Když se někdo oddá golfu

Rád si s lidmi povídám a moje místo je mezi hráči. Jen manažerská práce v kanceláři by nebyla nic pro mě

Ke golfu se každý z nás dostává jinak. Málokdo z nás si ho ale vybere jako poslání nebo již od začátku ví, že jeho místo není na odpališti první jamky s holí v ruce, ale v zázemí a službách těm, kdo golf mají jako zábavu. JAN KRONUS, tenhle věčně usměvavý klučík, se ke golfu dostal vlastně náhodou – ani ho v té době nehrál. Od karlštejnské recepce ale ušel už pěkně dlouhou cestu, která ho zavedla až do Abú Zabí na hřiště Yas Links, kde se staral o ty největší hvězdy golfu i Formule 1. Náš rozhovor probíhal v klubovně hřiště PGA National v Nebřenicích, v červnu, na Medarda, kdy venku pršelo a bylo jen 15 stupňů. Povídání tedy nemohlo začít jinak než vzpomínkou na zimu v Emirátech.

Nechybí ti teď teplo v Abú Zabí? To ano, to chybí. Jsem typ člověka, který má rád teplo, ale ne úplně vedro, a ne úplně zimu a zima v Emirátech je ideální. Navíc je to období, kdy do Abú Zabí všichni nejvíc jezdí a hřiště jsou plná. Přes léto se tam golf hrát moc nedá, ale od listopadu do února jsou tam teploty jako u nás v červnu.

Takže občas i zaprší? Zažil jsem tam déšť jen jednou, dvě hodiny, ráno, a to jsme museli na celý den zavřít. S vodou tam nikdo moc nepočítá. Na hřišti nejsou drenáže, takže po dvouhodinovém deštíku všude stojí louže a nedá se hrát.

Trochu jsme ale přeskočili tvoje začátky. Proč sis vybral golf? I když celá moje rodina golf hraje, tak to byla náhoda. Před jedenácti lety jsem se vrátil z dvouletého studia angličtiny a práce v australském Sydney a nevěděl, co dělat. Kamarád měl tehdy známé na Karlštejně a já od nich dostal nabídku pracovat na recepci. V té době jsem golf ještě ani moc nehrál, ale díky rodině jsem o něm alespoň něco málo věděl.

Ale jen u recepce to nekončilo? To ne. Později jsem si udělal marshallské zkoušky, malého rozhodčího, a objevování golfu se mi zalíbilo. Začal jsem mít golf rád. To se nezměnilo ani po jedenácti letech a pořád se každý den do práce těším.

Změnila se tvá očekávání? Těžko říct. Do golfu jsem vstupoval jako do jakékoli jiné práce a nevěděl, co od ní očekávat. Najednou z toho bylo zaměstnání v krásném prostředí, s nádherným výhledem do přírody a místo, které musí mít člověk rád. Časem zjistíš, že to je víc než práce. Jsem člověk, který si rád popovídá s lidmi, a golf je pro to ideální. S každým se můžeš bavit o čemkoli. Můj pohled na golf se nezměnil, jen jsem ho začal mít víc a víc rád. Nejdřív to byl Karlštejn a teď už jsem třetí rok na hřišti PGA National Czech Republic v Nebřenicích.

V našich podmínkách je ale golf sezonní práce. Co v zimě, kdy jsou hřiště zavřená? Tím, jak se na mě na Karlštejně nabalovalo víc práce, bylo ji potřeba dělat i v zimě. Byla to převážně kancelářská práce, ale to mě moc nebavilo. V Nebřenicích jsem se proto rozhodl první zimu trávit mezi greenkeepery. A bylo to super. Najednou vidíš hřiště z jiného pohledu a načerpáš do sebe úplně jinou atmosféru. Vlastní provoz a greenkeeping jsou dva odlišné světy, které se mi díky tomu spojily. Každému bych tuto zkušenost doporučoval. Ze sekačky je na hřiště úplně jiný pohled. I díky tomu mezi námi dnes probíhá daleko rychlejší komunikace.

Byl to až Troon, kdo ti pootevřel dveře do velkého světa golfu? Když jsem na Oaks Prague nastupoval, ani jsem společnost Troon Golf neznal, ale už při vstupním pohovoru mi naznačili, že možnost jet pracovat na jiná hřiště tu je. Sám jsem ale ani podobnou příležitost nečekal. A zničehonic jsem už po dvou letech dostal nabídku jet na stáž do Abú Zabí, a nakonec dokonce na hřiště Yas Links.

Na jakou pozici? Stejnou jako mám tady u nás, tedy Outside Service Assistant Manager.

Co to znamená? Troon garantuje určitý typ služeb, které musí zákazník vždy dostat a jsou jejich standardem. Začínají a končí samozřejmě pozdravem a úsměvem. Na rozdíl od českých hřišť to je třeba přítomnost startéra na prvním odpališti, asistent na parkovišti, který každého hosta přivítá nebo se s ním rozloučí, očistí mu hole a pomůže mu s vykládáním nebo nakládáním bagu na buginu nebo do auta. Pak je to asistent na drivingu, který opět umyje hráči hole, doplňuje míčky a stará se o to, aby každý byl na prvním odpališti včas. Místo klasického marshalla máme Player Assistanta, který se pohybuje po hřišti a je hráčům k dispozici. To celé mám vlastně na PGA National na starosti a s tím jsem šel i na Yas Links. Nejel jsem tam s tím, že budu jen posledním členem týmu, ale celý tým jsem měl v pozici Supervisora na starosti.

Jaký je rozdíl mezi resortem Oaks Prague a Yas Links v oblasti služeb? Z tohoto pohledu žádný, snad jen, že v Abú Zabí všichni hrají na buginách. To je tam téměř všude povinnost, i když Yas Links možnost jít pěšky dává. Pro mě to znamenalo třeba každé ráno zajistit přistavení 80 bugin před klubovnu a večer je nechat umýt, zaparkovat a dobít.

Kolik hráčů tam denně projde hřištěm? V zimním období to je kolikrát přes 200 hráčů ve skupinách po deseti minutách. Největší nápor je od sedmi ráno do dvou odpoledne, to je vždy plno. Pak už je hráčů méně a stihne se odehrát méně jamek. Je to dáno i podmínkami, kdy v sedm ráno slunce vyjde a v sedm večer zapadne.

Jsou hosté v Abu Zabí náročnější? To je otázka. Jiné to je u Evropanů, kteří jsou zvyklí se o své vybavení postarat sami, jiní jsou místní hráči nebo Američané, kteří kompletní servis s tím, že na své vybavení vůbec nesahají, očekávají. Jen sesednou z autíčka a jdou do klubovny. O to, aby našli čisté hole v autě, se stará personál resortu. V Evropě na to ještě nejsme tolik zvyklí a stále to považujeme za neobvyklé. Na našich hřištích, kde podobné služby nejsou běžné, o to víc. Třeba jen s mytím holí se čeští hráči cítí až nekomfortně. Přitom je to služba, která je již v ceně hracího poplatku obsažena a host by ji měl dostat. Ale zlepšuje se to. Hráči si zvykají a už se občas i stane, že jen dostaneme klíčky od auta a o víc se host nestará. Stačí podobné služby nabídnout a golfisté si rychle zvyknou. Nebude jim to připadat divné, budou podobné služby za své peníze očekávat.

V čem je kouzlo dobré služby? Vidět svět z pohledu hráče a chápat, co potřebuje vědět: Kam jít na recepci, kde je driving, kde je první odpaliště a kdy je startovní čas. Jen vystoupit z auta a o víc se nestarat. Nemuset žádnou otázku pokládat, všechny informace dostat včas a až je budu potřebovat.

Mezi oběma hřišti je ještě jedna spojitost – obě jsou z pera architekta Kylea Phillipse. Měl jsi šanci si na něm zahrát? Měl a zahrál. Vyzkoušel jsem si všechna hřiště v Abú Zabí a mám možnost je porovnat. Spojitost ale nehledejte. PGA National je inland links, Yas Links je klasický links. Navíc u moře a s typickým ostrým větrem. Zažil jsem tam třikrát i úplný extrém, který končil písečnou bouří. Dvakrát to byla typická žlutá stěna, kdy ani nemůžete ven a písek máte všude.

Jak se na hřišti, jako je Yas Links, chovají světové celebrity? Na to nejsem asi ten správný člověk a vlastně je ani neznám. Nikdo vám to ale nedá najevo a ani poznaní být nechtějí. Golf sami berou jako relax a celebritou v tu chvíli být nechtějí. Stejné to je i u nás na Oaks Prague. Na hřišti si chtějí užít svůj čas a nebýt obtěžováni. Povinností Troonu, kdekoli na světě, je splnit jejich očekávání, že zažijí kouzlo soukromí.

Přesto, prozradíš, kdo byl největší „troublemaker“? Těch moc nebylo, všude je to stejné. Největší troublemaker je vždy ten, kdo hraje pomalu. To vám hned všichni volají a chtějí to co nejrychleji vyřešit, ať už je to kdokoli. V tom se golf u nás nebo v Emirátech neliší. Pak Player Assistant lítá od jedné skupiny ke druhé a nemá čas na práci, pro kterou tam je.

Popohánět hráče? Ano i ne. Player Assistant je něco trochu jiného. Není na hřišti proto, aby hráče peskoval, ale aby je na první a druhé devítce pozdravil a pomáhal jim. Samozřejmě hlídá tempo hry, ale také je k dispozici, když třeba hráč někde zapomene hůl, potřebuje lékárničku něco speciálního přivézt apod. Na Yas Links nám na to kolikrát nestačili ani asistenti tři.

Něco přivézt, speciálního? No, třeba Angličané namraženou lahev vodky, tonik a nakrájený zázvor. (smích)

V listopadu se každý rok jede v Abú Zabí i závod Formule 1. Přišli si někteří jezdci zahrát? Nejen jezdci, ale i šéfové týmů. Konkrétně u nás byla několikrát skupinka Carlos Sainz z Ferrari, Lando Norris a Zach Brown z McLarenu a Carlos Sainz starší. Sám jsem je na hřišti startoval. Neuvěřitelní sympaťáci. Další den s nimi přišel ještě Sergio Pérez z Red Bullu. Čas na golf si zcela evidentně najdou a někteří si s sebou vozí i vlastní hole. Třeba právě Sainz. A hrají dobře. Norris prý hraje teprve tři roky, ale golfu totálně propadl. Konečně když už jste jezdcem F1 a vozíte si s sebou hole, asi to umíte nebo aspoň milujete. (smích)

Jsou ve skutečnosti opravdu tak malí a hubení? Sainz má normální postavu, Norris je ale opravdu maličký. Zase třeba Zac Brown by se asi do formule nevešel. Jeho první otázka na hřišti byla, kde je beer station a prodejna sladkých donatů. (smích) Jaké jsou ten den pin pozice nebo rychlost greenů, ho vůbec nezajímalo.

Vyžadují zvláštní pozornost? Naopak, nechtějí žádnou a ani od nás žádnou zvláštní pozornost nedostanou. To je jedno z pravidel Troonu – chovat se ke všem stejně a dávat pozor, aby je nikdo neobtěžoval, třeba s žádostí o podpis.

Takže jste v tu chvíli něco jako jejich ochranka? Dá se to tak říct. My se musíme postarat o to, aby je nikdo nerušil a mohli na chvíli vypadnout ze starostí svého běžného dne. To je pravidlo. Stejné to bylo v Nebřenicích, když k nám na trénink přijely sestry Kordovy nebo si přijede zahrát známý hráč nebo osobnost. Nikdo o tom nesmí vědět a pro nás jsou běžnými, byť vítanými hosty. Naší povinností je zajistit pro ně absolutní soukromí.

Byl jsi se na závod F1 podívat? Byl, na kvalifikaci i závod a celý okruh jsem si pak sám třikrát objel na kole. Byl jsem i třikrát ve Ferrari Worldu na nejrychlejší horské dráze na světě, která má zrychlení během pár vteřin na 280 kilometrů v hodině. Musíš mít brýle a koupit si speciální roušku. Ale na cenu se raději neptej – je, jako by byla posázená diamanty. (smích)

Co zahájení sezony DP World Tour a turnaj Rolex Series HSBC Championship, jak dlouho probíhají přípravy? Dva až tři měsíce předem se začínají navážet tribuny, probíhá výstavba turnajové klubovny a plánuje se, kudy budou chodit diváci. Yas je links, ale tam, kde je běžně tráva, jsou v Abú Zabí písečné duny a řešit se musí, aby z nich diváci nepopadali do hřiště. A jak bude fungovat náš provoz. Čím se hřiště před turnajem zlepšuje, tím větší je o něj zájem, jenže najednou se nedostanete buginou kvůli stavbě velké tribuny z jamky devět na jamku deset. Musíte všechny přeprogramovat, protože cesta vede přes terasu hlavní klubovny. Musíte operativně řešit věci, bez kterých by hřiště vůbec nemohlo fungovat.

Stoupá nervozita? Ani ne, jen se plánuje, co bude naše práce v průběhu turnaje. Nervozita stoupá jen v managementu, tým dostane přesný rozpis úkolů. Já osobně jsem začal být nervózní až ve chvíli, kdy se blížil příjezd prvních velkých hvězd.

Takže se ti z velkých hvězd rozklepala kolena? Ano, ale byl to velký zážitek. Jako první přijel Adam Scott, dokonce o den dřív než ostatní. Má na vedlejším hřišti členství a v Abú Zabí je poměrně často. Když pak ale vidíte Roryho McIlroye, a co se kolem něj děje, na to nikdo z nás není zvyklý. Máte šanci ho jen pozdravit, k rozhovoru se nedostanete a na nervozitu není čas.

Jak se k vám hráči chovali? Velmi profesionálně a mile. Každý vám odpoví na pozdrav nebo se zeptá, jak se máte. Před turnajem bývá i uvolněnější atmosféra a jsou to velcí vtipálci. K těm nejpřátelštějším patří Viktor Hovland, který je klidný a v pohodě celý turnaj, jako by o nic nešlo, nebo Collin Morikawa, i když okolo sebe stále má televizní štáb. S nimi si máte možnost i krátce popovídat. Na Rorym je zase vidět velká soustředěnost a moc toho nenamluví.

Kdo z nich byl nejvtipnější? Thomas Pieters, ale to je známé už z Albatrossu. Má rád srandičky a pořád někoho popichuje. Navíc mu přálo štěstí, nemusel hrát v písečné bouři a turnaj vyhrál. A pak Jihoafričan Erik van Rooyen s tím svým velkým knírem. Ten si dělal srandu snad z každého. Ale největší legraci si všichni společně dělali z McIlroye. Hned vedle je zábavní park Warner Brothers a na drivingu se v tréninkovém kole objevili kačer Donald a králík Bunny. Když se pak Bunny pokoušel vedle Viktora Hovlanda odpalovat a vůbec nebyl schopen míček trefit, všichni hned začali mluvit o tom, že v převleku je nejspíš Rory. (smích) Je to taková partička dobrých kamarádů.

Jako o velkém vtipálkovi se mluví o Ianu Poulterovi, je to pravda? Možná to tak je, ale já mám spíš opačnou zkušenost. Zrovna s ním jsem musel řešit největší problém, když nám na drivingu došly míčky Titleist Pro V1. Všichni hrají Pro V1x, jen Poulter ne a firma nám jich dodala málo. Prostě jsme jich v tu chvíli neměli dost. Musel si vzít xka, byl z toho nepříčetný a já se musel osobně omluvit. I to se může stát, tentokrát to naše chyba nebyla, ale někdo to odnést musel.

Jak je to vůbec na podobném turnaji s míčky? To je největší problém a starost. Na drivingu jsme měli osm typů tourových míčků – ani jsem do té doby netušil, že jich tolik je. Většina hráčů používá Titleist Pro V1x, Poulter Pro V1, někdo Callaway Chrom Soft, jiný Chrom Soft Low Spin, Fleetwood a Lowry hrají Srixon, někdo hraje TaylorMade TP5, někdo Bridgestone B X a pak je tu Rory, který má sice TP5, ale svoji vlastní kolekci. Jemu speciálně přišlo přes DHL 300 míčků s tečkou a ty nesměl dostat nikdo jiný. Přes vysílačku jen dostanete zprávu, že se hráč blíží na driving, a musíte mít jeho míčky připravené. Jeden člověk míčky sbírá, tři je třídí a myjí, další je připravuje do košíků, aby byly kdykoli k dispozici, a dva se starají o samotný driving. Velký blázinec. Třeba jen Rory přijde na driving i třikrát denně. Nebo Poulter, když to nečekáte. (smích)

Kolik času tráví hráči na drivingu? Před hrou má každý svůj rituál, ale co mě nejvíc překvapilo, bylo, že málokdo jde na chipping green. Většinu času jsou jen na drivingu. Nebo jsou hráči, kteří jdou jen na putting green a před soutěžním kolem neodpálí jedinou ránu. Po kole to je jiné, to si hodně z nich přijde opravit to, co jim ten den na hřišti nešlo. Pak tam zůstanou klidně i dvě nebo tři hodiny. A vidíte i profesionály, jak dokážou kolem sebe vzteky házet holemi, když se jim kolo zrovna nepovedlo.

Kolik potom má tvůj pracovní den hodin? Běžná je devítihodinová směna a střídáme se, ale já měl to „štěstí“, že kolega ještě před tréninkovým kolem onemocněl, takže to pro mě znamenalo 16 hodin denně. Ale stálo to za to.

Nechybělo ti v Abú Zabí české pivo? Chybělo a taky mi dlouho trvalo, než jsem zjistil, jak se k němu vůbec v Emirátech za nějakou normální cenu dostat. Plzeň tam nekoupíte, dá se sehnat jen Budvar nebo Heineken, v prodejně na alkohol, ale to musíte jet deset minut taxíkem.

Co nám v poskytování služeb stále chybí? Rozdělme to na Troon a ostatní. Ať přijedete kamkoli, na hřištích, která pod Troon Golf spadají, dostanete stejný servis, jinde žádná konzistence není. Zvláště u nás třeba na mnoha hřištích chybí pozice marshalla a nikdo nehlídá tempo hry. Hráčům pak chybí informace a nikdo neví, co se děje. Mně osobně chybí standard a pravidelnost. Jiná kvalita a rozsah služeb jsou v pondělí, jiné ve středu nebo v neděli. A pak je tu stálost věcí a nastavení, nebo dokonce absence jakýchkoli pravidel. Ve své podstatě si každý standardy nastavuje sám a na každém hřišti to je jiné. Mezi hráči je pak zmatek. Každý po nich chce něco jiného nebo po nich nechce vůbec nic a služby nejsou.

Co příští zimu? Už ji řeším, ale zatím o tom nechci mluvit. Jen vím, že to zase bude na Blízkém východě a v zimě budu zase pracovat na hřišti.

Co je tvým snem? V jaké pozici a na jakém hřišti by ses rád za deset let viděl? Nechci práci v kanceláři, měla by to být pozice mezi lidmi, nějaký post mezi ředitelem golfu a hráči. Tam, kde to schytáváte z obou stran, a tam, kde se prodává české pivo. (smích)

– S ROBINEM DRAHOŇOVSKÝM