě osobně golf tlačíme správným směrem a nechceme rychlé, krátkodobé zázraky. Golf je konzervativní, něco nám dává, dávejme mu i my něco zpátky, mějme ho rádi takový, jaký je, hýčkejme si ho a mějme k němu respekt.

Co byste chtěl prožívat za tři roky, třeba po olympijských hrách v roce 2024? Pokud si moji odpověď přečtou fanoušci olympismu, budou asi zklamaní. Podle mne je olympijská coubertinovská myšlenka dávno pryč a je to dnes hlavně komerční svátek, byť je olympiáda stále fenoménem. Kdybychom měli v Paříži ve startovním poli dvě holky a dva kluky, bylo by to skvělé, ale mnohem raději bych v Paříži za dva roky viděl úspěch týmů na amatérském mistrovství světa, což by znamenalo, že se nám daří plnit náš cíl, kterým je cesta na evropský vrchol. Abychom i na světové úrovni dokázali, že na podobné turnaje nejezdíme pro 40. místo, ale jsme schopni nakouknout do elitní dvacítky. Jsme sportovní svaz, takže naším cílem musí být připravit nejlepší amatérské hráče na jejich vrcholy a profesionalizaci a zajistit jim takové podmínky pro přípravu, aby mohli uspět mezi nejlepšími profesionálními hráči světa.