Na hřiště chodím meditovat: Není to čas přemýšlet nad hrou, ale nad dětmi, prací a plány do budoucna

HŘIŠTĚ HARBOUR TOWN Golf Links patří k nejpopulárnějším v Jižní Karolíně. Aby ne – hraje se na něm pravidelně jeden z turnajů PGA Tour, vítěz RBC Heritage bere tradiční červené kostkované sako, za jeho povedeným designem stojí legendární Pete Dye a Jack Nicklaus a bát byste se zde neměli jen vody, ale také aligátorů, kteří se občas procházejí po fairwayích. „Chce to klid a trochu odvahy,“ říká podnikatelka a filantropka MICHAELA BAKALA, která na ostrově Hilton Head žije a na hřišti je jako doma. Na golf chodí nejraději sama, k večeru, meditovat a hledat sílu nejen pro své dobročinné aktivity po celém světě.

Čím vás hřiště Harbour Town zaujalo? Je pro mě jak sportovní, tak srdeční záležitostí a každodenní výzvou. Je to vlastně jedno z prvních hřišť, která mě opravdu nadchla a taky potrápila. Trvalo mi několik let, než jsem ho dokázala zvládnout. Měla jsem k němu od začátku, a dodnes mám, velký respekt. Možná to tak na první pohled nevypadá, ale je velmi technicky náročné. Traduje se, že právě kvůli jeho technické náročnosti zdejší turnaj vynechával i Tiger Woods.

Co je na něm tak těžkého? Přeci jenom fairwaye jsou velmi úzké, uzavřené mezi vzrostlými duby a borovicemi, greeny pak velmi rychlé a poměrně malé. Když k tomu začne foukat, všichni mají co dělat, jen aby udrželi míček ve hře a neztratili spoustu ran mezi stromy, v bunkerech nebo ve vodě.

A vy, jak jste se s ním dokázala vypořádat? Asi jsem se s ním už skamarádila, je to teď i mé domovské hřiště. Mám ho opravdu ráda a pochlubím se – v poslední době na něm hraju na své poměry docela slušně. (smích)

Co pro vás vůbec znamená golf? Je pro mě nejen sportem, ale i odreagováním. Propadla jsem mu jak díky jeho kráse, pravidlům, prostředí a lidem, také také díky všemu, co s golfem souvisí. Moje golfová filozofie se vlastně shoduje i s mou životní: Je to svým způsobem jednoduchá hra, při které stačí držet hlavu dole a hrát rovně. Pro mě hrát s hlavou dole znamená pokoru a rovně neznamená jen směr, ale i poctivost. A ta se vždy počítá.

Co ještě se vám na golfu líbí? Je to sport, kde mohu hrát sama proti sobě, a navíc v krásné přírodě. Je to možná dáno mou podstatou – ráda si sama stanovuji cíle. Proto asi nejsem zrovna dobrou spoluhráčkou na turnajích, kde občas ztrácím nervy a za svou hru se stydím. Ale když si hraju sama pro sebe nebo s blízkými přáteli, tak se do míčku umím občas i trefit. (smích)

O čem přemýšlíte, když jste na hřišti sama? No, někdy při golfu přemýšlím až zbytečně moc. Nejčastěji přemýšlím nad dětmi, nad prací nebo plány do budoucna, nad našimi aktivitami. Někdy se na hřišti na sebe zlobím, jindy je mi do pláče. Jako každý člověk mám své radosti a strasti, které se mi honí hlavou. Víte, co je ale zajímavé? Mou hru to vylepšilo. Možná proto, že jsem na ni tak usilovně nemyslela. Jinak také čas na hřišti využívám k meditaci.

K meditaci? Ano, doma máme čtyři děti, kolem sebe pořád spoustu lidí a každý den dělám důležitá rozhodnutí, která mají dopad na spoustu dalších lidí a věcí. Proto je pro mě golf svým způsobem odpočinek a odreagování, kdy nemusím s nikým mluvit. Můžu si i dokonce sama pro sebe brblat nebo si v duchu zanadávat. Na hřišti Harbour Town je krásná příroda. Proto chodím hrát raději večer, kdy se po horkém dni vše začíná zase probouzet a hledat si něco k večeři. Můžete přímo z fairwaye pozorovat želvy, mnoho druhů ptáků, i orly, nebo aligátory, a přitom sledovat krásný západ slunce. V tu chvíli si řeknete, že není v životě nic krásnějšího. Čas, který si najdu na golf, považuji za výjimečný dar. Krásná hodina nebo dvě, které mám jen sama pro sebe.

Zmiňujete důležitá rozhodnutí. Týkají se i vaší filantropické činnosti, ve které podporujete talentované studenty? Jak složité je adepty na podporu vybírat? Je to výzva a zároveň pozitivní zkušenost. Náš stipendijní program Scholarship funguje 13 let a za tu dobu už pomohl splnit sen o špičkovém zahraničním studiu téměř dvěma stovkám studentů. Každý z nich musí projít náročným výběrovým řízením, ve kterém jejich schopnosti a motivaci posuzuje nezávislá odborná porota z řad akademiků a úspěšných profesionálů z nejrůznějších oborů. Každoročně se finálových pohovorů účastním, podílím se na přípravě, průběhu i vyhodnocení a se studenty sama ráda hovořím. Je pak velmi inspirativní sledovat jejich úspěchy a další životní cestu. Většina našich absolventů zůstává v kontaktu nejen s námi, ale jsou ve spojení i mezi sebou. Jsou aktivní, pomáhají další, nastupující generaci, vrací do společnosti zkušenosti, jež získali v zahraničí. Obrazně, ale i fakticky napomáháme měnit životy mladých lidí a tím i budoucnost Česka s pozitivním dopadem na nás všechny.

K vašim aktivitám patří i podpora role žen ve společnosti. Co si pod tím můžeme představit? Život mě opakovaně postavil do role, kdy jsem měla možnost mluvit k veřejnosti, a já si uvědomila, že mohu něco ovlivnit. Potkala jsem mnoho zajímavých žen a získala řadu cenných zkušeností v mnoha různých oblastech – v byznysu, v modelingu, jako ředitelka soutěže krásy, v politice, v médiích, aktuálně pak ve filantropii. K tomu je nutné připočíst, že v osobním životě jsem také maminka čtyř dětí a samozřejmě manželka.

Zároveň mám zkušenosti a srovnání s životem v různých zemích v zahraničí. Nejen ze své pozice patronky ankety Hospodářských novin Top ženy Česka se proto snažím pomáhat ženám, ale nejen jim, aby pochopily, že naše role by měly být vyvážené, partnerské a oceněné. Mít odvahu o nedořešených otázkách ve společnosti mluvit a ukazovat pozitivní příklady, že to lze, považuji za svůj životní cíl a náplň. Jsem pevně přesvědčená, a dokazuje to i řada statistik, že společnosti a země, které mají silné zastoupení žen ve vedení, vykazují lepší výsledky, a to nejen ekonomické. Příklady oceněných dam v naší anketě dokazují, že ženy jsou po právu spojovány s empatií, schopností spolupráce a uměním spojovat. Nejsem jistě sama, kdo potřebu toho všeho v poslední době cítí doslova na každém kroku. S nadsázkou říkám, že „budoucnost je rodu ženského“.

Sama působíte i ve správní radě Knihovny Václava Havla – čeho konkrétně se vaše práce týká? Rozvoj demokratické společnosti je vedle podpory vzdělávání jedním z hlavních témat naší rodinné filantropie. Proto s mým mužem Zdeňkem podporujeme Knihovnu Václava Havla od jejího založení. Díky Knihovně se daří šířit odkaz nejen Václava Havla, našeho přítele, ale i celé generace jeho spolupracovníků, kteří se zasloužili o vznik novodobé demokracie.

Svobodu a demokracii rozhodně neberu jako samozřejmost, je potřeba o ně neustále pečovat. Ne každý to dnes tak chápe. Proto usilujeme o to, aby odkaz Václava Havla zůstal živý a mladá generace měla možnost se seznámit s jeho pohledem na demokratické hodnoty a moderní dějiny. A to například prostřednictvím jeho Knihovny, která je dnes živým centrem pořádajícím mnoho akcí napříč generacemi, a to v České republice i v zahraničí. Má role je podporovatel, sponzor, někdy poradce a někdy i trochu komunikátor, člen správní rady. Je to role, ke které přistupuji s respektem, pokorou a vděčností.

Asi bychom mohli jmenovat i Nadaci Fredericka W. de Klerka v Jihoafrické republice nebo Aspen Institute Central Europe. Čím se tyto projekty zabývají? Celý život se vážně zajímám o politiku, o společnost a o fungování světa. Ráda pomáhám hledat cesty, jak udržet demokracii a svobodu, zvyšovat vzdělání a pomáhat efektivnímu fungování státu. S tím je spojena i snaha vzdělávat a podporovat mladé lídry. To vše se protíná s aktivitami Aspen Institute Central Europe. Podpora Aspenu je pro nás ale spojená i s obhajobou hodnot západní civilizace a důrazem na euroatlantické vazby v oblasti hospodářské spolupráce a bezpečnostní podpory. Po mnoha letech kritizování si význam této vazby nyní v souvislosti s válkou na Ukrajině mnoho lidí znovu uvědomilo.

Do Jihoafrické republiky se už léta pravidelně vracíme, našli jsme tam přátele a příležitost zapojit se do tamního života. Vidím tam mnoho paralel. I bývalá Jižní Afrika si před třiceti lety prošla revolucí a musela nově nastavovat demokratické principy. Díky Nelsonu Mandelovi a jeho lidem, ale i díky bývalému prezidentu de Klerkovi ušla dlouhou a úspěšnou cestu. Ukázala světu, že lze vybudovat demokratickou, prosperující, sjednocenou zemi a jejich moderní ústava, přijatá v roce 1996, může být vzorem mnoha dalším státům.

My jsme si byli s panem prezidentem de Klerkem blízcí v životních hodnotách a postojích. Proto se stejným nasazením jako v případě Knihovny Václava Havla podporujeme aktivity jeho nadace, která usiluje o rozvoj demokracie v JAR, o podporu a propagaci jihoafrické ústavy. Nadace prosazuje jednotu v rozmanitosti, podporuje charitativní organizace, které se starají o postižené a znevýhodněné děti, a šíří informace o odkazu prezidentství de Klerka a Nelsona Mandely. Je třeba zamezit návratu rasismu, totality, nacionalismu a populismu nejen v dnešní Jihoafrické republice, ale i ve světě. Naše úsilí nekončí…

Už pomalu začínám rozumět, proč chodíte na golf sama, meditovat a najdete si na něj jen dvě hodiny času. Kde ho ale na všechno dokážete najít? Když se chce, všechno nakonec jde. Mám podporu nejen ve svém muži, ale i dětech. Z řad našich dětí rostou také golfisté a nadšeně se přidávají. Starší syn už mi dává rady a rychle spěje k single handicapu.

A sílu, co vám ji nejvíc dodává? Přátelé, rodina, příroda, hudba, literatura, sport. Víra v dobro, v lidskou moudrost. Víra v to, že naše existence a vše okolo nás nakonec dávají smysl. My jsme toho jen malou součástí. A že je prokazatelně lepší se snažit být dobrým než jen sloužit zlu nebo vlastnímu prospěchu.

Prozradíte nám nejbližší plány do budoucna? Přijali ně na magisterské studium na The Wright Institute v Berkeley v Kalifornii. Budu studentkou psychologie.

Co je vaším životním snem? Dožít život naplno s rodinou, přáteli, golfem a smysluplnou prací.

Dominik Broulík