SÁRA KOUSKOVÁ: Cílem je Augusta, a pak Paříž

LETOS JE TO MŮJ POSLEDNÍ rok na univerzitě v Texasu a plán, co dál, je už teď jasný: Po skvělém létě a vstupu do podzimní sezony zvládnout prosincovou kvalifikaci na Ladies European Tour ve Španělsku, udělat vše proto, abych se jako první Češka podívala na jaře mezi nejlepší amatérky do Augusty, úspěšně dokončit školu a pak v květnu přestoupit mezi profesionálky. Je to výzva, která by mohla vyvrcholit za tři roky na olympijském turnaji v Paříži.

Původně jsem přemýšlela, že zůstanu ve Spojených státech a zkusím kvalifikační školu LPGA Tour, ale nakonec jsem se rozhodla pro „evropskou cestu“. Ta myšlenka ve mně zrála delší dobu, a nakonec jsem zvolila pokornější variantu – jít přes kvalifikační školu Ladies European Tour s tím, že se raději na nejlepší turnaje ráda probojuju z domova z Evropy, kde plánuju mít i zázemí. Finální rozhodování určitě nebylo jednoduché, ale přineslo mi klid – cítím se teď opravdu spokojená i s plánem, který jsme si dlouhodobě dali.

Ten klid se projevil i v univerzitní sezoně. Vlastně to bylo pokračování skvělého léta a můj nejlepší start v zámoří. Pokaždé to bylo minimálně top 20. Potěšilo mě obzvlášť druhé místo na prestižním turnaji ve Stanfordu. Lepší byla už jen Rose Zhang, ale to je momentálně nejlepší amatérská hráčka světa. Trochu mě mrzelo, že skupiny finálového dne nebyly poskládané podle výsledků a my nešly spolu. Měla jsem ale radost, že jsem ji na jejím domácím hřišti potrápila, a těším se, že se brzy potkáme znovu. Třeba v Augustě.

V prvních dvou turnajích bylo důležité, že se mi povedlo vrátit do pohody i po zdravotní stránce, která na konci léta trochu utrpěla. S týmem jsme zapracovali i na technice – trochu mě brzdila –, takže i švihově jsem se cítila hodně dobře. Ve Stanfordu se mi k tomu podařilo přidat i koncentraci, která přinesla kýžený výsledek. Podzimní část se mi povedlo na posledním turnaji zakončit dvě rány za vítězkou, takže i z tohoto pohledu mohu být spokojená.

Protože v Austinu nefiguruje jiný profesionální tým amerického fotbalu nebo basketbalu než Texas Longhorns, vše se točí jen okolo nás. Znamená to i dostatek prostředků a pozornosti pro všechny sportovní týmy. Takže máme k dispozici neuvěřitelné podmínky jak pro golf, tak pro cvičení, školu, networking, cokoli. Záleží už jen na každém z nás, jak toho využijeme. Dalším skvělým faktorem je také naše základna přímo v soukromém golfovém klubu The University of Texas, který má velkou podporu od místních členů. Jak mužský, tak ženský tým mají kromě vlastních tréninkových ploch možnost kdykoli využívat 18jamkové hřiště. K tomu i 6jamkovou akademii pod názvem Spieth Lower 40, kterou pomáhal navrhovat právě Jordan. Neuvěřitelný je neustálý hon za zlepšováním – támhle přidají puttovací studio, tady nové šatny… Podpora, kterou máme, je plně profesionální.

Letošní podzim je asi ten nejtěžší, jaký jsem zatím na univerzitě absolvovala. Konkurence na turnajích, které letos v zámoří hraju, je asi ta největší, jaká v amatérském golfovém světě momentálně může být. Naše univerzita a tým navíc patří mezi pět nejlepších v USA. Mám díky tomu skvělou šanci potkávat nejlepší hráčky, které golf v zámoří a mezi nejlepšími amatéry na světě momentálně hrají.

Je skvělé, že hřiště jsou různorodá a vzhledem ke kvalitě turnajů jsou téměř vždy ve výborné kondici. Díky našemu postavení v žebříčku si kouč může vybírat turnaje s tím nejsilnějším polem, což nám pomáhá z hlediska konfrontace se světovou amatérskou špičkou, ale také v tréninku pro závěr sezony, kde se sejde 16 nejlepších týmů. Například náš první podzimní turnaj Annika Intercollegiate hrálo 9 ze zmíněných 16 týmů, které se účastnily Nationals, a síla turnaje byla jen mírně pod úrovní LET. Vítězná skóre se pohybují kolem −10 až −12. Skórování je klíčové, ale stejně tak je důležité minimalizovat chyby, což je hlavní faktor, který rozhoduje o předních příčkách.

Do posledního roku na univerzitě jsem navíc vstoupila v roli, ve které jsem ještě nikdy nebyla – táhnout celý tým jako líder. Musím říct, že si to moc užívám a líbí se mi předávat zkušenosti mladším hráčkám, které v týmu máme. Aktuální tým se skládá ze sedmi hráček a jsem v něm jediná Evropanka. Bohuyn Park je z Jižní Koreje, Brigitte Thibault z Kanady. Zbytek holek jsou Američanky. Věřím, že společně dokážeme vytvořit tým, který bude na jaře příštího roku bojovat o nejvyšší příčky v NCAA Nationals, a zopakujeme loňský rok.

Osobně se do konce roku snažím zabojovat o účast na nejprestižnějším ženském amatérském turnaji na světě a reprezentovat premiérově Česko na Augusta National Women’s Amateur. Tam se může kvalifikovat z celého světa (mimo USA) jen 30 nejlepších amatérek, proto pro mě byly podzimní výsledky, včetně posledního turnaje, tak důležité. Jsem moc vděčná za to, že se mi podařilo v průběhu podzimu prokousat až na páté místo univerzitního žebříčku a také do čtvrté desítky World Amateur Golf Ranking, což jsou česká historická maxima. Snad to na konci letošního roku bude na Augustu stačit.

Mezi profesionálky chci přejít v květnu, hned po skončení školy v Austinu. Pokud uspěju i na prosincové kvalifikaci LET ve Španělsku, otevře mi to cestu dál. Mým cílem je uspět, etablovat se na profesionálním okruhu, nasbírat dostatek bodů a v roce 2024 nastoupit třeba po boku Kláry Spilkové do olympijského turnaje v Paříži. To je plán.

– S JAKUBEM MEJZLÍKEM