Život tam nahoře: Dnešní elitní profesionálové mají specialisty prakticky na všechno

COLLIN MORIKAWA MÁ ČLOVĚKA, který se mu stará o chodidla. Ne, vážně. Tenhle 25letý dvojnásobný vítěz majoru zaměstnává dva odborníky, kteří mu připravují cvičební plán na míru, a jeden z nich, Rian Chab, se zvlášť zaměřuje na Morikawova chodidla. „Při chůzi je pro lidské chodidlo přirozená jak pronace, tak supinace,“ vysvětluje Chab. „Když převládne jen jedna z těchto poloh, má to negativní vliv na to, jak tělo vykonává ostatní pohyby. Tím nechci říct, že za vším jsou nohy, ale když jim nebudete věnovat pozornost, může se stát, že různé úpravy ve švihu, které uděláte, nebudou fungovat tak dobře, jak by mohly.“

Vítejte ve světě moderního golfového profesionála, kterému dominuje týmová práce víc než kdy dřív. Život profesionálů byl dlouhá léta synonymem nebojácného individualismu a je pravda, že holí švihá pořád jen jeden člověk. Ale za každým jménem na leaderboardu se skrývá překvapivé množství spolupracovníků, kteří pomáhají hráči najít i tu nejmenší výhodu nad ostatními. Zajděte si v úterý před turnajem PGA Tour na tréninkové plochy, a uvidíte caddies, trenéry švihu, trenéry krátké hry, trenéry puttování, sportovní psychology, experty na vybavení, fitness trenéry, biomechaniky, datové analytiky… a ano, možná i člověka přes chodidla.

Pokud jde o kedíky, ti pochopitelně nejsou ničím novým. Totéž můžeme říct o trenérech švihu, kteří těm nejlepším pomáhají už desítky let. Ale dnešní profesionálové využívají služeb expertů i z řady dalších oblastí – jako je dr. Sasho MacKenzie, profesor na katedře lidské kineziologie na Univerzitě sv. Františka Xaverského v Kanadě, který má doktorát ze sportovní biomechaniky. MacKenzie o sobě prohlašuje, že umí „optimalizovat golfové skóre“, a dívá se na hru z analytického hlediska. Většinou se věnuje spíš trenérům švihu, kterým vysvětluje švih z vědeckého hlediska, ale někdy pracuje i přímo s hráči. Jedním z nich je vítěz posledního US Open Matt Fitzpatrick. Ve spolupráci s Fitzpatrickovým trenérem švihu, Mikem Walkerem, a za pomoci technologie na zaznamenávání dat a počítačové animace MacKenzie pomohl Fitzpatrickovi během dvou let zrychlit švih o pět mil za hodinu. „Rychlost hlavy je rovnice,“ tvrdí MacKenzie, „a myslím to doslova – je součtem jednotlivých věcí, které golfista udělá. Dá se spočítat.“

MacKenzie určil několik způsobů, jak může Fitzpatrick zvýšit výsledek této rovnice, aniž by se švih změnil po pocitové stránce. Jedním z nich bylo silnější držení, a tak MacKenzie poradil Fitzpatrickovi, aby na tréninku odpaloval dlouhá, vysoká draw. Byl totiž přesvědčený, že mu to pomůže instinktivně zesílit úchop na začátku švihu. Jakmile si Fitzpatrick na tento švih zvykl, MacKenzie mu dal za úkol zesílit vypuštění hole a nasměrovat ho doleva jako na fade, jak to Fitzpatrick běžně hraje. Potom si MacKenzie ověřil u Walkera, že s postupem souhlasí, a nechal Fitzpatricka trénovat se systémem „The Stack“, který sám vyvinul a který je určený k budování rychlosti švihu. Výsledkem byl nárůst délky drajvů o devět metrů.

„Upřímně řečeno,“ přiznává Fitzpatrick, „fungovalo to úplně zázračně.“

Dalším expertem, který pracuje pro řadu hráčů, je dr. Bhrett McCabe, klinický psycholog, který poskytuje své služby mimo jiné Jonu Rahmovi, Samu Burnsovi, Billymu Horschelovi a Davisi Rileymu. Někdy uvidíte McCabea jít po boku takového hráče tréninkové kolo, ale většinou pracuje mimo golfová hřiště – třeba v kavárně nebo v domě, který si hráč na turnaj pronajal.

„Mým úkolem je zajistit, aby si víc věřili a aby zvládli všechno, co se jim může přihodit,“ popisuje McCabe. „Sebedůvěra neznamená vědět, že něco dokážu. Znamená to vědět, se zvládnu poprat se vším, co mě čeká. Vypadá vaše příprava na soutěžní kolo tak, jak by měla? Nebo jenom pokaždé řešíte problémy? A jste připravení čelit nejistotě soutěžního golfu a jít si za svým cílem, když se vystupňuje tlak? Když se mi podaří docílit toho, aby hráči věřili tomu, že tohle všechno zvládnou, tak se jim to na 99 procent také podaří.“

Taková sebedůvěra samozřejmě souvisí i s tím, že můžete věřit svým holím. Každý hráč na tour, i ti, kteří nemají sponzorskou smlouvu s žádnou značkou vybavení, využívá služeb zástupců, které jednotliví výrobci posílají na turnaje. Tihle zástupci mají na starosti to, aby jeden každý kus vybavení fungoval každý týden přesně tak, jak má. Patří mezi ně Kenton Oates, zástupce značky Ping, který takto objede 35 až 38 turnajů ročně.

Oates říká: „Vždycky v neděli nebo v pondělí se ptáme hráčů, kteří se chystají na turnaj, jestli nepotřebují gripy a jestli mají hole v cajku. Potřebujete neohranou lob wedge? Máte vybavení kompletní? Jak jste na tom s driverem? Jsme jako zastávka v boxech při závodech Formule 1 – hlídáme, aby měli všechno v pořádku, než se vrátí na trať.“

Jakmile mají hráči připravené tělo, správně nastavenou mysl a nachystané vybavení, přichází čas na herní strategii. V této oblasti kdysi profesionálové spoléhali na instinkt a zkušenosti, zatímco dnešní hvězdy mají experty na statistiku, kteří každému hráči dávají na míru ušité pokyny v závislosti na detailní znalosti jejich silných a slabých stránek. Sestavují jim dokonce podrobné tréninkové plány, v nichž kladou důraz na zlepšení v konkrétních oblastech hry.

Třeba takový Hunter Stewart. Není to pouhý sběratel statistik. Hrál golf za Vanderbiltovu univerzitu a v roce 2015 si zahrál ve Walker Cupu. Chvíli se zkoušel prosadit mezi profesionály, ale pak se ponořil do světa statistik a přemluvil dva profesionály, Mavericka McNealyho a Robbyho Sheltona, aby ho nechali jim zkusit pomoct. Teď pracuje pro sedm členů PGA Tour.

„Každý můj hráč má silné stránky jinde,“ vysvětluje Stewart. „Na stejné jamce sáhne jeden po driveru a druhý ne. Mí hráči nebudou hrát do stejných prostorů. Když jeden hráč nevyniká ve hře železy, zatímco jiný v ní exceluje, když je jeden skvělý v drajvování a druhý ne, pak strategie budou úplně jiné.“

Jeden z hráčů, který podle McCabea patří k naprosté špičce, má kolem sebe tak početný tým, že jeho udržování ho stojí nemalé peníze. Elitní hráči běžně zaplatí všem těm spolupracovníkům celkem až milion dolarů ročně. (Většinou dostávají za své služby určitou fixní částku a k tomu procenta z výher na turnajích.) Zeptal jsem se Collina Morikawy, jestli mu vadí, že musí ze všech prize money odloupnout takový díl. Z jeho odpovědi je vidět, jak to mají nastavené hráči v roce 2022, kdy je golf jeden velký byznys.

„Vzato kolem a kolem, investuju tak do svého podnikání, přispívám k budování značky,“ přemítá Morikawa. „Ať už tomu člověku platím letenku, nebo za to, že mi zkvalitní posilování, investuju tím do toho, abych se zlepšil a podával ty nejlepší možné výkony. Nepřijde mi zatěžko jim platit, protože se chci neustále zlepšovat a oni to mají stejně.“

- Dan Rapaport