Caddie v utajení: Proč jdeme nosit bag i hráči, který často střídá kedíky?

MOŽNÁ MÁTE ZA ŠÉFA PĚKNÉHO PITOMCE. Nebo jste v nějaké práci dočasně, případně vás nebaví, co děláte, ale nic lepšího není na obzoru a složenky se samy nezaplatí.

Jestli na vás něco z toho platí, tak asi chápete, proč se necháváme najímat i od hráčů, kterým říkáme „zabijáci kedíků“. To jsou ti, kdo si najímají a pak zase vyhazují nosiče takovým tempem, že si říkáte, kam všichni mizí. Ve skutečnosti ale „zabijáci kedíků“ nejsou takoví bídáci, jak si fanoušci myslí. Lidé se totiž domnívají, že jde o prchlivé choleriky, kteří si na caddies vylévají zlost nebo je vyhazují uprostřed turnajového kola. Takové výbuchy jsou vděčným soustem pro média a ano, tomu hráči už si nikdo neodpáře pověst tupouna, ale pravda je, že změna zaměstnavatele je běžnou součástí naší profese a zpravidla nijak dramaticky neprobíhá.

Já sám jsem udělal zkušenost se zabijákem kedíků dvakrát. Poprvé to bylo hned zkraje mé kariéry. Měl jsem tehdy za sebou už pár poměrně úspěšných štací, ale všechno to byly jen záskoky nebo spolupráce na zkoušku. Hledal jsem něco dlouhodobého. A pak mi zavolal manažer jednoho mladého hráče, který měl nejdřív tři roky stejného nosiče, ale pak za dalších 15 měsíců vystřídal hned čtyři. Tomu hráči jsem prý padl do oka a chtěl vědět, jestli bych pro něj chtěl pracovat. Byl podzim a objeli jsme toho dost – celkem pět startů, při kterých se nám docela dařilo: Poprvé po řadě měsíců dokonce pronikl do top 10, dvakrát se vešel do top 25 a pokaždé prošel cutem. Vypadalo to, že po pár neslaných nemastných sezonách se začíná zase rozjíždět. V půlce listopadu jsem ale od něj dostal zprávu, že si práci se mnou sice užil a že nám to spolu klape, ale že jeden jeho spoluhráč z dob univerzitního týmu by si chtěl vyzkoušet práci caddieho, takže on už mé služby nebude potřebovat. Byl jsem trochu naštvaný – to by byl asi každý, když přijde o práci, navíc když si v ní vedl dobře. Ale víte co? Já mu to nevyčítám. Snažil se být prostě dobrý kamarád, a hlavní bylo, že se mu vrátila sebedůvěra. Nicméně nový caddie nevydržel ani do léta, dotyčný hráč pak vystřídal několik dalších nosičů a nakonec přišel o kartu na tour.

Druhý zážitek mám s hráčem, který je u fanoušků hodně oblíbený, ale mezi caddies se o něm proslýchalo, že je jako zlostné děcko. Navíc těsně před tím, než nabídl práci mně, vystřídal v rychlém sledu dva jiné nosiče. Ale já ho poznal jako člověka s dobrým vychováním a úžasným smyslem pro humor. Při naší první spolupráci jsme neprošli cutem. Hned na dalším turnaji málem vyhrál a potom dvakrát prošel cutem, byť daleko od předních příček. Na pátém společném turnaji začal velmi dobře, ale v pátek musel odstoupit, protože si zranil zápěstí. A v neděli dopoledne mi zavolal jeho manažer s tím, že končím. Ale než jsem se stihl rozčílit, pokračoval: Prý se stará o univerzitního hráče, který za měsíc přejde k profíkům, a jestli bych se chtěl ucházet o jeho bag. Vyklubala se z toho dočasná spolupráce, ale když skončila, přešel jsem k jinému hráči stejného manažera a tomu už nosím hole… už ani nevím, jak dlouho.

Jistě, celé to bylo divné, a pokaždé, když změním bag, se lidé ptají, co se stalo. Upřímně – nestalo se nic. Prostě se to přihodilo.

Fanoušci sledují vztahy mezi hráčem a caddiem, jako mají Spieth a Greller, a myslí si, že to je standard. Ale jde naopak o výjimku. Ti dva jsou jako manželé. A jak vždycky říkám začínajícím caddies, jestli čekáte takový vztah, semele vás to. Dívejte se na vztah s hráčem radši jako na románek. Možná to vyjde, ale spíš ne. Některé románky trvají týden, jiné i roky, ale dřív nebo později skončí. Zkuste si to užívat, a když se z toho vyvrbí trvalý vztah, tím líp.

Přiznávám, že ne každý caddie to vidí tak pozitivně jako já. Někteří by se k hráči, který má takovou pověst, ani nepřiblížili. Ale já to beru tak, že pokud se o nějakém hráči traduje, že jedná s kedíky tvrdě a propouští je při prvních náznacích problémů nebo úplně bezdůvodně… pak musí být na tour už tak dlouho, že si podobnou reputaci stihl vybudovat, což znamená, že to musí být zatraceně dobrý plejer. A víte, kolik dneska golfisté na tour vydělávají. Takže i když se u tohohle bagu asi moc dlouho neohřejete, pořád si můžete přijít na slušné peníze.

Důvody, proč se někdo nechá najmout hráčem, o němž ví, že ho zřejmě brzy zase propustí, se různí. Jedna věc je, že už jen dostat se na tour jako nosič holí je těžké, a ještě těžší je se tam udržet – takže jakmile se naskytne volný bag, spousta z nás nehledí na nevýhody. Nějak si na živobytí vydělat musíme. Některý caddie se chce zase dostat do hledáčku manažerů a dalších hráčů, takže až budou mít práci, vzpomenou si na něj. Ale upřímně řečeno, někde hluboko uvnitř taky všichni věříme, že právě my budeme ti praví, s nimiž to tomu hráči začne klapat. Caddies jsou obecně skromní hoši, ale trocha profesní pýchy v nás je. Kdybychom si nefandili, nemáme na tour co dělat.

– S JOELEM BEALLEM