Podvodníci? Spíš svévolníci

BYLI DVA A DOHROMADY jim bylo mezi 140 a 150 roky. Hrál jsem s nimi turnaj, v jehož názvu se skvělo jméno úctyhodné golfové osobnosti, která respektovala golfové zvyklosti a pravidla. Ti dva si ale s přesným dodržováním pravidel až tolik hlavu nelámali. Varováním mi mělo být už to, že skórkarty jsme si nevyměnili ve skupině běžným „rotačním“ způsobem, ale jak navrhli oni: „My jedeme v autíčku, tak si to budeme psát vzájemně.“ Oni se přitom znali, zatímco já se čtvrtým hráčem ve skupině nikoli.

S tak benevolentním výkladem pravidel jsem se už dlouho nesetkal

Andrej Halada

Hned na první jamce zahrál jeden z nich do lesa. Když hrál provizorní míč, neřekl, jak je označený, abychom při hledání rozlišili původní a provizorní. Lesní anabáze se opakovala na dalších jamkách, přičemž oba byli velmi úspěšnými hledači a nalézači míčů. Nechci tím proboha říct, že si ztracené míče nahrazovali jinými, z kapsy hozenými. Ale mne i kolegu překvapilo, že jejich míč se téměř v každém případě našel. A výhry z lesa také byly snadné.

Na jedné z jamek si jeden započítal o ránu méně. Protože si zapisovali vzájemně, neměli povinnost nahlas nám říkat, kolik hráli. Ale já se po té první zkušenosti po celé kolo vytrvale ptal: „Kolik jste hráli?“ Situace se ještě jednou opakovala – opět nahlášeno o ránu méně.

Chybně dropovali. Bez měření holemi při nehratelných míčích i free dropech. Bez náležité procedury spouštění z výšky kolen. Prostě si to „hodili“. Pravidlo o trestné oblasti (červené kolíky) znali, ale ve složitější situaci měl jeden z nich tendenci dropovat „výhodně“. Druhý zase nevěděl, kde dropovat v případě nepohyblivé závady (cesty). Když se puttovalo, stáli obvykle proti sobě a svým puttům. Mohli tak dobře vidět, jak green teče.

S tak benevolentním výkladem pravidel jsem se už dlouho nesetkal. I při běžném turnaji bych se nad tím pozastavil, ale na turnaji se jménem úctyhodné osobnosti mi to připadalo docela nevhodné. Snažil jsem se jejich hru sledovat, kontrolovat, ale jednak byli v lesích dost často a za druhé: S autíčkem byli vždy před námi, pak také skryti mezi stromy. Byli dva a já nestíhal všechny jejich rány registrovat, počítat, a ještě se soustředit na vlastní hru. Pokud jeden nahlásil pět, ještě jsem byl schopen ho korigovat na šest. Ale zda to bylo sedm, osm, nebo devět, to už nešlo. Jen na pětiparu v závěru kola jsem si dal záležet: Sledoval jsem každou jejich ránu a byl od nich na pět deset metrů. Jeden nakonec jamku škrtl a druhý… Míč jsem mu v lese našel, byl ve zlé pozici. Nestál jsem pak přímo u něj, ale ta výhra ven byla vskutku zručná. Měl jsem dojem, že si pozici mácháním hole před úderem o něco vylepšil.

Byli to zkušení golfisté hrající dlouho, s handicapy něco nad 20. Měli solidní krátkou hru, jeden z nich na svůj věk daleko drajvoval (až na typické slicy, kvůli nimž byl v lesích). Nešlo navíc o nějaké protivné, naježené staříky; jevili se lidsky fajn. Mé korekce přijímali. Zjevně už netoužili po nižším handicapu a asi ani po výhře v turnaji. Ale jako by si nemohli pomoci: Hráli „po svém“, jak už jsou léta zvyklí. Rozhodně bych je neoznačil za golfové podvodníky. Spíš za svévolníky. Vedla je k tomu jistá pohodlnost i flegmatičnost, dané vysokým věkem, něco se jevilo být už pod jejich rozlišovací schopnost. Ale byl v tom i nedostatek respektu k duchu golfu a také neznalost pravidel.

S kolegou jsme si říkali: Co s tím? Ale neměli jsme zájem hádat se a hrotit situaci. Nicméně mávnout nad tím rukou jsem taky nemohl. Vnitřně jsem se bouřil: Takhle se přece nehraje, nesmí hrát! Když neznáš pravidla, když je nechceš dodržovat, tak nejezdi na turnaje. A taky jsem si kladl otázku: Co když budou „na bedně“? Mám pak podat protest? Nevěděl bych… Naštěstí na bedně ani jeden nebyl.

Je nelehké tyto situace rozumně, s nadhledem a citem řešit. Naší chybou jistě bylo, že jsme přistoupili na to, že si budou vzájemně psát výsledky. V tom buďte vždy opatrní, to nevěstí nic dobrého. Výrazně to snižuje možnost vzájemně se ve skupině kontrolovat. Proto žádné rodinné nebo parťácké zapisování výsledků. Mohl jsem víc trvat na přesném dodržování pravidel a sledovat je krok za krokem. Ale to bych pak mohl svoji hru zabalit a jít s nimi jako rozhodčí. Jenže já chtěl taky hrát. Nakonec jsem svůj vnitřní přetlak vyřešil napsáním tohoto textu. Budiž tedy varováním pro všechny podvodníky i svévolníky, kteří se mnou budou hrát: Napíšu o vás! (G)