Čejka a jeho první výhra na PGA Tour

Alex Čejka vyhrál ve svých 44 letech první turnaj na PGA Tour v životě. Vylovil jsem ze svého archivu pár vět, které jsem o něm kdysi napsal. V roce 2009 jsem o Čejkově účastni na „pátém majoru“, na TPS Sawgrass na Floridě, napsal: „Náskok měl opravdu velký, pět ran

Alex Čejka vyhrál ve svých 44 letech první turnaj na PGA Tour v životě. Vylovil jsem ze svého archivu pár vět, které jsem o něm kdysi napsal. V roce 2009 jsem o Čejkově účastni na „pátém majoru“, na TPS Sawgrass na Floridě, napsal: „Náskok měl opravdu velký, pět ran. Ale nakonec z toho bylo až deváté místo. Historii nepřepsal, spíše se opakuje. Nadějný Čejkův průběžný výsledek se proměnil v horší umístění. (…) Každý řekne: neunesl tíhu okamžiku, psychicky selhal. Byl postaven do situace, ve které nikdy nebyl, šel navíc s Tigerem Woodsem. Vše ale možná dopadlo právě tak, jak dopadnout mělo. Nezvládnutá psychika je jedna věc, ale druhou věcí je sama sportovní výkonnost Alexe Čejky. Je zhruba stý v zasahování grýnů v regulací a stejně tak v počtu patů na kolo. Stane se, že takový hráč vyhraje jeden turnaj, kde je menší konkurence. Může se stát, že by mohl vyhrát i turnaj kategorie major, kde se scházejí ti nejlepší, ale pravděpodobnost je už velmi malá. Není v tom jenom psychika, je v tom samotná kvalita hry jako celku. (…) Řeknu krutou pravdu: Čejka na to, aby vyhrál turnaj této kategorie, asi nemá. Golf je potměšilá až škodolibá hra, ale není to úplně nespravedlivá hra. Nakonec skutečně odměňuje jen ty, kteří si to zaslouží. Zázrak se nekonal. Bylo mi Alexe Čejky trochu líto. Ale takový je sport.“ A o rok později, v roce 2010, kdy Čejka na turnaji v New Orleans opět neproměnil své naděje na dobré umístění, jsem ještě přidal: „Musí to být pro Čejkovy fanoušky smutné fandění, vidět „svého“ hráče stále v naději a stále být zklamáván. Čejka bojuje, ale jeho boj připomíná sisyfovský osud. Snažíte se, ale před vrcholem padnete. A tak zase znovu tlačíte kuličku nahoru, abyste znovu byl poražen. (…) Nedokážu vůbec odhadnout, co se v jeho hlavě odehrává ve chvíli, kdy se blíží k dobrému výsledku. Jaký blok, problém se tam náhle objeví. Ale myslím, že tady by se sportovní psycholog široce uplatnil.“ Všechno tohle jsou samozřejmě jen novinářské „řeči“, které jsou dávno zapomenuty. Respektive já si je mohou vytáhnout ze svého archivu, ale nikdo jiný si je stejně nepamatuje. A navíc jsou teď pasé, protože Čejka TO dokázal. Vyhrál. Jen to se ve sportu počítá, jen tohle zůstane v tabulkách zapsáno. Má cenu k tomu ještě něco dodávat? Když budu samolibec i věčný rejpal, tak můžu třeba říct, že jsem vlastně nenapsal nic, co by nebyla pravda. „Stane se, že takový hráč vyhraje jeden turnaj, kde je menší konkurence,“ zněla jedna věta. A přesně tohle se stalo. Turnaj Puerto Rico Open, kde Čejka triumfoval, se totiž konal ve stejný okamžik, kdy nejlepší světoví hráči hráli na WGC-Cadillac Championship. Čejka vyhrál za situace, kdy konkurence v podobě několika desítek silnějších hráčů chyběla. Ale koho to bude zajímat? Kdo dnes ví, že Jan Kodeš triumfoval ve Wimbledonu i proto, že tehdy nejlepší hráči stávkovali a tudíž chyběli? Copak to Kodeše, dvojnásobného vítěze Roland Garros, dvojnásobného finalisty US Open, nějak z hlediska tenisové historie hendikepuje? Zajímavější je spíš to, jaké jsou celkové okolnosti Čejkovy výhry. Vyhrál poté, co se na PGA Tour vrátil z druhé ligy, web.com Tour. Třeba si najednou uvědomil, že tenhle návrat je jaksi navíc, „dar z nebes“, a on nemá při svém věku už co ztratit. Tak začal také hrát uvolněněji. Když strašně chceš, jsi v křeči, když nemáš co ztratit, vyhráváš snadněji. Kolikrát se už takhle základní sportovní (ale i životní) pravda potvrdila? Víckrát než nepočítaně. Když už jsem zmínil sportovního psychologa… Jeden konkrétní o Čejkově triumfu, jak jsem se před pár dny dověděl, soudí toto: Vítězství přišlo možná i proto, že Čejka šel do rozstřelu bez rozcvičení. Myslel, že je po všem a že skončil třetí. Najednou se musel vrátit a nemyslet na nic jiného než na to, aby se převlékl, byl rychle na odpališti a uvedl míč do hry. Zase neměl co ztratit a zase mohl hrát s čistou hlavou. A ono to tam skutečně spadlo… Vůbec bych se nedivil, kdyby teď Čejka dohrál sezónu tak, že to bude jeho nejlepší v kariéře. Má vystaráno na dva roky dopředu, má kartu na PGA. O nic mu nemusí jít. Má zkušenosti a ví, že TO dokázal. Zapsal se do historie. A psychicky mu narostla křídla velikosti orla, ne-li albatrosa. Kdo ví, co Alex Čejka ještě dokáže. Nechme se překvapit a sledujme ho. - ANDREJ HALADA