Jedním z mých cílů je Pebble Beach

NARODILA JSEM SE A VYRŮSTALA v Radotíně, odkud to není na Zbraslav daleko. V naší rodině hrál tehdy golf jen dědeček. Vzpomínám si, že mě tenkrát vzal do Lipenců, když se hřiště slavnostně otevíralo. To jsem viděla golf a hrát Kláru Spilkovou a Alexe Čejku poprvé, a byl to pro mě obrovský zážitek. Pak už moje kroky vedly do Erpetu na „dvoreček“, kde jsem s golfem začala, a později přes Zbraslav a Gymnázium Oty Pavla až na univerzitu v Marylandu.

Nebýt dědečka a Kláry Spilkové, možná bych golf na univerzitě dnes nehrála

Patricie Macková

Moje jméno se vyslovuje „Maková“. To „c“ se tam nečte. Tátova rodina pochází z Německa, a tak je jeho jméno „Mak“. Je to občas legrační. Před třemi lety na Karlštejně, při svém prvním úspěchu na LET, jsem se setkala s jeho snad čtyřmi variantami. Jeho českou verzi mám uvedenou i v rosteru na univerzitě. I tam je napsáno Patricie Macková a všichni mi říkají Maková, a ne Meková nebo Macková.

• ● ●

Střední školu jsem absolvovala v Radotíně na Gymnáziu Oty Pavla. Je to už taková malá líheň českého golfu. Studovaly zde přede mnou Klára Spilková, Jana Melichová nebo Sára Kousková. Paní ředitelka je vůči nám velice vstřícná, sama hraje golf a podporuje nás. Pro mě to tak byla jasná volba. Navíc jsem to na Zbraslav měla blízko – jen jsem přešla lávku a byla na hřišti.

• ● ●

Turnaj LET na Karlštejně v roce 2019 byl v mé kariéře zlom. Poté jsme začala brát golf opravdu vážně. Upřímně, byl to trochu úlet. Moje výkonnost v té době taková nebyla, ale otočilo se mi myšlení. Dostala jsem se díky tomu do reprezentace, začala jezdit hrát do zahraničí a všimli si mě koučové z amerických univerzit. Konkrétní nabídka přišla od Diany Cantú z Maryland Athletics.

• ● ●

Maryland patří v golfu mezi nejlepší univerzity. Pravidelně hrajeme o Big 10 Conference, což je zárukou, že sport bude dlouhodobě podporovaný. I v kvalitě studia patří univerzita mezi dvacet nejlepších veřejných vysokých škol ve Spojených státech. Navíc se mi líbilo, že je kousek od Washingtonu. Velkou roli v mém rozhodnutí hrála i mexická trenérka Diana, kterou jsem měla velmi ráda. Po roce sice odešla na svou alma mater do Tennessee, ale na její místo nastoupila její asistentka Kelly Hovland, se kterou máme ještě lepší vztah.

• ● ●

V loňské sezoně jsme měly jako tým rezervy, ale sama jsem byla schopná zahrát pár nízkých čísel, což nám hodně pomohlo. I když zahraju dobrý výsledek, jsem vůči sobě hodně kritická. Nikdy si neřeknu, že jsem hrála skvěle a nenechala jsem na hřišti žádnou ránu. Na druhou stranu jsem se letos přesvědčila, že umím zahrát hodně pod 70 ran a na profesionální golf mám.

• ● ●

Hřiště v Medinah byl velký zážitek. Hrál se tam v roce 2012 Ryder Cup, a i když Američané prohráli, mají tam zápasu věnovanou celou místnost. Jako tým jsme tam přijeli docela vystrašení. Představíte si tam všechny ty skvělé hráče a pak najednou zahrajete na stejném hřišti 65 ran! I když je to jen jednou za sezonu, najednou si řeknete, že by to možná i šlo.

• ● ●

Cílů mám před sebou hodně. Nastupuju do třetího ročníku a chtěla bych vyhrát individuálně i s týmem Big 10 Championship, mistrovství konference a dostat se až do Nationals. Budu hrát i kvalifikaci na dámské US Open a ráda bych se v roce 2023 na Pebble Beach podívala. Za loňský rok jsem měla druhý nejlepší průměr skórování za celou historii univerzity a jednou bych byla ráda ta nejlepší.

• ● ●

Na univerzitě jsme mezinárodní tým. Ještě loni jsme mezi sebou měly dvě Francouzky z Paříže. Teď jsme v týmu kousek od hlavního města USA Američanka z D.C., Thajka z Bangkoku, já z Prahy, Mexičanka, Tchajwanka a dvě Italky z Říma. Za nimi jsem dokonce loni byla v Římě na návštěvě a letos za jednou z Francouzek po mistrovství Evropy v Paříži na večeři. V týmu je to díky tomu jiná kultura než ta typická americká. Přeci jenom Američané jsou jiní, než jaké kultury znám. I když se mezi sebou bavíme anglicky, není mezi námi tak velká jazyková bariéra a člověk občas pochytí i pár slovíček z jejich rodného jazyka. Jsem ráda, že nejsem v jednom týmu se sedmi domácími hráčkami. I proto jsem si tým Terrapins vybrala.

• ● ●

Ke Capitolu jezdíme občas o víkendu. Máme to jen 15 minut metrem do centra na Washington Mall. Maryland je víc příroda, ale já mám raději město. Na druhou stranu hned vedle kampusu máme chráněnou krajinnou oblast, kam si chodím zaběhat. Možná tam jsou i ty sladkovodní želvy, podle kterých se náš tým jmenuje a jsou naším maskotem.

• ● ●

Mým vzorem jsou sestry Kordovy. Možná i proto, že vyrůstaly v Česku a trénovaly na Karlštejně. Hodně jsem dřív sledovala Stacy Lewis a samozřejmě Anniku Sörenstam. Teď mi o ní koučka dala na prázdniny celou knihu. Mezi muži to byl Thomas Pieters. Vysoký, pohledný chlap, ranař, který jde druhou ranou na paru 5 po greenu a dvakrát vyhrál na Albatrossu. Až teď zjišťuju, že jeho chování na hřišti není takové, jaké bych si sama představovala. Přesto je mi jeho styl golfu sympatický. Nebojí se toho.

• ● ●

Ten medailonek na webu ČGF mě pronásleduje dodnes. To mi bylo šestnáct a krom Pieterse je tam uvedeno, že mou nejsilnější předností je hra z týčka a nejoblíbenější holí 58° wedge. Trochu rozpor. Mám driver ráda, ale není to moje největší přednost. Poté, co jsem začala spolupracovat s trenérem Alešem Procházkou, jsem se musela ještě hodně naučit. Ale nejkratší wedge se mi líbí dodnes. Mohu s ní tvořit ohromné množství ran, od 60 metrů do greenu vlastně cokoli, a nejraději ji mám na hru z písku. Je to nejkreativnější a nejoblíbenější hůl v mém bagu.

– S ROBINEM DRAHOŇOVSKÝM