Kestřany za trylků ptačích pěvců

JIHOČESKÉ HŘIŠTĚ v Kestřanech poblíž Písku bylo otevřeno v roce 2003, respektive tehdejší první devítka. O pět let později, v roce 2008, vzniká druhých devět jamek. Šev těchto dvou částí je dodnes vidět, ale to nic nemění na klíčové přednosti, kterou hřiště má: okolí s nádhernou přírodou.

Hřiště u Písku, to je procházka krásnou krajinou, která má harmonický ráz

Na kestřanské hřiště jsem si v prvním desetiletí 20. století zajel několikrát a vždy se mi tu líbilo. Devět ryze rekreačních jamek bylo příhodně rozloženo v prostoru na okraji lesa a u velkého rybníku, kde hnízdí početné kolonie ptáků. Když se areál rozšířil na osmnáct jamek a vznikla tu větší klubovna, byl jsem zvědavý, zda si hřiště svůj domácký a vstřícný charakter uchová. Atmosféra se nezměnila, ale nové jamky tehdy nenadchly ani mne, ani spoustu dalších hráčů. Byly těžké, velmi sportovní, s náročnějším kopcovitým profilem. Vrcholem pak byl třípar cca 180 metrů dlouhý, hraný na ostrovní green. Pro 95 % hráčů na první ránu (green v regulaci) v podstatě nehratelná jamka.

Věci se ovšem v průběhu času změnily a dnes má tahle jamka přívětivých 115 metrů. Areál také po otevření druhé devítky procházel vlastnickými změnami. Podstatnou novinkou je, že od letoška hřiště patří současnému majiteli hřišť Mnich a Nová Bystřice. Jde tedy o jihočeskou synergii. Je tu i naděje, že hřiště ožije o něco více, než tomu bylo v minulých letech, kdy bylo v pronájmu.

Ať už vyvolávají některé jamky nejrůznější názory, podstatný je jeden fakt: Kestřany jsou hřiště s krásnou přírodou. Hráč jde krajinou, která má harmonický ráz. Jsou tu jamky intimní a velice klidné (na první devítce), lemované vznešenými alejemi, jsou tu ale i pasáže monumentální, z nichž se otevírají nádherné výhledy na jihočeské vrchy se Šumavou v dálce.

Na hřišti jsem hrál první květnový víkend a bylo tu krásně. Všude ticho, jen ptáci v okolí zpívali. Anebo na rybníku občas křikli. Start labutí z rovné hladiny Hliněnského rybníku – nádhera. A do toho kvákající žáby. Na chvíli jsem přerušil hru a jen se kochal tou přírodní symfonií.

V Kestřanech má hráč ve svém zorném poli prakticky jen zeleň a pak horizonty kopečků a kopců jižních Čech. Svým dílem se o utěšený dojem zasloužila i voda, a to zmíněný velký Hliněnský rybník, ale i druhý rybník ve spodní části areálu u druhé devítky, okolo nějž se obtáčí pětipar číslo 14. Ten zajímavě klame tělem: Z odpaliště to vypadá, že místo dopadu pro drajv je úzké, reálně však zdaleka tak malé není. Jamka nahání strach, a přitom není až tak obtížná.

A to nakonec platí pro celé hřiště. Jakkoli jsem některé dlouhé jamky rozhodně mohl zahrát na par, protože prostě nemám délku na to, být na greenech v regulaci (např. pětipar 554 m, čtyřpar 390 m), hřiště bylo naopak vstřícné na greenech. Byly spíše pomalejší, ale právě proto dobře držící rovnou linii. Což mi vyhovovalo. Nakonec jsem zahrál na sebe výtečných 78 ran při 29 puttech (to bylo těmi greeny), takže i mně hřiště přesvědčilo, že není až tak obtížné.

Co jsem vedle přírody musel rovněž ocenit, je postupné zrání areálu, jeho posun o kus výše v rovině úpravy a celkové vyspělosti. Zajímavé mi pak přišly i volné plochy přímo u klubovny, kde je potenciál pro vznik nejen golfového, ale komplexně volnočasového centra. Výhodou určitě je to, jak je místo stranou veškerého ruchu. Člověk tu má pocit, že skutečně vypadl ze shonu dnešních dní, a může si tu užít pohodu.

Kestřanské hřiště tak v sobě má šanci na dobrý rozvoj do budoucna. Jakým směrem se vydá, to jistě brzy uvidíme.

– S ANDREJEM HALADOU