SCOTTIE SCHEFFLER: Vyšší úroveň

JEDINOU PRACÍ, o které jsem kdy snil, bylo hrát na PGA Tour.

Chtěl jsem mít na drivingu k dispozici tolik míčků Pro V1, kolik budu chtít, hrát týden po týdnu na těch úžasných hřištích a mít ten velký bag se svým jménem. A tak jsem krůček po krůčku pracoval na tom, aby se mi ten sen splnil.

Měl jsem štěstí v tom, že na moje domovské hřiště Royal Oaks v Dallasu jezdilo hodně hráčů z tour, aby pracovali s mým trenérem Randym Smithem. A tak jsem mohl už od svých sedmi let takříkajíc z první řady sledovat, co musím dělat, abych se dostal na tu nejvyšší úroveň – od švihu přes přípravu až po přístup. Profesionálové jako Justin Leonard, Harrison Frazar nebo Gary Woodland byli nesrovnatelně lepší než já, ale vzal jsem si od nich spoustu věcí, které jsem musel napodobit, abych se dostal tam, kde byli oni.

Pak už šlo jen o to, pilně pracovat na své hře a soustředit se na to, abych se krok za krokem zlepšoval – od juniorských turnajů přes univerzitní ligu až do Q-school. I jako profesionál jsem se zkrátka snažil pomalu, ale jistě průběžně zkvalitňovat svou hru i fyzickou připravenost. Nedíval jsem se moc daleko dopředu. To, že jsem nakonec na PGA Tour vyhrál několik turnajů včetně Masters a stal se světovou jedničkou, bylo tedy nakonec jen vedlejším produktem toho, že jsem nic nekomplikoval a zůstával nohama na zemi. A na tom nehodlám nic měnit ani teď.

Podobný přístup určitě zafunguje i u vás. Zaměřte se na to, abyste pořád dělali malé pokroky. S pomocí Randyho bych vám chtěl ukázat, jak můžete i vy pozvednout svou hru zase o úroveň výš. Zlepšíte se v základních golfových dovednostech, budete mít pestřejší rejstřík ran pro různé situace na hřišti a budete mít taky víc sebevědomí na to, abyste je dokázali zahrát.

– S MATTHEWEM RUDYM

 

JAK SI SPRÁVNĚ STOUPNOUT K PUTTU

V čem jsem se opravdu hodně zlepšil, to je puttování. V dospívání pravda patřilo k mým silným zbraním, ale když jsem v roce 2019 pronikl na PGA Tour, puttoval jsem spíš průměrně. A tak jsem se vrátil k základům předúderové přípravy, opravdu se jich začal držet, a puttování hned bylo konzistentnější. A to je velmi důležité pro to, abyste dokázali dotahovat do konce dobře rozehrané turnaje.

Dráhu puttu si vždycky rozdělím na třetiny, přičemž nejvíc pozornosti věnuju třetině, která je nejblíž jamce. Proč právě té? Protože tam, kde míček běží nejpomaleji, také nejcitlivěji reaguje na sklon terénu. Navíc když čtu putty tímhle způsobem, udělám si ucelenější obrázek o tom, kudy míček k jamce poběží. Osvědčilo se mi to jako mnohem spolehlivější metoda než ta klasická, při které jen určíte místo na greenu, kde se putt zlomí. U té navíc hrozí, že podvědomě natočíte tělo příliš k jamce, takže postavení těla nebude odpovídat tomu, jak jste putt přečetli. Místo toho si musíte ohlídat, abyste měli ruce a chodidla rovnoběžně se začátkem zamýšlené dráhy puttu. Taky se snažím být trochu pružný v kolenou, abych neměl horní polovinu těla v takovém napětí.

SLOVA TRENÉRA RANDYHO

ANALYZUJTE JAMKU ODZADU

„Až do nějakých 16 či 17 let nebyl Scottie bůhvíjaký bomber, takže musel hledat svou konkurenční výhodu spíš v přesnosti, krátké hře a puttování. A to dělal tak, že si důkladně zanalyzoval jednu každou jamku u nás na Royal Oaks a přemýšlel: Kde a jak se dá na green dostat po zemi? Jak tenhle zlom na greenu ovlivní přihrávku? Většina hráčů se čtením greenu zabývá až při puttování. Ale Scottie ne. Jednou když ještě jako kluk hrál na Royal Oaks s mým synem Blakem, podařilo se mu na 2. jamce trefit 5-dřevem green a míček málem skončil v jamce. Blake už byl v tu chvíli na greenu a zavolal na něj: ‚Olízlo to jamku!‘ A Scottie zcela vážně zakřičel: ‚Z které strany?‘ “

HRAJTE KRÁTKÉ RÁNY JEDNODUŠE

Když zlepšíte svou hru okolo greenů, budete hrát v průměru lepší skóre. Aby se vám krátké rány dařily častěji, musíte přehodnotit práci rukou při švihu. Třeba moje klasická rána z bunkeru vypadá tak, že hraju míček vpředu ve svém postoji a ruce mám naopak trochu vzadu, takže shaft je na začátku švihu odkloněný od cíle. Pak napřáhnu a švihnu tak, abych měl váhu pořád uprostřed, přičemž mám mnohem míň zalomené zápěstí a míň výrazné vypuštění hole než většina hráčů. Na to, abyste trefili dobrou ránu, vlastně potřebujete práci rukou mnohem míň, než myslíte. Já zapojím ruce do švihu jen v případě, že chci do rány dostat víc spinu. Pak pomocí rukou urychlím vypuštění hole.

Totéž platí u pitchů. Ani při nich se ruce moc nedostanou ke slovu. Já rád hraju ránu, které říkám „hook spinner“, poněvadž míček při ní přistane a běží kontrolovaně. Hraje se tak, že zaujmete postavení s kolmou lící a během samotného švihu se snažíte v impaktu dostat shaft do stejné pozice jako na začátku. Netahejte za grip a ani jinak nepoužívejte ruce k tomu, abyste dostali hůl zpět k míčku. Nezastavujte otáčení hrudníku a rotaci hole – a podaří se vám krásně projet hlavou hole podél země a čistě trefit míček. Pokud se vám u pitchů stává, že vykrajujete velké divoty, bude to patrně tím, že moc zapojujete ruce.

RANDYHO SLOVA

PŘÍPRAVKA

„Chodila sem spousta hvězdných hráčů a Scottie měl možnost je pozorovat a nasávat to do sebe jako houba. Dokonce chodil na trénink v dlouhých kalhotách, protože to tak u hráčů z tour viděl. Jednou Kris Cox hodinu trénoval hru z bunkeru a Scottie ho celou dobu upřeně pozoroval. Jakmile Kris odešel, zaujal Scottie jeho místo a začal hrát bunker shoty sám, i když jeho wedge už měla pěkně opotřebované drážky. Příklad všech těch profíků, jako byli Kris, Justin Leonard, Harrison Frazar, Gary Woodland, Martin Flores, Martin Laird nebo Paul Haley, mu moc pomohl. A teď je to naopak on, kdo je v Royal Oaks středem zájmu mnoha juniorů. Tak to tady u nás chodí. Je to jako knihovna, ze které si knížky berete, ale taky do ní přinášíte ty svoje.“

 

CELÝ ČLÁNEK naleznete v květnovém vydání magazínu Golf Digest C&S, které vyšlo ve čtvrtek 26. KVĚTNA 2022