HRAJEME ČÍM DÁL LÉPE

ZA POSLEDNÍCH TŘICET LET se úroveň českých golfistů zvedla. Dosavadním vrcholem je Klára Spilková, která se přes evropskou Ladies European Tour dostala na americkou LPGA Tour, a Ondřej Lieser, který po úspěchu na Challenge Tour hrál v letošním roce European Tour. Ale nejde jen o profesionální hráče, nýbrž také o víkendové golfisty. Statistické údaje zachycující vývoj handicapů v České republice prozrazují, že i rekreační hráči hrají golf na daleko vyšší úrovni než dřív.

ANDREJ HALADA

Mnohokrát ověřená pravda říká, že kvalita se rodí z kvantity. Už v 90. letech jsme snili o tom, že nějaký Čech či Češka se prosadí v nejvyšší golfové lize. Ale skutečnost nám ukázala, jak dlouhá tato cesta je. A stále ještě bude.

Krátce po sametové revoluci jsme měli jen 2000 rekreačních hráčů. Od roku 2011 jich je stabilně nad 50 000. Z této kvantity se už určitá kvalita rodit může. Před rokem 1989 jsme neměli žádného golfového profesionála – ovšem ani dnes jich nemáme mnoho, jen na dvě stovky. Navíc podstatná většina z nich je teaching pro, nikoli playing pro. I nadále proto čekáme na skutečnou golfovou hvězdu, hráče bojujícího na evropském, či dokonce světovém kolbišti o příčky nejvyšší. Pro přesnost ale připomeňme: Alex Čejka, reprezentující Německo, a sestry Kordovy, hrající za USA, jsou také hráči s českou krví.

  

JAK SE HRÁLO V 90. LETECH

Standardní výsledky, jakých dosahovali během 80. let ti nejlepší čeští hráči, tehdy vždy pouze amatéři, se pohybovaly nad hranicí paru hřiště. Většinou hráli mezi 72 a 78 ranami na kolo. Výsledky 69 či nižší byly zcela ojedinělé, hráči jich dosáhli ani ne jednou za rok.

Po roce 1989 se situace začala měnit. Ale ne rychle. Když se v roce 1993 konalo v Mariánských Lázních mistrovství Evropy družstev (amatérů), skončili Češi na posledním, dvacátém místě.

Hráli dvě utkání a obě prohráli: s Řeckem 4:1 a se Švýcarskem 5:0. Lépe si nevedli ani profesionálové, kteří se v průběhu 90. let nedokázali výrazněji prosadit na žádném významnějším turnaji, natož túře jako celku. Challenge Tour se v Česku hrála v letech 1992, 1993 a 1995–1998, ale cutem prošel český hráč pouze jednou: Jiří Janda v roce 1996. Také během čtyř turnajů European Tour v Česku v letech 1994–1997 se podařilo jen jednou projít českému hráči do finálových kol, v roce 1994 to byl opět Jiří Janda.

Janda měl v letech 1992–1998 celkem 15 účastí na zahraničních akcích Challenge Tour, ani jednou ale neprošel cutem. Karel Skopový jun. absolvoval v letech 1992–2003 celkem 52 startů na Challenge Tour, a dohromady prošel cutem jen pětkrát. Petr Mrůzek startoval v letech 1996–1999 celkem 12krát, cutem prošel dvakrát. Čeští hráči na domácích turnajích přitom nadále hráli výsledky nad par hřiště.    

STÁLE PŘED BRANAMI

V roce 2002 už bylo v České republice na 14 000 golfistů, což je desetinásobek oproti roku 1989. Za dvanáct let svobodného golfu se také rozšířil počet hřišť z osmi na 39. Bylo kde hrát a hrálo čím dál víc lidí. Jejich herní úroveň ukazuje následující statistika. Z ní ovšem vyplývá, že kategorie těch nejlepších, tedy s handicapem nula a méně, byla v roce 2002 stále velmi slabá: pouze čtyři hráči.

ROZDĚLENÍ HRÁČŮ PODLE HENDIKEPŮ, ROK 2002

HENDIKEPOVÁ      POČET HRÁČŮ      PODÍL Z CELKU
SKUPINA

POD 0                    4                            0,02 %

0 – 4,4                   62                          0,44 %

4,5 – 11,4               486                        3,49 %

11,5 – 18,4             1056                       7,58 %

18,5 – 26,4             1549                       11,12 %

26,5 – 36,0             2793                       20,06 %

ZK nebo BEZ          7931                       56,95 %

PRO                       61                          0,44 %

 

Tabulka také odhaluje, že mezi golfisty v roce 2002 převažovali ti „velmi rekreační“, s výkonností nad HCP 36, resp. se zelenou kartou nebo vůbec bez handicapu.

Jak se situace vyvinula za dalších deset let, tedy v roce 2012? Jedna věc se nezměnila: Zhruba polovina golfistů se nadále výkonnostně pohybovala nad handicapem 36. Ale výrazně se zvedla skupina těch nejlepších, tedy 0 a méně, kde už bylo na padesát hráčů. Početně narostla i skupina HCP do 4,4, kde bylo namísto někdejších 62 hráčů nyní 367 golfistů. A rozšířily se i další skupiny. Vše odráželo nárůst absolutního počtu golfistů v zemi, kterých nyní bylo přes 55 000. Pokud v roce 2000 stačilo českému hráči na 100. místě žebříčku mít HCP 6,8, pak v roce 2014 (kdy bylo vůbec nejvíce registrovaných golfistů v zemi) už by s tímto handicapem byl okolo 1300. místa.

Ani první desetiletí 21. století ovšem nepřineslo velké úspěchy českým profesionálům na evropských tour. Na Challenge Tour v roce 2008 na Ypsilonce žádný Čech neprošel cutem, nepovedlo se to ani na třech turnajích European Tour na Čeladné mezi roky 2009 a 2011. Jediným větším úspěchem bylo celkové vítězství Karla Skopového jun. na evropské třetiligové sérii, tehdejší německé EPD v roce 2000.

Mezi ženami se průkopnicí stala Jana Peterková, jež po přechodu mezi profesionálky startovala v letech 2003–2008 na turnajích druhé nejvyšší americké série Futures Tour (dnešní Symetra Tour). Hrála jich 73 a ve 35 případech prošla cutem. V letech 2005 a 2007 se Peterková jako vůbec první Češka kvalifikovala na US Women’s Open. Na tomto turnaji startovala pod českou vlajkou v roce 2008 i patnáctiletá Jessica Kordová, která skončila na 19. místě. Zuzaně Mašínové se v roce 2009 podařilo dostat na Ladies European Tour, ale hrála tu jen jednu sezonu; nejlepším umístěním byla 32. příčka.

KONEČNĚ ZLEPŠENÍ

Teprve éra po roce 2010 začala přinášet Česku výraznější výsledky na poli profesionálního golfu. Tomu navíc odpovídala i stále rostoucí úroveň amatérských hráčů, respektive běžné golfové populace. Posledním rokem před přechodem na nový handicapový systém WHS byl rok 2019. Tabulka z tohoto roku ukazuje také srovnání s rokem 2012. Jasný je početní nárůst skupin všech hráčů s HCP 26,4 a nižším. Noví hráči v té době do golfu až tolik nemířili a ti již hrající se zlepšovali. Viditelně narostla i skupina těch vůbec nejlepších, tedy s HCP 0 a nižším, která se oproti roku 2012 zdvojnásobila.

ROZDĚLENÍ HRÁČŮ PODLE HENDIKEPŮ, 2019

HENDIKEPOVÁ      POČET        ZMĚNA OPROTI    PODÍL Z
SKUPINA               HRÁČŮ        ROKU 2012            CELKU 2019

POD 0                    102              +54                        0,20 %

0 – 4,4                   575              +208                      1,10 %

4,5 – 11,4               3541             +1141                     6,78 %

11,5 – 18,4             7986             +1931                     15,28 %

18,5 – 26,4             9875             +1481                     18,89 %

26,5 – 36,0             10 373          -473                       19,85 %

37 – 54                   16 696          -6470                     31,95 %

BEZ HCP               2916             -1189                     5,58 %

PRO                       199              -15                         0,38 %

 

Celkový stav herní úrovně českého golfu se promítl i do hry nejlepších, tedy profesionálů. Klára Spilková hrála úspěšně na Ladies European Tour od roku 2011, v roce 2017 se jí podařilo vyhrát turnaj Lalla Meryem Cup v Maroku, přičemž v Order of Merit LET skončila celkově čtvrtá. V roce 2018 se dokázala dostat na americkou LPGA. Mezi muži dosáhl viditelného úspěchu až v roce 2020 Ondřej Lieser. Stal se vítězem celé (byť redukované) Challenge Tour, získal za sezonu 116 344 eur (přes tři miliony korun) a také možnost hrát vybrané turnaje European Tour. Ve světovém žebříčku se posunul na 179. místo, což bylo vůbec nejlepší umístění českého hráče (muže) do té doby. Ostatní hráči – Marek Nový, Stanislav Matuš, Jan Cafourek, Aleš Kořínek či Filip Mrůzek – se také snažili prosadit na Challenge Tour, ale trvale, s výjimkou Stanislava Matuše, se to zatím nepodařilo. Naopak třetí liga byla tou, kde se Čechům dařilo ve větším počtu.

OBJEVÍ SE DALŠÍ STATISTICKÁ CHYBA?

Čeští rekreační hráči hrají v posledním desetiletí lépe a také profesionálové jdou nahoru. Švéd Staffan Johansson, který trénoval českou reprezentaci, ovšem v roce 2018 zmínil: „Máte sice nějakých padesát tisíc golfistů, ale na pořádný výběr jich potřebujete mít nejméně sto tisíc a z toho pětinu mladých. Podívejte se na Německo. Kolik velkých šampionů se svým počtem obyvatel a hřišť našlo? Jenom dva.“

I Johansson tak potvrzuje pravdu o kvalitě, která vyrůstá pouze z dostatečné kvantity. Byť výjimky najdeme a prostor pro „statistické chyby“ je tu vždy. Například osmadvacetiletý polský golfista Adrian Meronk. Ve světovém pořadí byl už na 154. místě, letos si do konce listopadu vydělal 643 000 eur (16,7 milionu korun). Stal se tak prozatím nejúspěšnějším golfistou z bývalého východního bloku. A to má Polsko jen 6000 registrovaných golfistů. Meronk je jako Martina Sáblíková – úspěšný sportovec ve sportu, který je v dané zemi minoritní. Ale nás by měla postupná cesta také dovést k vrcholu. Tendence ke zlepšování tu jsou.